2To bylo na počátku u Boha.     

  Tak začíná evangelium  miláčka Páně apoštola Jana. Jan možná ze všech učedníků a apoštolů nejvíce miloval Pán Ježíše. Proto také jako jediný  z učedníků byl pod křížem, když Pán Ježíš umíral a Pán Ježíš mu v tuto chvíli  svěřuje do péče svoji matku.. Jan se také  ze všech apoštolů dožil nejvyššího věku, zemřel asi přirozenou smrtí a ne mučením  Na konci života pak dostal od Boha Zjevení   Vše a to i evangelium pak napsal až v pozdějších letech,  kdy se dožil asi více než 80 let. Jan je velice moudrý a zaměřuje se víc než na popisy události na filosofické  a náboženské otázky. Píše to moudrý člověk  a tak považuji Janovo evangelium za velmi pravdivé sdělení a svědectví.    Když píše, že  na počátku bylo slovo, je tím naznačeno, že první v existenci našeho světa, naší země i vesmíru nebyla jen sama hmota.  Slovo také vyjadřuje záměr, plán , úmysl, projev vůle od bytosti , kterou nejsme schopni poznat našimi smysly. Naše smysly umožňují poznat jen to, co je materiální povahy. Člověk na rozdíl od ostatních živočichů má ale i schopnost duševní a duchovní. A to slovo,  to je záměr, inteligence a tím i modrost atd,  je to Bůh. A tady je počátek všeho.

3Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.    

Všimněme si množného čísla. Skrze ně a ne  skrze n něho.  Jan vnímá Boha v množném čísle. A u Jana je to Bůh Otec, Syn Boží a Duch svatý. Takový to Bůh se rozhodl stvořit svět. Všichni tyto osoby si tedy přáli stvořit zemi  a také člověka.   Všimněme si ještě množného čísla i ve  SZ v  Genesis o stvoření: Je tam psáno toto:   ·  

26I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.“ ·  

27Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.  

 Učiňme. Opět množné číslo.     Cituji dál Evangelium Jana verši 1. kapitoly   ·  

4V něm byl život a život byl světlo lidí. ·  

5To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.

  Bůh je také dárcem  zázraku, který ve vesmíru pravděpodobně není a marně ho tam hledáme. Lidé dokáží stvořit různé formy mrtvé hmoty, plasty apod, pak mají problém je zlikvidovat. Život stvořit neumí. Jan hovoří o světle.Světlo se asi nedá zničit. Vesmír je plný světel, plný sluncí, hvězd.A to jedno světlo, které vnímáme našimi smysly, zrakem, je zdrojem energie pro život. Žasnu nad zázrakem, který je třeba list rostliny.  Tato část organického těla umí energii světla přeměnit na cukry a ještě k tomu  vytvoří kyslík, kterého tak v atmosféře neubývá. Žádná laboratoř to nedokáže. A tento projev existence zvaný život nemohl vzniknout náhodou a samo od sebe. Ale vedle světla fyzického  existuje ještě jiné světlo. O tom světle hovoří Syn Boží a On může tak svědčit.   

 Co říká:     J

an 12, 46Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě. 

   Toto je duchovní světlo, zdroj duchovní existence.     

 Citujme dál Janovo evangelium:     

  6Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan.      

Jan zde  najednou od filosofování přechází k reálnému životu.  K událostem, které zažil osobně jako mladý muž. Píše o Janovi Křtitelovi. Vůbec nezmiňuje sebe, ačkoliv u toho osobně byl.    

Cituji dál:   ·  

7Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. ·  

8Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví.  

 Jan se nezaměřuje na podrobnosti ze života Jana Křtitele.   O něm naopak podrobně píše Matouš ve 3. kapitole.   

 Cituji z Matouše.   

·  

1Za těch dnů vystoupil Jan Křtitel a kázal v judské poušti: ·  

2„Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“ ·  

3To je ten, o němž je řečeno ústy proroka Izaiáše: ‚Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!‘ ·  

4Jan měl na sobě šat z velbloudí srsti, kožený pás kolem boků a potravou mu byly kobylky a med divokých včel. ·  

5Tehdy vycházel k němu celý Jeruzalém i Judsko a celé okolí Jordánu, ·  

6vyznávali své hříchy a dávali se od něho v řece Jordánu křtít.¨      

Dozvídáme se u Matouše , že Jan Křtitel má Boží původ  a jeho existence v této době  měla připravit cesty Páně. Jak? Přece pokáním, přiznáním se ke své nedokonalosti a hříšnosti. Tady nebylo třeba nějakého studia Písma jako u farizejů a kněží, ale týkalo se to našeho já.   A ačkoliv  Jan Křtitel asi nebyl zrovna pohledný podle oblečení, přesto z něho vyzařovalo něco Božího, nějaké charisma. To působilo na lidi a oni vnímali, co říká. A jdou se pokřtít. Čili mám hříchy a chci se jich zbavit. Jan Křtitel v nich dokázal probudit tu touhu po očištění a nešlo o fyzické očištění, ale zbavení se toho, to tíží svědomí. Začít znova jako  čistý. To nemůže pochopit člověk pyšný.   A Jan o Janu Křtitelovi dál vysvětluje toto:   ·  

7Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. ·  

8Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví. ·  

9Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa.  

 Opět mluví o světle. A my tu slyšíme to, co už  apoštol Jan vyjádřil pak dále: 

Opakuji:   

  Jan 12, 46Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.     A 

Jan apoštol se opět vrací k duchovnímu vysvětlování: Píše:     ·  

9Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa. ·  

10Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal. ·  

1Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. ·  

12Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. ·  

13Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž narodili se z Boha.  

    A tady je nejkrásnější parafrázovaný překlad:   

  Ježíš je to pravé světlo, které září vstříc každému člověku. Přišel na zem, kterou stvořil a k lidem, které miloval, ale oni ho nepřijali. Těm však, kteří ho přece přijali a uvěřili v něho, otevřel přístup do Boží rodiny. Nestali se jejími členy rodem ani lidským úsilím, ale Božím působením.    

 Ve výrazu "Na světě byl, svět skrze něj povstal" vnímáme, že Pán Ježíš byl na počátku všeho a tedy i u toho, jak je psáno:   ·  

26I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. 

   Dál Jan píše:   ·  

14A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.  

 Jasně vyjádřeno. Syn Boží vzal na sebe lidské tělo. A Jan Evangelista, protože Pána Ježíše osobně poznal, dodává, že byl plný milosti, tedy lásky a pravdy. To je Janova, apoštola Janova, osobní zkušenost.  

 A cituji dál:   ·  

15Jan o něm vydával svědectví a volal: „To je ten, o němž jsem řekl: Přichází za mnou, ale je větší, protože tu byl dříve než já.“   

Jan Křtitel byl o půl roku starší a určitě to věděl, když byli přece příbuzní, ale pak se s ním už asi nesetkával.   Stejně je nepochopitelné, když se tak mladý muž jako byl Jan Křtitel rozhodne žít v poušti odděleně od společnosti  a pak se vrátí s úkolem, který má v sobě. Tady je vidět, že prostě si ho sám Bůh vybral  a ovládal. Vždyť mohl zůstat doma, založit rodinu a žít jako ostatní. Ale on se chová jinak. A on prohlašuje o Pánu Ježíši, kterého asi hodně dlouho neviděl, že nejenže je větší, ale existoval dříve než on. Byl tu dříve. Odkud má takové informace? Jak je získal? Prostě z něho neboli prostřednictvím jeho mluví sám Bůh.   

 A říká dále:   ·  

16Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí.  

 Čeho je Pán Ježíš plný? Milosti.  A ta milost je hojná čili obrovská. Je jí prostě mnoho. Proč? Je určena všem lidem, kteří uznají svoji hříšnost.  A tu milost Ježíš daruje, obdarovává všem  a  to proto je tak hojná a až nekonečná. Je to dar. Dar  z lásky. Tak Bůh miloval svět.   Jak je to psáno?   

• Jan 3, 16Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

Ale citujme dál verše první epištoly Janova evangelia!       ·  

17Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista.     

Krutá věc je zákonictví. Ono nezná milost. Porušil si Boží zákon tedy Desatero, zemřeš. Ano, zákon byl dán prostřednictvím Mojžíše, ale ten nás nezachrání a ani neurovnává náš vztah s Bohem a neučiní nás  bezhříšnými. Jedině snad, kdyby lidé podle něho žili, byli by jejich vzájemní vztahy a i vztah k Bohu bez problémů a lepší.  Ale to se nikdy nestalo. Žádné oběti zvířat  a jiné úkony  nedokázali zachránit člověka od hříchu. A apoštol Pavel si to moc dobře uvědomoval  a moc ho to trápilo. A on nám v epištole k Římanům zanechal přesný popis svého trápení.     

 7. kap Římanů:

• 14Víme, že zákon je svatý – já však jsem hříšný, hříchu zaprodán.
• 15Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím.
• 16Jestliže však to, co dělám, je proti mé vůli, pak souhlasím se zákonem a uznávám, že je dobrý.
• 17Pak to vlastně nejsem já, kdo jedná špatně, ale hřích, který je ve mně.
• 18Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne.
• 19Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci.
• 20Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá.
• 21Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo.
• 22Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím;
• 23když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy.
• 24Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?
• 25Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho! – A tak tentýž já sloužím svou myslí zákonu Božímu, ale svým jednáním zákonu hříchu.

a stojí za to, to ještě jednou slyšet v parafrázovaném překladu.   

  Zákon, jak víme, pochází od Boha.  My jsme však slabí lidé, jako otroci prodaní hříchu.  I když víme, co je dobré a správné a chceme se tím řídit, vyzní naše snaha často v pravý opak. Třebaže dobrou vůli máme, neumíme ji proměnit v čin. Jako by v nás jednal kdosi jiný proti našemu lepšímu přesvědčení, takže Boží vůli neustále přestupujeme, ačkoliv ji rozumem schvalujeme.  Čemu do nasvědčuje? Ukazuje to, že uvnitř jsme ovládáni zákonem zla, který i naše nejlepší úmysly dovede převrátit ve špatné jednání. Na jedné straně rozumem chceme sloužit Bohu a dobru, na druhé straně neustále podléháme zlu. Jak ubozí jsme my lidé! Což neexistuje vysvobození z toho nešťastného otroctví? Díky Bohu existuje. Je tu cesta, kterou nám otevřel Ježíš Kristus.  

         Evangelista Jan dál  sděluje konverzaci mezi Janem Křtitelem  a farizeji, kteří měli zjistit, kdo to vlastně ten Jan Křtitel je? Jistě jim neuniklo, jaký má ohlas sami se divili, čím to je.   Cituji: Raději parafrázovaný překlad.   

  Boha nikdo  z lidí neviděl, jenom ten, který má k němu blízko jako jediný Syn k Otci, nám o něm sdělil pravdu.¨ Z Jeruzaléma přišla za Janem křtitelem delegace židovských kněží s otázkou, zda je očekávaný Mesiáš- Boží Syn, izraelský král. "ne nejsem Mesiáš" řekl jim Jan otevřeně. "Kdo tedy jsi?" zeptali se znovu "Jsi prorok Eliáš"  "Nejsem" "Tak řekni, kdo jsi. Musíme o tobě podat zprávu těm, kteří nás poslali. Jsi tedy jiný Mesiášův předchůdce?? "Nedávejte mi žádný titul. Jsem hlas, který na poušti volá: Upravte cestu pro Pána. Tak to předpověděl prorok Izaiáš" Protože Janovu odpověď nepochopili, ptali se dál "Když nejsi Mesiáš, ani jeho předchůdce, proč křtíš?" Jan odpověděl:" Divíte se, že křtím. Ale co budete říkat tomu muži, který přichází za mnou? Ještě ho neznáte, ale už je mezi vámi. Jemu nejsem hoden ani rozvázat obuv. To se stalo v Betanii, kde křtil   

 Jan Evangelista byl u toho, když se Jan  Křtitel setkal s Pánem Ježíšem. Popisuje to takto:   · 

  

29Druhého dne spatřil Jan Ježíše, jak jde k němu, a řekl: „Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa. ·  

30To je ten, o němž jsem řekl: Za mnou přichází někdo větší, neboť byl dříve než já. ·  

31Já jsem nevěděl, kdo to je, ale přišel jsem křtít vodou proto, aby ho poznal Izrael.“ ·  

32Jan vydal svědectví: „Spatřil jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. ·  33A já jsem stále nevěděl, kdo to je, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: ‚Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.‘ ·  

34Já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Syn Boží.“       J

Jan Křtitel  tehdy  určitě  ještě Ježíše jako dospělého neznal. Když k němu  Ježíš přišel, aby byl pokřtěn, poznal ho podle zvláštního znamení.   Můžeme se jistě zamýšlet nad tím, proč se Pán Ježíš nechává pokřtít. Neměl k tomu důvod, ale on se tím ztotožňuje s hříšníky. Ta voda je plná obrazně vyjádřeno hříchy a on čistý se  do špíny ponoří.     První kapitola Janova evangelia  však ještě nekončí a  připomíná ještě něco. Jan den před tím pokřtil Pána Ježíše a Pán Ježíš odchází. Jan  Křtitel ve své práci pokračoval. Přece ty zájemce nenechá být. Takže neměl čas se Pánu Ježíši věnovat   Druhého dne se Jan Křtitel setkal s Pánem Ježíšem po druhé.   

 Cituji:   ·  

35Druhého dne tam byl opět Jan s dvěma ze svých učedníků.   Všimněme si, že Jan Křtitel má už své učedníky ¨ Citují dál:   ·  

36Spatřil Ježíše, jak jde okolo, a řekl: „Hle, beránek Boží.“ ·  

37Ti dva učedníci slyšeli, co řekl, a šli za Ježíšem.   

Ve vyjádření beranek Boží je vyjádřeno to, proč Pán Ježíš přišel. Aby byl čistou obětí za hříchy. Židé dodržovali obětní systém a to nejen židé, ale setkáváme se s tím už na začátku lidstva třeba u Ábela.   ·  

38Když se Ježíš obrátil a uviděl, že jdou za ním, otázal se jich: „Co chcete?“ Řekli mu: „Rabbi (což přeloženo znamená: Mistře ), kde bydlíš?“   Ti dva učedníci se oddělili od Jan Křtitele a šli za Ježíšem   ·  

39Odpověděl jim: „Pojďte a uvidíte!“ Šli tedy, viděli, kde bydlí, a zůstali ten den u něho. Bylo kolem čtyř hodin odpoledne. ·  

40Jeden z těch dvou, kteří slyšeli, co Jan řekl, a Ježíše následovali, byl Ondřej, bratr Šimona Petra.  

 A kdo byl asi ten druhý? Přece ten, kdo u toho  byl  a popsal celou událost. Tedy Evangelista Jan , který se ze skromnosti sám  sebe neuvádí.     ·  

41Vyhledal nejprve svého bratra Šimona a řekl mu: „Nalezli jsme Mesiáše (což je v překladu: Kristus).“ ·  

42Přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něj pohleděl a řekl: „Ty jsi Šimon, syn Janův; budeš se jmenovat Kéfas (což se překládá: Petr ).“    

Ondřej měl radost z přítomnosti Pána Ježíše  a musí tuto radost sdělit svým nejbližším. Jde za bratrem Kefásem.  A Pán Ježíš vidí už předem v bratrovi Ondřeje svého věrného učedníka, který za něho položí i život, apoštola Petra.  Jan dál už situaci nijak podrobně nepopisuje. Všimněme si jedné důležité věci.  My se zde nedozvídáme, zda je Ježíš vyzval, aby se stali jeho učedníky. Bylo to první setkání plné radosti. Našli jsme Mesiáše. A Ondřej proto vyhledal svého bratra, pozdějšího Petra. Další podrobnosti, které by se týkali Petra se už zde nedozvíme. Spíše je vidět, že si zprávu o Mesiáši navzájem sdělovali mezi sebou a přibývali další učedníci.   První kapitola Janova evangelia končí, a ve druhé Jan popisuje první Ježíšův zázrak , který s e udál nepozorovaně  a tak, že si ho málokdo všimnul. Svatba v Káni Galilejské. A tam už je učedníků více a jsou tam i s Ježíšovou matkou. Možná proto se o ní Jan zmiňuje, protože pravděpodobně až do její smrti o ni pečoval.   Děkujeme apoštolu Janovi za jeho svědectví.