Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Bohumír.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 4, článků celkem: 16856, komentáře < 7 dní: 541, komentářů celkem: 444647, adminů: 60, uživatelů: 5271  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 210 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:


Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
122808649
přístupů od 17. 10. 2001

Kontrasty: Poznání neroste uzavíráním se do vlastního já
Vloženo Neděle, 14. říjen 2012 @ 21:52:28 CEST Vložil: Stepan

Katolicismus poslal betma



Poznání neroste uzavíráním se do vlastního já


Homilie Benedikta XVI. na Letnice, baz. sv. Petra

Drazí bratři a sestry,  
Letnice- tajemství křtu církve, událost, která dala církvi počáteční formu a podnět k jejímu poslání. Tato „forma“ a tento „podnět“ jsou stále platné, stále aktuální a obnovují se zejména prostřednictvím liturgie. Dnes dopoledne bych se chtěl pozastavit u jednoho podstatného aspektu tajemství Letnic, který si až do dneška uchovává svůj plný význam. Letnice jsou slavností jednoty, porozumění a lidského sdílení. Všichni můžeme konstatovat, že v našem světě, ačkoli jsme si rozvojem komunikačních prostředků stále blíže a zeměpisné vzdálenosti jakoby zanikaly, je porozumění a sdílení mezi lidmi často mělké a svízelné. Přetrvává nevyváženost, která nezřídka vede ke konfliktům. Dialog mezi generacemi se komplikuje a někdy převáží protiklad. Denně jsme svědky událostí, z nichž vyplývá, že se lidé stávají stále agresivnějšími a konfliktnějšími. Porozumění se jeví příliš zavazujícím a raději se zůstává vězet ve vlastním já, ve vlastních zájmech. Můžeme v této situaci opravdu nalézt a žít onu jednotu, které máme zapotřebí?
Vyprávění o Letnicích ze Skutků apoštolů, jak jsme slyšeli v dnešním prvním čtení (srov. Sk 2,1-11), se odehrává na pozadí jednoho z posledních velkých výjevů, vylíčených na začátku Starého zákona: pradávné stavby Babylonské věže (srov. Gen 11,1-9). Co je však Babylon? Je to popis království, kde se lidem podařilo akumulovat takovou moc, která je přivedla na myšlenku, že už se nemusí vztahovat ke vzdálenému Bohu a jsou natolik mocní, že si mohou sami zbudovat přístup do nebes, otevřít jejich brány a zaujmout místo Boží. Právě v této situaci však dochází k něčemu podivnému a výjimečnému. Lidé, kteří společně pracovali na budování věže, si znenadání uvědomili, že stojí jeden proti druhému. Pokoušeli se být Bohem a hrozí jim, že nebudou už ani lidmi, protože přišli o základní prvek bytí lidských osob: schopnost dohodnout se, porozumět si a jednat společně.
Tento biblický příběh obsahuje neměnnou pravdu, kterou můžeme spatřovat v dějinách, ale také v našem světě. Spolu s pokrokem vědy a techniky jsme dokázali ovládnout přírodní síly, manipulovat živly a vyrábět živé bytosti a to takřka včetně samotné lidské bytosti. V takové situaci se modlitba k Bohu jeví jako něco překonaného, zbytečného, protože můžeme už sami konstruovat a realizovat to, co chceme. Uniká nám však, že znovu prožíváme tutéž Babylónskou zkušenost. Je pravda, že jsme zvětšili možnosti komunikace, získávání informací a předávání zpráv, ale můžeme říci, že schopnost vzájemně si rozumět vzrostla anebo spíš paradoxně poklesla? Nevtírá se snad mezi lidi nedůvěra, podezření a vzájemné obavy až do té míry, že se nakonec stávají sami sobě nebezpečnými? Vraťme se tedy k úvodní otázce: může opravdu existovat jednota a svornost? A jak?
Odpověď nacházíme v Písmu svatém: jednota může existovat jedině jako dar Božího Ducha, který nám udělí nové srdce a novou řeč, novou schopnost komunikovat. A to se stalo o Letnicích. Onoho rána, padesát dní po Velikonocích, se přihnal na Jeruzalém silný vítr a oheň Ducha svatého sestoupil na shromážděné učedníky, usadil se nad každým a zapálil v nich božský plamen, oheň lásky schopné přetvářet. Zmizel strach, srdce pocítilo novou sílu, jazyky se rozvázaly a začaly neohroženě mluvit, aby všichni mohli chápat zvěst zabitého a zmrtvýchvstalého Ježíše Krista. Kde bylo rozdělení a odcizení, zrodila se o Letnicích jednota a porozumění.
Poslyšme však dnešní evangelium, ve kterém Ježíš praví: „Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy“ (Jan 16,13). Tady nám promluvou o Duchu svatém Ježíš vysvětluje, co je církev a jak má žít, aby byla sama sebou, aby byla místem jednoty a společenství v Pravdě. Říká nám, že jednat jako křesťané, neznamená uzavřít se do vlastního „já“, ale orientovat se na celek; znamená přijmout celou církev do sebe nebo lépe řečeno nechat se vnitřně přijmout od ní. Když tedy mluvím, myslím a jednám jako křesťan, nečiním to uzavřením se do svého já, ale vždycky v rámci celku a cele. Takto může Duch svatý, Duch jednoty a pravdy, nadále v našich srdcích a v myslích lidí znít a nabádat ke vzájemnému setkávání a chápání. Duch právě tím, že jedná takto, uvádí nás do celé pravdy, kterou je Ježíš, a přivádí nás k jejímu prohloubení a porozumění. Poznání neroste uzavíráním se do vlastního já, nýbrž jedině schopností naslouchat a účastnit se onoho „my“ celé církve v postoji hluboké vnitřní pokory. Tak se také stává zřejmým, proč je Babylon Babylonem a Letnice jsou Letnicemi. Kde se lidé chtějí stát Bohem, mohou se jen postavit proti sobě navzájem. Avšak tam, kde stanou v Pánově pravdě, otevírají se na působení Jeho Ducha, který je nese a sjednocuje.
Protiklad mezi Babylonem a Letnicemi se odráží také ve druhém čtení, kde apoštol praví: „Žijte duchovně, a nepropadnete žádostem těla“ (Gal 5,16). Svatý Pavel nám vysvětluje, že náš osobní život je poznamenán vnitřním konfliktem, rozdělením mezi impulsy tělesné a ty, které pocházejí z Ducha; nemůžeme následovat všechny, protože nemůžeme být současně sobečtí a štědří, chtít ovládat druhé a zakoušet radost z nezištné služby. Vždycky musíme volit mezi impulsy, které chceme sledovat, což můžeme autenticky pouze za pomoci Kristova Ducha. Svatý Pavel vyjmenovává tělesné skutky, což jsou hříchy sobectví a násilí, jako zášť, nesvornost, žárlivost, stranictví – to jsou myšlenky a skutky, které neumožňují žít opravdu lidsky a křesťansky, v lásce. Tento směr vede ke ztrátě vlastního života. Duch svatý nás však vede k výšinám Boha, abychom mohli žít už na této zemi zárodek božského života, který je v nás. Svatý Pavel totiž říká: „Ovocem Ducha je láska, radost, pokoj“ (Gal 5,22). Všimněme si, že apoštol při líčení tělesných skutků, které vyvolávají rozklad, užívá plurálu, zatímco při popisu působení Ducha používá jednotného čísla a mluví o „ovoci“, právě tak jako se proti Babylonskému rozkladu staví jednota Letnic.
Drazí přátelé, máme žít podle Ducha jednoty a pravdy, a proto se musíme modlit, aby nás Duch osvěcoval a vedl k přemáhání šalebného sledování vlastních pravd a k přijímání Kristovy pravdy předávané v církvi. Lukášovské líčení Letnic nám podává, že Ježíš před vystoupením na nebesa žádal od apoštolů, aby zůstali pohromadě a připravovali se na přijetí daru Ducha svatého. Shromáždili se tedy na modlitbě spolu s Marií ve Večeřadle v očekávání slíbené události (srov. Sk 1,14). Církev usebraná spolu s Marií, stejně jako při svém zrodu, i dnes prosí: „Veni Sancte Spiritus! – Přijď Duchu svatý, naplň srdce svých věřících a zapal v nich oheň své lásky!“.
Amen
Přeložil Milan Glaser



upravene


Podobná témata

Katolicismus

"Poznání neroste uzavíráním se do vlastního já" | Přihlásit/Vytvořit účet | 26 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Poznání neroste uzavíráním se do vlastního já (Skóre: 1)
Vložil: ivanp v Pondělí, 15. říjen 2012 @ 15:13:26 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Benedikt je ,,zástupca Krista na zemi,,...je neomylný vo veciach viery...

...je zaujímavé že keď zomrie ktorýkoľvek pápež a pokiaľ nie je zvolený nový pápež vzniká v RKC ,,vakuum,,...v tom čase Boh nemá ne zemi svojho zástupcu a nikto z ľudí nie je neomylný...takýto stav ,,bez zástupcu Krista na zemi,, môže trvať niekoľko dní, týždňou, mesiacov....nemohlo by to byť nafurt???

ivanp



Re: Poznání neroste uzavíráním se do vlastního já (Skóre: 1)
Vložil: rudinec v Úterý, 16. říjen 2012 @ 15:49:46 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Normal 0 21 Keby Hitlerjugen namiesto písania homíli urobil verejné pokánie z toho


ako ubližuje Kristovi ako HO okráda 
o Jeho slávu.Pokládá činnosť svátostí nad Jeho moc vykoupenia,a zdvíha kus chleba na meste Spasiteľa!


Je svatou povinností každého Křesťana,aby se postavil proti Antikristovi a žádný myslíci člověk se nemusí ptát,kdo antikrist je.
Kdyby neexistovalo papežství Říma ,nebylo by na tomto světe nic,co bychom mohli *****m nazvat.
Normal 0 21
Spurgeon

A s taký človekom žiadna jednota nemôže existovať.



Náboženstvo Rimanov kedysi (?) (Skóre: 1)
Vložil: twig v Středa, 17. říjen 2012 @ 17:39:42 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Pôvodné predstavy o prírode privádzali Rimanov k viere v bohov. Takmer každý predmet a prírodný jav mal svoje božstvo. Boli bohovia potoka, lesa, cesty, kozuba atď. Život dieťaťa riadilo 43 bohov a každá rodina uctievala duše svojich predkov – ochrancov. Títo ochranní bôžikovia domácnosti sa volali lárovia. Ich sošky stáli pri domácom ohnisku v osobitnej skrinke. Keď rodina obedovala, postavili jedlo na malých tanierikoch aj pred zobrazeniami lárov. V dňoch rodinných sviatkov ozdobovali lárov kvetmi. Medzi domáce božstvá patrili aj penáti, bohovia domáceho blahobytu a rodinného kozuba (penus = zásoba). V živote Rimanov mali veľký význam náboženské obrady. Bolo treba presne vedieť, na aké božstvo sa obrátiť v tom alebo onom prípade, aké slová pritom povedať, aké sľuby urobiť alebo aké obete priniesť. Rimania sa nazdávali, že najmenšia chyba zmarí všetko. Jednako im to neprekážalo prípadne aj oklamať svojich bohov. Ak napríklad sľubovali priniesť ako obeť bohu 30 hláv (rozumelo sa – dobytka), tak bolo možno zameniť tie hlavy za makové hlávky.Pri takejto povahe rímskeho náboženstva mali veľký význam kňazi. Spájali sa do rozličných zborov (kolégií). Najdôležitejší zbor pontifikov vysvetľoval súdne zákony a zvykové právo. Pontifikovia tiež určovali, ktoré dni sú priaznivé alebo nežičlivé pre uskutočnenie verejných prác. Pod ich správou bol kalendár, ktorý spočiatku v Ríme bol veľmi zložitý a spletitý.Veľkú úctu požívali vestálky – kňažky bohyne Vesty. Ich povinnosťou bolo udržovať večný oheň na oltári bohyne Vesty a zaviazali sa za 30 rokov nevydať. Ak niektorá z vestálok porušila tento sľub, zaživa ju zakopali.Od 4. storočia pred n. l. Rimania nadväzujú tesné styky s juhotalianskymi Grékmi. Začína sa mocný vplyv rozvinutejšieho gréckeho náboženstva na rímske. Spočiatku si Rimania nepredstavovali bohov ako ľudské bytosti. Tak napríklad Marsa zobrazovali ako kopiju, Jupitera ako kamennú strelu. Neskôr pod gréckym vplyvom sa zjavili prvé zobrazenia bohov v podobe človeka. Preto svoju mytológiu (bájoslovie), t. j. rozprávanie o bohoch, Rimania zložili podľa gréckych vzorov.Podľa gréckeho zvyku si začínajú bohov predstavovať ako ľudí a robiť ich vyobrazenia (sochy). V rímskom náboženstve sa zjavujú nové božstvá, napr. Apolón. Iní rímski bohovia sa začínajú stotožňovať s obdobnými gréckymi. Hlavný rímsky boh Jupiter sa stotožňuje s Diom (Zeus), Junóna – s Herou, Minerva – s Aténou atď.



Re: Poznání neroste uzavíráním se do vlastního já (Skóre: 1)
Vložil: Krispus (ryba@iol.cz) v Neděle, 21. říjen 2012 @ 07:36:39 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Hodně průměrný článek. Papež pracuje s pojmem " církev " za kterou považuje ŘKC . Kdyby Duch sv. opravdu uváděl katolíky do " veškeré pravdy" tak pak bude naše země i svět vypadat jinak. Křesťané by začali opravdu "solit" a muselo by se to projevit na společnském klimatu. Bohužel, pořád čekám, kdy se katolíci probudí a pustí Ducha sv. do svého srdce a ten jim ukáže, jak je vidí Bůh. Jací opravdu jsou před Boží tváří. Duch sv. je nejlepším vykladačem Písem a pokud by je uváděl Duch sv. do veškeré pravdy, tak by museli revidovat řadu rozhodnutí koncilů a dogmat, které si vláčí staletími jako kouli u nohy. Je to škoda, že se to neděje. Kdekdo se hlásí ke katolické církvi, ale proměnu své osobnosti Duchem sv. si nepřipouští.




Stránka vygenerována za: 0.24 sekundy