Matouš 6.34 Nedělejte si tedy starost o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního trápení. 

   Lehce se to řekne. Nedělejte si starosti o zítřek! A která maminka či tatínek nemají starosti, co bude zítra. Vzpomínám si, jak za první republiky měl dělník práci na den a co bude zítra nevěděl. Neměl jistotu. Dnes jsou podpory v nezaměstnanosti, máme důchod, máme určité jistoty, ale přesto se lide strachují.  

1Právě tehdy k němu přišli někteří se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětí.  

 Co se stalo?    Galilejci přišli do Jerusalema, aby tu uctili Boha  a  obětovali . To se nelíbilo Pilátovi, který o tom dozvěděl, a neměl jako pohan pro tohle jednání pochopení.  Dal rozkaz ke zmasakrování těchto   židů. To jistě ještě nebyli křesťané, byli to prostě  židé z Galileje.   Kdo to jsou galilejci?   O nich se nejvíce dozvídáme právě z evangelií.   Galilea je provincie  v severní Palestině  a v době, kdy tuto událost sledujeme, to je nádherná krajina s úrodnými nížinami kolem galilejského jezera. Galilejci jsou převážně zemědělci, pastevci a rybáři . Jsou to lidé tvrdě pracovití  a pilní. Bohužel farizejové   a přední kněží v Jerusalemě na ně pohlížejí  z vrchu. Galilejci mají i odlišný přízvuk. Vzpomeňme a verš z Matouše  26. 73  

   

 ·  73Ale zakrátko přistoupili ti, kdo tam stáli, a řekli Petrovi: „Jistě i ty jsi z nich, vždyť i tvé nářečí tě prozrazuje!“   

Takže, vidíte, kdo to byli či odkud pocházeli Ježíšovi učedníci. Byli galilejci, Přestavte si že 11 učedníků byli Galijelci a jen Judas čili Jidáš Iškariostský byl z judské země, kde hlavním městem byl Jeruzalém.   Takže učedníci i sám Pán Ježíš pocházeli z Galileje.. Město Nazaret je také tam. A byli to galilejští židé, kteří reagovali na Ježíšovu službu velmi přímivě.   A ted, vidíte, jejich krajane  a vlastně i krajané Pána Ježíše jsou takhle zmasakrováni   A tak se nedivme, že přicházejí a na Pánu Ježíši  chtějí znát jeho názor, protože je to zneklidňuje, podobně jako nás zneklidňuje to, když se dozvíme něco strašného  o našich blízkých.     A čekají na odpověď.   A ta odpověď je strašně překvapí.   · 

  2On jim na to řekl: „Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než ti ostatní, že to museli vytrpět?      

Pán Ježíš jim neodpovídá, ale vidí do jejich mysli.On ví, o čem oni přemýšlí, ale místo odpovědi dává   jim dá otázku  k přemýšlení.  Byli to větší hříšníci nebo nebyli?   Dovedu si představit, jak učedníci v duchu se diví. Jak by mohli být větší hříšníci? Vždyť se šli poklonit Bohu. Možná, že v někom mohla být i taková kacířka otázka. Proč je Bůh neochránil, proč zrovna oni??   A Pán Ježíš pokračuje:   ·  

3Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete.  

 Takže on říká, ne, nebyli větší hříšnici než ostatní, tečka. Ale to, že zahynuli potká i vás, každý někdy nějak zahyne, zemře, a neví  a ani jak a proč  a kdy.   Ale  teď ještě něco důležitého.  Nebudete-li činit pokání   Učedníci nechápou   A tak Pán ježíš dává další příklad   · 

4Nebo myslíte, že oněch osmnáct, na které padla věž v Silme a zabila je, byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? ·  

5Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete.“    

 Tady zahynuli  i zedníci. Nešlo o politickou událost, ale o neštěstí. Zemřít a zahynout ted můžeme různým způsobem a každý.Ale jak se tomu vyhnout?A dá se tomu vyhnout?  

  Smrti se těžko vyhneme, ale věčnému zahynutí se lze vyhnout.     

Protože Pán Ježíš říká, nebudete-li činit pokání. Čili možnost tu existuje. To stojí za přemýšlení.   A teď si pomysleme, že bychom takto měli odpovědět na už na začátku uvedené otázky svým tazatelům a  bližním a vůbec všem lidem.   Ptají se vás, proč tito či  tam lidi potkalo neštěstí a zemřeli a vy jim odpovíte:   Nebudete-li činit pokání, také tak zahynete.   Nechápali by vás a nemůžeme se tomu divit. Odešli by od vás  a považovali vás za  duševně pomatené.   Nemůžeme se však jim divit.   Neví, co znamená pokání  a k čemu je to cesta.   Ale Pán Ježíš si může dovolit takto mluvit, protože to říká lidem, kteří už něco o pokání vědí a vědí více než my v 21. století.   Co my víme a co ví svět?   My nemáme na různá utrpení odpověď tak jako to neznal Job. A proto Pán Ježíš učedníkům nedává odpověď, proč se ten masakr jejich krajanům stal.    Ale můžeme vědět, jak se vyhnout věčnému zahynutí?   K pochopení Pána Ježíše je potřeba pokání. A to se projevuje emocemi i činy. A každý si to musí prožít sám.   Tento duchovní proces, kdy přijímáme Pána Ježíše, se nazývá obrácení a nebo také znovuzrození. A není k tomu třeba učených knih. Pak  by přece pochopit Pána Ježíše mohli jen  ti teologicky vzdělaní.   A Jan ve svém evangeliu zachytil slova Pána Ježíše.   · 

16Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. ·  

17Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. ·

 

18Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.  

 Nevíme proč a známe k cestu k záchraně.   Tak, jak tedy odpovědět těm, kteří se nás ptají proč?  

   Milý příteli. Mně to také bolí, když slyším o utrpení lidí, o tom jak zahynuli a i já mám stejnou otázku jako Ty. A pak si uvědomím, že stejnou otázku položili i učedníci Pánu Ježíši, když jejich krajané byli zmasakrováni I oni   čekali , že jim Pán Ježíš dá odpověď, ale on jim odpověděl jinak, než si přestavovali,. Asi takhle. Každý z nás někdy zahyneme čili zemřeme.. Nevíme kdy jak  ani proč, Takový je tento svět.Ale Bůh nás  má rád a tak  to zařídil, že pokud jsme s Bohem usmířeni díky pokání  a víře v Pána Ježíše, pak s člověkem zahynulo  sice jeho tělo ,ale nikoliv  duch a Bůh nás vzkřísí ne k soudu, ale k životu. Takže na jedné straně to bolí, na druhé je naděje. A není důležité jak zemřeme, co budeme muset vytrpět, ale podle Pána Ježíše, je důležité, abychom byli spaseni a  spasení je dar pro každého, kdo činí pokání, věří  a miluje Ježíše Krista.Bůh tedy dopustí, to neznamená, že zaviní, že nás potká bohužel i nějaké utrpení. Opuštěním toho světa poničeného hříchem nás čeká lepší život, lepší existence bez utrpení a smrti v nebi.  Já to vnímám takto a přál bych Ti, abys to také tak pochopil a žil nadějí a vírou.