"mnozí uvěřili v jeho jméno, protože viděli znamení, která činil" (J 2,23)

"Kdo nevěří, je již odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího." (J 3,18)

"Toto píšu vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život." (1J 5,13)

"Tato však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu." (J 20,31)

"A to je jeho přikázání: věřit jménu jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovat, jak nám přikázal." (1J 3,23)

Tedy věřit ve jméno Syna Božího neboli v jeho osobu, která nám zjevuje jméno Otce:

"Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi ze světa dal." (J 17,6)

"Dal jsem jim poznat tvé jméno a ještě dám poznat, aby v nich byla láska, kterou máš ke mně, a já abych byl v nich." (J 17, 26)

To znamená: Ježíš zjevuje jméno Otce neboli jeho osobu neboli to, kdo a jaký je Otec, a máme uvěřit ve jméno Syna Božího neboli v jeho osobu neboli v to, kým je, který je Jednorozený Otcův, Poslaný Otcem a tak moc jedno s Otcem, že může říci: "kdo vidí mne, vidí Otce", a proto kdo uvěří ve jméno Syna,  poznává Otce a má život věčný:

"Tato však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu." (J 20,31)

Jméno Syna je totiž jménem daným Otcem neboli Syn je zplozen Otcem, a tento vztah lásky Otce a Syna má být vzorem a důvodem lásky učedníků navzájem:

"Dal jsem jim poznat tvé jméno a ještě dám poznat, aby v nich byla láska, kterou máš ke mně, a já abych byl v nich."" (J 17,28)

A jaké je to jméno Syna? Je to jméno jednorozeného Otcova, Syna Božího, který je s Otcem Bůh, a proto dokonce říká, že se máme modlit v jeho jménu a že Syn učiní to, oč prosíme! Kdyby totiž byl pouhý člověk, bylo by toto modloslužbou a on by nemohl učinit nic, protože modlitby vyslýchá jedině Bůh, který jako jediný je všemocný, ale poněvadž Syn je Bůh, v jeho jméně se máme modlit, k němu se máme modlit a ON vyslyší modlitby a uskuteční to, oč prosíme a co může uskutečnit jedině Bůh, adresát modllitby. Tak mocné je jméno Syna neboli osoba jednorozeného Syna Otcova:

"A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu." (J 14,13)

Jako potvrzení jeho Božství je tedy to, že on má být ADRESÁTEM naší modlitby, což by v případě jeho nebožství bylo modlosloužbou, ale i to, že on osobně je i VYKONAVATELEM vyslyšení modlitby, tedy že je VŠEMOCNÝ - kdyby byl pouhý člověk, nemohl by sám o sobě učinit nic, natož být adresátem modlitby a tím, kdo ji vyslýchá a uskutečňuje to, oč v ní prosíme:

"Budete-li MNE o něco prosit ve jménu mém, JÁ to učiním." (J 14,14)

Což potvrzuje apoštol Jan o něco dále:

"Máme v něho pevnou důvěru, že nás slyší, kdykoliv o něco požádáme ve shodě s jeho vůlí.  A víme-li, že nás slyší, kdykoliv o něco žádáme, pak také víme, že to, co máme, jsme dostali od něho." (1J 5, 14-15)

A pokud tedy víme, co to znamená "jméno", pak je mnohem srozumitelnější i to, že se má křtít "VE JMÉNO Otce i Syna iu Ducha" - jméno každé z těchto osob Božích je totiž rovnocenné, postavené na roveň, a stejnou měrou mocné a stejně označující osobu, která má moc duchovně zrodit člověka ve křtu, což může jedině Bůh:

"Křtěte je VE JMÉNO Otce i Syna a Ducha Svatého." - jméno totiž znamená OSOBU a křtít v nebožské osoby by bylo modloslužbou. Křtění ve jméno tří Božských osob je však oslavou a uctěním a vyznáním Boha: Otce i Syna i Ducha Svatého, tak jak to zjevil sám Ježíš a zapsali jeho apoštolové.

Tím je tedy jasně vyvráceno bludné tvrzení rosmana, a to slovem samotného Písma, který tvrdí, že "je zřejmé, že to nikdy neznamenalo, že "uvěřili v Něho, že je Bůh"", protože ano: uvěřit VE JMÉNO SYNA znamenalo uvěřit v jeho osobu, která je tak jedno s osobou Otce, že zjevuje JMÉNO OTCE, tedy osobu Otce, a tím přivádí k věčnému životu.

O božském jméně a podstatě Syna svědčí dokonce i rosmanem uváděný úryvek, kterým doufal vyvrátit Ježíšovo Božství, který ovšem jeho Božství naopak potvrzuje:

"On však mlčel a nic neodpovídal. Znovu se ho velekněz otázal a řekl mu: „Jsi ty Mesiáš, Syn Požehnaného?“  Ježíš řekl: „Já jsem. A spatříte Syna člověka sedícího po pravici Moci a přicházejícího s nebeskými oblaky."

ze kterého ovšem rosmano "vytratil" další pokračování, které jasně svědčí o podstatě Ježíšova sdělení. Uveďme si text více v  celku:

Mt 26:

 63 Ale Ježíš mlčel. A velekněz mu řekl: "Zapřísahám tě při Bohu živém, abys nám řekl, jsi-li Mesiáš, Syn Boží!"
 64 Ježíš odpověděl: "Ty sám jsi to řekl. Ale pravím vám, od nynějška uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými."
 65 Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: "Rouhal se! Nač ještě potřebujeme svědky? Hle, teď jste slyšeli rouhání!

Mk 14:

 60 Tu velekněz vstal, postavil se uprostřed a otázal se Ježíše: "Nic neodpovídáš na to, co tihle proti tobě svědčí?"
 61 On však mlčel a nic neodpověděl. Opět se ho velekněz zeptal: "Jsi Mesiáš, Syn Požehnaného?"
 62 Ježíš řekl: "Já jsem (Εγω ειμι, JHVH). A uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými."
 63 Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: "Nač potřebujeme ještě svědky?
 64 Slyšeli jste rouhání. Co o tom soudíte?" Oni pak všichni rozhodli, že je hoden smrti.

 66 Jakmile nastal den, shromáždili se starší z lidu, velekněží a zákoníci, odvedli ho před svou radu a řekli mu:
 67 "Jsi-li Mesiáš, pověz nám to." Odpověděl jim: "I když vám to řeknu, neuvěříte.
 68 Položím-li otázku já vám, neodpovíte.
 69 Ale od této chvíle bude Syn člověka sedět po pravici všemohoucího Boha."
 70 Tu mu řekli všichni: "Jsi tedy Syn Boží?" On jim odpověděl: "Vy sami říkáte, že já jsem."
 71 Oni řekli: "Nač ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to slyšeli z jeho úst."

- co tolik popudilo členy Velerady? Je to jasné: Ježíš se postavil NA ROVEŇ Bohu: to když na sebe vztáhl Boží jméno: "Já jsem" (řec. Εγω ειμι, hebr. JHVH), a dále když sebe situoval po Pravici Boží a postavil sebe na místo Hospodina přicházejícího v den soudu v oblacích Boží slávy, tedy jako sám Bůh. Právě proto ho odsoudili pro rouhání, ačkoliv on o sobě řekl pravdu a oni jí dobře porozuměli, ale nesnesli to a nepřijali to, stejně jako rosmano a další bludaři. Ptali se ho na Mesiáše, a on jim sdělil, že je Syn Boží, postavený na roveň Bohu a při soudu přicházející jako Bůh, protože je jednorozený Bůh ;-)

Takže jak píše rosmano: "Ježíš odpověděl kladně. Zřetelně odpověděl, kým je" - ano, Ježíš Kristus, jednorozený Syn Boží, který JE v lůně Otcově, které JE dříve nežli svět a KTERÝ JE dříve nežli Abraham byl, který byl také na počátku u Boha a který už tehdy byl Bůh, skrze něhož bylo vše stvořeno, a kerý nese vše svou mocí jako sám Otec, tak tento o sobě jasně řekl způsopbem vlastním židovské víře, že ON JE BŮH.

Takže právě tomuto uvěřil Petr ("Ty jsi SYN BOHA ŽIVĚHO") i ostatní apoštolové, jak dokazují jejich Písma, které oni zapsali a předali církvi. A přesně tak tomu uvěřila iSamařanka u studny, které Ježíš jasně nabídl vodu živou, že ji jí dá on, což by nemohl, kdyby nebyl Bůh, který jediný může dávat život věčný. A přesně tak tomu uvěřila Marta, sestra Lazara, když on jí před vzkříšením jejího bratra o sobě řekl: "Já jsem ŽIVOT", což by nikdy nemohl říci, kdyby nebyl Bůh, protože jedině Bůh JE Život, kdežto tvorové pouze MAJÍ život jako dar od Toho, který ne že má život, ale který JE ŽIVOT a proto ho může udělovat a tvorové ho mohou pouze přijímat. A přesně tak tomu uvěřili i všcihni ostatní, kteří přijali dar Ducha, jejž udílí Otec i Syn a který by Syn nemohl nikdy udělovat, kdyby nebyl Bůh.

A přesně tak tomu věřil i Pavel, když věděl, že Ježíš Kristus "měl Boží přirozenost" a "byl roven Bohu" (Flp 2) a že právě jemu se pokloní každé koleno ve vesmíru, což by jinak bylo modloslužbou, kdyby Ježíš Kristus nebyl Syn Boží a Bůh.

A přesně tak tomu věřil i apoštol Petr, když píše, že díky Ježíši Kristu jsme se stali účastníky Boží přirozenosti, což by nebylo možné, kjdyby Ježíš Kristus nebyl Bůh, protože jen Bůh může dávat účast na Boží přirozenosti:

"když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy.  Tím nám daroval vzácná a převeliká zaslíbení, abyste se tak stali účastnými božské přirozenosti" (1Pt 1,3-4)

Takže správně se píše o Bohu, že On je Pán, a stejně tak o každé osobě Trojice:

"Jsem-li Otec, kde je úcta ke mně? Jsem-li Pán, kde je bázeň přede mnou, praví Hospodin zástupů?" (Mal 1,6)

"jak to, že ke mně přichází matka mého Pána?" (Lk 1,43)

"jediný Pán Ježíš Kristus" (1Kor 8,6)

"Avšak 'když se obrátí k Pánu, je závoj odstraněn'. Duch je tím Pánem" (2Kor 3,16-17)

A pak už je mnohem jasnější, co znamená Pavlovo pravidlo víry a vyznání Ježíše jako Pána:

Ap. Pavel podmínku víry a spasení shrnuje následovně:

"Vyznáš-li svými ústy, že Ježíš je Pán, a uvěříš-li v srdci, že Bůh ho vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Víra v srdci vede ke spravedlnosti, vyznání ústy pak vede ke spáse." (Řím 10,10)

Protože spasit nás může jedině Bůh. A Ježíš Kristus je Bůh, stejně jako Duch Svatý, mající schopnost dát "zrodit z Boha". ;-)

Takže ano, existuje podmínka pro spasení člověka věřit, že Ježíš je Bůh: věřit v jeho jméno, protože:

"kdo odmítá Syna, odmítá Otce", kdežto "kdo má Syna, má i Otce" ;-)

Neboli jak říká sám Ježíš:

"I řekl jim: "Vy jste zdola, ale já jsem shůry. Vy jste z tohoto světa. Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Jestliže neuvěříte, že já to jsem, zemřete ve svých hříších." (J 3,23-24)

- neuvěříme-li, že on to je? A kdo? No přece ten "shůry" neboli z Boha, poslaný od Otce z nebe neboli z jeho lůna, kde je jednorozený Otcův po celou věčnost, neboli že JE Bůh ;-)  Protože:

"Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího." (J 3,18). ;-)

Takže jediným kouzelníkem tady nejsou věřící v Trojici, jak to zjevil Ježíš, ale ti, kteří popírají Trojici a odpírají tomu, jehož jméno zjevuje Otce, neboli že Bůh, který se stal člověkem, zjevuje Boha v nebesích. ;-)

Proto platí, jak říká Ježíš, že nestačí poznat jen Otce, ale že věčný život je i v poznání toho, kterého Otec poslal - Ježíše Krista, protož "On je ten pravý Bůh a věčný život" (1J 5,20), jak píše apoštol Jan, vyznavač a svědek Ježíšova Božství, ale jak říká jasně i sám Ježíš:

"A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíš Krista." (J 17,3)

"Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce?" !J 14,9)

"A kdo vidí mne, vidí toho, který mě poslal." (J 12,45)

"Já a Otec jedno jsme." (J 10,30)

"Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne." (J 14,6)

"Boha nikdy nikdo neviděl, jednorozený Bůh, který je v lůně Otcově, nám o něm řekl." (J 1,18)

"nikdo nezná Syna než Otec, ani Otce nezná nikdo než Syn - a ten, komu by to Syn chtěl zjevit." (Mt 11,27)

"Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává." (J 3,36)

"Kdo popírá Syna, nemá ani Otce. Kdo vyznává Syna, má i Otce." (1J 2,23)

"Kdo věří v Syna Božího, má to svědectví v sobě. Kdo nevěří Bohu, dělá z něho lháře, protože nevěří svědectví, které Bůh vydal o svém Synu. A to je to svědectví: Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život. Toto píšu vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život." (1J 5, 10-14)

Protože taková je vůle Otce, neboť Syn je vůlí Otce:

"Neboť to je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný; a já jej vzkřísím v poslední den." (J 6,40)

Kdo však nevěří v Syna a jeho jméno neboli v jeho osobu, ten nejen že neuzří život, ale dokonce hněv Boží na něm zůstává, tj. hněv k soudu:

"Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, je již odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího." (J 3,18)

- Takže máme sice věřit, že Ježíš je Mesiáš, ale máme věřit zejména v jeho jméno, kterým je jeho osoba, On sám, protože bez Syna není spásy.  ;-) To právě Syn udílí život, to právě Syn zjevuje Otce, to právě Syn je dveřmi do Božího království, to právě Syn je oním životem, který máme přijímat všemi způsoby skrze víru v něho: "Jako mne poslal živý Otec a já mám život z Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude mít život ze mne." (J 6,57) - jak by jinak mohl udílet život věčný, kdyby nebyl Bůh? ;-)

Takže věřme ve Jméno jednorozeného Syna Božího, abychom došli spásy, protože jeho jméno je Život - protože jenom v Synu je život: "V něm byl život a život byl světlo lidí" (J 1,4) - protože "On je ten pravý Bůh a věčný život" (1J 5,20) - Syn. ;-)