 |
Právě je 422 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
120848122
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Život víry: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh?
Vloženo Středa, 11. září 2024 @ 10:26:09 CEST Vložil: Tomas |
poslal oko Tímto článkem se obracím konkrétně na Rosmana, který stále odmítá uvěřit ve vtělení Boha do člověka Ježíše.
Kdo je tedy ten, kterého Písmo nazývá Bůh?
Pro mě Bůh není ani jenom nějakou bytostí - sám je zdrojem bytí všech ostatních bytostí (těch bytostí duchovních i těch bytostí přebývajících ve smrtelném těle). Bůh není ani žádnou "entitou" či podobnou neosobní "silou", protože Bůh je velmi osobní a transcendentní - není sám součástí stvořeného světa, ale není nijak omezen v tomto světě sám kdekoli zasahovat.
Bůh je tedy osobní, vztahový, milující a dobrý.
Velmi dobře jej vystihuje ryze slovanský výraz "Hospodin" - (hospodář).
Hospodin je tím, kdo se o nás stará. Jako dobrý hospodář dohlíží na běh věcí ve světě, aby se vše nakonec obrátilo k uskutečnění toho, co si on sám na počátku věků předsevzal.
Mnoho lidí zde už uvedlo snad stovky různých důkazů o božské přirozenosti Ježíše Krista.
Ale nic z toho nepřimělo Rosmana, aby snad změnil svůj názor, že Ježíš byl pouhým člověkem - snad nástrojem v Božích rukou.
A "klobouk dolů" - Rosmanovy námitky nebyly všechny vždycky nelogické, nebo snad úplně hloupé, ale mnohé měly cosi "do sebe."
Kdysi před léty natočili Poláci film s lechtivým názvem "Sexmise". Kupodivu letos to někdo vyhrabal v archívu a dávali to v televizi znovu. Navzdory názvu není samotný film nijak zvlášť pohoršlivý - pojednává o dvou mužích, kteří se zúčastnili pokusů s hybernací a probudili se až po padesáti letech - ve světě, kde žily už jenom samé ženy a žádný muž. Muže ony pokládaly za méněcenné, za neschopné. Všechny význačné osobnosti v historii lidstva prý byly jen ženy. Když oni dva oponovali třeba Einsteinem, odpověď byla: "Einstein byla ženou." "A co Ježíš Kristus? Ježíš Kristus byla také ženou." ............
Na tento způsob argumentace neexistuje žádná účinná odpověď, ani žádný argument. Člověk už se jednou rozhodl a nemíní s tím nic dělat.
Když se totiž člověk rozhodne uvěřit v nějakém rámci ideologie, vždycky si dokáže nalézt vhodný logický protiargument, aby nemusel svoje přesvědčení změnit. To je lidská vlastnost.
Zkusme se ale, Josefe, podívat na tento problém z druhé strany: Připusťme nyní hypoteticky, že Ježíš Kristus byl pouhým člověkem a že tedy nemá božskou přirozenost. Že není Bohem.
Jakou motivaci by měl takovýto člověk, který prožil svůj pozemský (a to dost krátký) život před nějakými dvěma tisíci roky na to, aby dneska miloval nějakého Josefa R. ze severní Moravy? O kterém pochopitelně za celý svůj pozemský život nikdy ani neslyšel? A jakou motivaci by měl takový pradávný člověk milovat dneska třeba jakéhosi Standu z Jižní Moravy? Proč by vlastně měl tyto lidi milovat? Za svého života je neznal, nebyli mu blízcí ani trochu!
A jakou motivaci má Josef R. milovat tohoto Ježíše - toho pradávného člověka, kterého zná jenom z vyprávění, z doslechu?
Kde je jaký důvod živého vztahu mezi Ježíšem a dnešním člověkem? A proč by takový vztah vůbec měl být? K čemu by byl dobrý?
Ale něco jiného je, jestliže Ježíš je sám Hospodinem!
Hospodin se stará!
Zde už je vztah lásky - lásky, která může být člověkem následně i opětována. Opětována láskou, plynoucí z bytostné závislosti každého člověka na Božím milosrdenství.
|
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Středa, 11. září 2024 @ 11:20:21 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Ahoj Stando :-)
Žes mi věnoval článek - to jsi nemusel :-)
V srpnu jsem zde vložil 2 články
Ty články jsou k uvedenému tématu. Zkus si je ještě jednou přečíst.
I ten poslední ze září také je k tomu tématu.
Ostatně všech možná 25 nebo kolik mých posledních článků je většinou o tom, že z Písma je nad slunce jasnější, že Ježíš NENÍ HOSPODIN. Ale že JE KRISTUS, MESIÁŠ, což znamená HOSPODINŮV POMAZANÝ..
A je někdo jiný ten, který pomazává, a jiný je ten, který je pomazán
Jak říká Petr u Kornélia: Sk 10:38:Jak Bůh pomazal Duchem Svatým a mocí Ježíše, toho z Nazareta, jenž procházel zemí, činil dobře a uzdravoval všechny, kteří trpěli pod mocí Ďábla, protože Bůh byl s ním.
|
|
|
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Středa, 11. září 2024 @ 11:50:02 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) |
/ odmítá uvěřit ve vtělení Boha do člověka Ježíše. /
Stando, ale já vím a věřím, že Bůh v Ježíši přebýval. Že Bůh byl s Ním. Proto také dává smysl Ježíšovo zvolání na kříži : "Bože můj, proč jsi mne opustil !" V případě teorií o tom, že údajně "Bůh se stal člověkem", Ježíšovo zvolání na kříži nedává žádný smysl. A nepoužil bych obraty o "vtělení" - to mi přijde pohanské a nebiblické. A Bůh přebýval v moci v Ježíši od momentu pomazání Duchem svatým.
A skutečnost, že Bůh v Ježíši přebýval, byl v Něm, byl s Ním, neudělala z Ježíše Boha. Ježíš pořád sám sebe vnímal jako člověka. I přesto, že Bůh v Něm přebýval, že konal skrze Něho mocné činy,...
J 8:40: Nyní mne usilujete zabít, člověka, který vám pověděl pravdu, kterou slyšel od Boha. To Abraham neučinil.
Pořád, celé Písmo striktně odděluje (1) BOHA a (2) JEŽÍŠE
|
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Středa, 11. září 2024 @ 12:38:40 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Presně tak nechápu ty řk. tupce co si dovolili udělat bez jediného důkazu z člověka Ježíše i Boha. Chapu oni nečtou Bibli natož v řečtině a spoléhají asi jen na lživé vysvětleni z katechismu. |
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Středa, 11. září 2024 @ 12:56:37 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Vážkám a šídlům, žijícím tu v doposud poklidné pohodě, nastaly krušné
časy. Skoro každé dopoledne vlhy vartovaly nad tůňkami a teprve až
odpoledne zmizely. Za několik dnů se mi osvětlila jen jejich půldenní
přítomnost. V dálce nad pruhy polí jsem v dalekohledu zjistil jejich
charakteristické vlaštovčí poletování i elegantní obraty, směřující
stále k jedinému místu. Sotva jsem se přiblížil, ihned zmizely. V místě
jejich kroužení mi padla do oka odkopaná zem meze, kterou místní sedláci
vyspravili polní vyjetou cestu. Odkopávka tvořila krátkou svislou
stěnu, snad jen metr vysokou. Když přijdu blíže, už vidím nedaleko
horního okraje vlží práci - čerstvě vyhrabávanou díru, ve které chtějí
ptáci zahnízdit. Bez velkého rozmýšlení jsem si vpovzdáli zbudoval úkryt
a hned druhého dne do něho zasedl. Ani jsem dlouho nemusel čekat, u
hliněné stěny se mihl stín a zmizel v díře. Za chvilku se z ní začal
řinout slabý pramínek zeminy. Občas se v ústí objevil konec
modrozelených per ocasu couvajícího ptáka, když nožkama vyhrnoval větší
množství zeminy. "Hornickou" práci neměly vlhy asi lehkou, protože zem
byla do značné hloubky vyprahlá suchem. Sameček se samičkou pracovali na
střídačku a museli občas odpočívat buď s vystrčenou hlavou z díry, nebo
si protáhli tělo zakroužením nad hnízdištěm. Kdo z páru byl on nebo ona
jsem se jen dohadoval. Samička má být méně výrazně zbarvená, ale ve
světle sluníčka oba ptáci zářili stejně pestře. Nejvíce jim dominovalo
žluté hrdlo s černým olemováním a modrozelený spodek těla. Když náhodou
některá vlha polorozevřela křídlo, byla to doslova malířská paleta.
Mísila se na něm modrá s rezavě hnědou, černá se žlutou, vše dekoračně
podložené skořicovým odstínem. S klidným svědomím můžeme tvrdit, že vlha
je náš nejskvostněji zbarvený opeřenec v přírodě.
Do týdne měly vlhy noru vyhrabanou do délky půdruhého metru a
zakončenou rozšířenou komůrkou pro hnízdo. Samička do ní začala hned
snášet alabastrově bílá vajíčka a měla jich pět. Kdo jak nejvíce seděl
se dalo obtížně zjistit, ale zcela určitě to byl sameček, který občas
přinášel samičce na hnízdo potravu a možná i někdy ji v sezení střídal.
Za 22 dní se vylíhla mláďata. Od té doby začaly z tůněk dvojnásob mizet
vážky a šídla. Na vlhy nestačily ani svou rychlostí letu 56 km v hodině.
Změnily tedy taktiku života, přestávaly létat a posedávaly jen po
stéblech rákosin. Na zkušené vlhy si však nepřišly. Ty ladnými nálety
těsně nad porost třepetavě poletovaly a vážky plašily. Jakmile některá
vzlétla, byla hned pronásledována a obratným chvatem chycena třeba jen
za koneček těla. Často to vyhlíželo jako zábavný lov, ale věděl jsem, že
jsou k tomu nuceny pěti hladovými krky v nedalekém hnízdě. Brzy byla
"vážčí spižírna" kolem tůní prázdná, proto musel přijít na řadu daleko
obtížnější lov ovádů, pestřenek, kuklic, vos nebo i brouků proletujících
nad poli v okolí. Nedaleko pískovny stál ostrůvek vysokých osik, v
jedné si kdysi vysekala žluna obydlí; letos se v něm usídlilo
společenství sršní. Vlhy jejich bydlo brzy objevily a pravidelně kolem
stromů kroužily, vyhlížely přiletující sršně. Docela lehce je chytaly a
vůbec si s jejich žihadly nedělaly starosti; bez jakékoliv úpravy je
nosily mladým. Dojednoho za čas zlikvidovaly také sršní komunitu. Hmyz
vlhy polykají celý a tvrdé nestravitelné chitinové části vyvrhují.
Mláďata na hnízdě mají brzy pod sebou celý poštář z vývržků a výkalů. Z
hnízdní nory se line pak nesnesitelný zápach, ale vlhám to naprosto
nevadí. Úspěšně v noře vyhnízdí a mnohdy celá rodina se do ní na nějaký
čas ještě na noc vrací přespávat. |
]
|
|
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Středa, 11. září 2024 @ 11:57:28 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Způsob argumetace rosmana je velmi jednoduchý (a zároveň velmi směšný):
rosmano: Racek je savec. křesťané: Racek není savec. Savci nemají křídla, peří a zobák a nesnáší vejce, ale rodí živá mláďata, která kojí. rosmano: Jak vidíte, i savci můžou mít křídla, peří a zobák a snášet vejce, protože racek je savec. Proto racek je savec.
neboli:
rosmano: Ježíš je pouhý člověk. křesťané. Ale Ježíš dělá věci, které může dělat jenom Bůh, a říká o sobě věci, které o sobě může říkat jenom Bůh: tvoří svět, je dříve nežli svět, je život a pravda, nese vše svým mocným slovem a je s Otcem jedno. Proto Ježíš je Bůh.
rosmano: Jak vidíte, i pouhý člověk může tvořit svět, být dříve nežli svět, být život a pravda, nést vše svým mocným slovem a být s Otcem jedno, protože Ježíš je člověk. Proto Ježíš je pouhý člověk
:-D
Je to přesně, jak píše oko: když se blb rozhodne pro nějakou blbost, pro pravdu už u něho není ani skulinka. Protože o pravdu blb nestojí a nechce ji. A to je tragikomický případ rosmana a spol. Úpně stejná "matrice" jak u dezolátů, jehovistů nebo plochozemců: pravdou je jejich smyšlená teorie, které podřizují a překrucují úplně vše. A nehodící se prostě škrtnou ("to kdysi zcenzůůůůůrovali"!). Je to směr myšlení, který lze směle nazvat DEZOLÁTISMUS - je to mentální nastavení, a pak je jedno, na co ho použijí. Rosmano ho použil na Trojici a Božství Syna, jehovisti podobně, dezoláti proti Západu a Ukrajině, plochozemci na kulatou zemi, antisemité na Židy atp. Je to vždycky to samé, jen se mění kulisy... ;-)
|
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Středa, 11. září 2024 @ 12:50:45 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Největší DEZOLÁT na Granu jsi tady bezkonkurenčně jen Ty :). |
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Středa, 11. září 2024 @ 12:55:36 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Údržba žesťových nástrojů
Čištění a mazání
jsou důležitou součástí v péči nejen o dechové hudební nástroje. Jedině
správná péče Vám umožní, aby Váš hudební nástroj plnil svoji funkci co
nejdéle a v té nejlepší kvalitě
Veškeré žesťové ( plechové ) nástroje mají několik pohyblivých (
posuvných ) částí, tzv. cuky. Některé jsou na nástroji pro jeho snadně
vnitřní čištění, posuvem některých se nástroj ladí. Tyto části je
zapotřebí pravidelně čistit a mazat, tak aby s nimi šlo bez odporu
hýbat.
Nejdříve všechny cuky vyjmeme a zkontrolujeme jejich povrch. V případě,
že nejsou nijak silněji znečištěné, otřeme je měkkou látkou, tak
abychom jejich povrch nepoškrábali, lehce je namažeme a vsuneme zpět do
nástroje. V případě že cuky vykazují silnější znečištění doporučuje se
jejich odmaštění, důkladné otření a následné namazání. Pro mazání a
čištění cuků používáme zásadně přípravků k tomu určených.
Pohyblivé části, které jsou nejnáročnější na údržbu jsou veškeré
pístové mechanismy ( písty trubky, pístového trombónu, některých modelů
tub ) a snížce pozounů. Na správné údržbě v těchto případech plně závisí
funkčnost nástroje.
Stejně tak jako cuky, má každý žesťový nástroj tzv. wasser klapku, což
je jednoduchý mechanismus pro vypouštění usazovaného kondenzátu vlivem
dechu v nástroji. Jednou za čas zkontrolujeme správnou funkci wasser
klapky a to kontrolou přítlaku pružinky, která přitlačuje těsnění klapky
k nástroji a kontrolou samotného těsnění, které musí dokonale těsnit
otvor na který nasedá.
Údržbu povrchů žesťových nástrojů provádíme u lakované povrchové úpravě
nástroje otřením měkkou látkou ( flanel ) za použití čistidla k tomu
určenému, u nástrojů s nelakovaným povrchem použijeme čistidlo na mosaz (
Sidol atd. ), kdy za pomocí měkké látky nástroj vyleštíme. |
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: Syntezator v Čtvrtek, 12. září 2024 @ 08:00:31 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Souhlas s uživatelem Tolstoj je všem co píše, kromě jediné věci - to je vztah k politice a Západu. Protože tady je to přesně naopak. Současná média nás přesvědčují, Západ je dobro a Východ je zlo. Tato média to říkala před r. 89. přesně naopak. Třeba pionýrská vlaštovka Marcela Augustová nebo pionýr Jan Pokorný z rozhlasu, co bral mikrofon lidem kritizujícím tehdejší režim.
Problém je v tom, že média jsou úplatná, prodejná, zkorumpovaná a prolhaná. Média šíří narativ o nadřazenosti Západu a podřadnosti Východu. Tatáž média, co to kdysi tvrdila o 180° naopak.
Především je třeba si uvědomit, že je to nevědecké. Na východě žijí obyvatelé se stejným nebo vyšším průměrným IQ jako na Západě a na Západě nežijí žádní nadlidi.
Dokonce ani neplatí, že by na Moravě byli hloupější lidi než v Čechách.
Tohle je největší blud, který tu vytrvale, úporně někteří lidi šíří. A totiž, že směrem na západ se něco vylepšuje a směrem na východ se něco zhoršuje.
Jestli je nějaký rozdíl v rámci druhu homo sapiens, tak leda mezi obyvatelstvem severu, resp. mírného pásu a obyvatelstvem jihu, tedy subtropů a zejména tropů.
Přestaňme ze Západu dělat modlu, fetiš. Je to nevědecké a nedůstojné. |
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Čtvrtek, 12. září 2024 @ 10:52:04 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Přestaňme ze Západu dělat modlu, fetiš. Je to nevědecké a nedůstojné.
No, hlavně je to lež a víme kdo je otcem lži!
Co se model týče, víme že modla nic není a uctívat nic je hloupost a bláznovství. A dnešní věda? Ta se pro některé lidi stala a stává modlou také. O důstojnosti mluví apoštol Pavel např. k Tesaloničanům, aby žili, jak je důstojné Boha, který je povolává do svého království a slávy. a Timoteovi píše, že se máme modlit, abychom mohli vést tichý a pokojný život ve vší zbožnosti a důstojnosti. To je dobré a milé před Bohem, naším Zachráncem, který chce, aby byli všichni lidé zachráněni a přišli k poznání pravdy. Amen. |
]
Syntezatorovo vábení místních oveček (kraviček) (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Čtvrtek, 12. září 2024 @ 20:39:50 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Nejvíc se chytají ty protizápadní... :-) |
]
Rosmanova nenávist k vědě a češtině (Skóre: 1)
Vložil: Syntezator v Pátek, 13. září 2024 @ 08:05:22 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Nejvíc se chytají ty protizápadní...
Máš tam hrubku, sbíječko. Ti protizápadní. Shoda přísudku s podmětem. Jinak tvoje modla taky skončí. Žádný strom neroste do nebe. Každá říše má svůj počátek a konec. Tvoje říše, tvůj fetiš klesá. Snižuje se jeho podíl na světovém HDP.
A amerických filmech jsou asiati zobrazováni jako rákosníci, hlupáci, podlidi. Ve skutečnosti mají IQ 105 a výše IQ and Global Inequality – Wikipedie (wikipedia.org) a Američani IQ 98, takže mají o sedm bodů nižší IQ v průměru než ti, kterým se vysmívají a které desetiletí ponižují. A tak je to se vším ostatním.
Sbíječko, proč se žereš i s Tolstojem a okem, když to jsou taky voliči pětikolky jako ty? Je to tím, že jak oko, tak Tolstoj tě mentálně převyšují a to těžce neseš? |
]
Re: Rosmanova nenávist k vědě a češtině (Skóre: 1)
Vložil: Syntezator v Pátek, 13. září 2024 @ 08:20:38 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Německo přestává být zemí přívětivou pro podnikání. Kvůli obavám z dopadů tamní energetické politiky rychle narůstá počet firem, které zvažují omezení výroby nebo přesun do zahraničí, ukázal průzkum německé Průmyslové a obchodní komory. Situace je dramatická zejména mezi velkými společnostmi.
Skoro polovina všech německých společností s vysokými náklady na elektřinu již plánuje nebo dokonce přistoupila k omezení výroby či k přesunu do zahraničí, kde je levněji. To je o sedm procentních bodů více než loni, píše německý portál Welt.„Důvěra německých firem v energetickou politiku země byla vážně narušena. Mnoho podniků sice před lety vidělo v energetické transformaci i příležitosti. Nyní ale jasně převládají rizika,“ shrnuje výsledky průzkumu Archim Dercks, zástupce výkonného ředitele Německé průmyslové a obchodní komory.
Mezi německými energeticky náročnými průmyslovými společnostmi s více než pěti sty zaměstnanci je situace nejdramatičtější. O omezení výroby nebo přesunu do zahraničí uvažuje celkem 51 procent firem. Pro Německo je znepokojující, že tyto velké podniky mají obvykle i velmi solidní mezinárodní pozici, což jim uskutečnění plánů na přesun značně usnadňuje.„Deindustrializace Německa začala a zdá se, že s ním nikdo nic nedělá,“ cituje vyjádření jedné západoněmecké průmyslové firmy obchodní komora s tím, že němečtí politici vůbec neberou vážně ani obavy malých a středních podniků.
Deindustrializace Německa začala. Firmy omezují výrobu a mizí ze země - iDNES.cz |
]
Re: Rosmanova nenávist k vědě a češtině (Skóre: 1)
Vložil: Syntezator v Pátek, 13. září 2024 @ 08:23:03 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Podíl Evropské unie na světové ekonomice dosáhl vrcholu kolem roku 1991, kdy činil přibližně 28 % světového HDP. Tento podíl se však postupně snižoval v důsledku růstu ostatních ekonomik, zejména Číny, USA a Indie. Do roku 2024 tento podíl klesl na přibližně 14 %, což ukazuje na výrazný pokles vlivu EU na globální ekonomiku.
Tento pokles je důsledkem demografických změn, pomalejšího ekonomického růstu v EU ve srovnání s rozvojovými trhy, a také technologického pokroku v jiných částech světa.
|
]
"Logik" rosmano (Skóre: 1)
Vložil: Syntezator v Pátek, 13. září 2024 @ 08:39:50 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Sbíječko, ty bys porád jen bil Rusy. Jak chceš táhnout na Rusa, když si Evropa, EU likviduje průmysl, strojírenství, hutnictví? Jak vyrobíš tanky, děla? Budeš škemrat u Číny, ať ti vyrobí tanky a děla? |
]
Učitel Syntezator (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Pátek, 13. září 2024 @ 09:06:25 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Nejvíc se chytají ty protizápadní...
/ Máš tam hrubku. Shoda přísudku s podmětem /
Nemám tam hrubku, učiteli :-))
A vůbec nejde o shodu přísudku s podmětem :-))
Ti ovečky určitě ne, chlapče... TY OVEČKY
Tentokrát je to nedostatečná, učiteli. Doučit. Hodně v tom plaveš, učiteli.
|
]
Re: Učitel Syntezator (Skóre: 1)
Vložil: Syntezator v Pátek, 13. září 2024 @ 09:35:45 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Cituji: "Nejvíc se chytají ty protizápadní... :-).. :-)"
V tomto řádku, v této konstelaci, v této větě nemůžeš použít tvrdé y s esoterickou představou, že se to vztahuje k nějaké ovečce z jiného řádku. Mezi tvojí ovečkou a tou pravopisnou chybou máš další tři řádky. Ty ses prostě spletl a nyní hledáš dodatečně alibi.
Když je věta samostatně, napsat se to musí s měkkým i. Správě: "Nejvíc se chytají ti protizápadní." Já mám na rozdíl od tebe státnice z češtiny, ty blbe. A je to shoda přísudku s podmětem. Kdo, co - ti protizápadní. Když podmět není konkrétně vyjmenovaný, tak se automaticky uvádí měkké i, protože se předpokládá, že v něm jsou zahrnuty osoby mužského pohlaví a toto má vždycky pravopisnou přednost. |
]
Re: Učitel Syntezator (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Pátek, 13. září 2024 @ 10:28:35 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Učiteli učiteli, s tebou je to horší, než by se na první pohled mohlo zdát :-))
Jen malý dotaz -
Co je podmětem v této větě : "Nejvíc se chytají ty protizápadní..." ?
Zopakuj si, co jsou to základní větné členy. Co je podmět a přísudek.
Jaké druhy podmětu mohou být. Jak může být podmět vyjádřen.
Podmět nevyjádřený
Podmět nevyjádřený je takový, který není slovně vyjádřen, ale známe ho. Žádné slovo ve větě není možné označit jako podmět. Ten ale buď známe z předchozí věty či kontextu, nebo je zřejmý ze slovesného tvaru.
A v tomto případě podmět známe z kontextu.
Kontext je o vábení oveček (kraviček).
Podmětem ve větě "Nejvíc se chytají ty protizápadní..." jsou OVEČKY (resp. kravičky).
A určitě jsou TY OVEČKY. TI jedině v případě TI OVEČCI :-))
|
]
Rosmanova jinakost (Skóre: 1)
Vložil: Syntezator v Pátek, 13. září 2024 @ 13:17:27 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Rosmano četl Bibli a jeho mozek přišel na to, že Ježíš je pouhý člověk.
Rosmano četl zprávy na novinkách a jeho mozek přišel na to, že Západ dělá všechno správně a že na západě žijí lepšolidi na východě horšolidi.
Rosmano četl přispěvatele na granosalis a jeho mozek přišel na to, že to jsou ti ovečci a ti kravičci.
Rosmano prostě ve všem trpí jinakostí. Je zbytečné se s ním jakkoli bavit. To vyřeší až příroda. |
]
Re: Rosmanova jinakost (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Pátek, 20. září 2024 @ 20:54:20 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Nekecej zpívej a hrej Žalm s Boney M. :)
https://youtube.com/shorts/KPlTjEV5uZs?si=KT5L-GFncUbqVKgZ |
]
|
|
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Středa, 11. září 2024 @ 12:39:26 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) |
/ Když se totiž člověk rozhodne uvěřit v nějakém rámci ideologie, vždycky si dokáže nalézt vhodný logický protiargument, aby nemusel svoje přesvědčení změnit. To je lidská vlastnost. /
S tím bych Stando i souhlasil. Je to ale dvojsečné. Mistři světa jsou v tom ovšem trinitáři :-). Jen bych dodal, že aby nemuseli své přesvědčení změnit, dokážou nalézt i nevhodné nelogické argumenty :-)
" Když člověk jednou příjme nějaké
mínění za pravdu jak intelektuálně tak citově, téměř jistě
zamítne jakékoliv zpochybnění svého vroucně chovaného
mínění. Touha nás všech je přilnout ke skupině, která nás
živila. Touha přilnout ke vzorcům myšlení, které jsme se za
celý život naučili od upřímných učitelů, kterým jsme
důvěřovali. Právě ta lidská touha má tendenci k budování
barikád, které nás zabezpečují proti všem námitkám a mohou
nás tak oslepit, že neuvidíme zjevnou pravdu. Když jsou taková
hluboko chovaná mínění zpochybněna, přirozeně se cítíme
ohroženi a bráníme se. Někdo moudře postřehl, že:
Cokoliv zadržuje zvídavého ducha, je příznivé k omylu a
cokoliv ho prosazuje, k pravdě. Musí se ale uznat, že nic
nemá tak velkou tendenci k překážení zvídavému duchu,
jakou ji má duch a pocit stranictví. Když se doktrína stane
rozlišujícím znakem strany, ať už je jakkoliv mylná, hned
se zaryje do zájmů a příchylností a následkem toho ji i ta nejmocnější dělostřelba rozumu nesmírně těžko vyvrátí. "
Jeden příklad za všechny:
Trinitární ortodoxie tvrdí, že jedině Bůh svou obětí nás mohl vykoupit, zaplatit za hříchy lidstva.
A to tvrdí dokolečka dokola navzdory jasnému svědectví Písma, že za naše hříchy zaplatil k tomu vybraný a předzvěděný člověk Ježíš Kristus, Mesiáš.
1Tm 2:5: Je totiž jeden Bůh, jeden je také prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který (ten člověk Ježíš Kristus) dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví ve svůj čas. 7 K tomu jsem byl ustanoven hlasatelem a apoštolem — mluvím pravdu v Kristu, nelžu —, učitelem národů ve víře a v pravdě.
Ř 5:15: Avšak s darem milosti tomu není tak jako s proviněním. Jestliže proviněním jednoho člověka mnozí zemřeli, mnohem více se na mnohé rozhojnila Boží milost a dar spravedlnosti v milosti toho jednoho člověka, Ježíše Krista.
1K 15:21: Když tedy přišla skrze člověka smrt, přišlo skrze člověka také vzkříšení mrtvých.
Sk 2:22: „Muži izraelští, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského, MUŽE dosvědčeného vám od Boha mocnými činy, divy a znameními, které Bůh uprostřed vás skrze něho učinil, jak sami víte, 23 TOHOTO MUŽE, vydaného podle ustanoveného úradku a předzvědění Božího, jste skrze ruce bezbožníků přibili na kříž a odstranili. 24 Ale Bůh ho vzkřísil, zprostiv ho bolestí smrti, protože nebylo možné, aby byl od ní držen.
|
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 12. září 2024 @ 12:27:54 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Trinitární ortodoxie tvrdí, že jedině Bůh svou obětí nás mohl vykoupit, zaplatit za hříchy lidstva."...
Toto je pouze půlka pravdy. Ta samá "trinitární ortodoxie" také tvrdí, že nikdo jiný nás nemohl vykoupit ze hříchů, než zase jenom člověk (co nebylo přijato Slovem , nemohlo být ani spaseno) - však žádný člověk tohoto úkolu pochopitelně schopen nebyl. Nikdo z lidí totiž nespasí dobrým životem ani sám sebe - natož někoho dalšího!
Spása je pouze z milosti Boha.
Stojíme před lidsky neřešitelným problémem....
Však co je nemožné u lidí, je možné u Boha (L 18,27). Bůh se tedy stal člověkem.
V tomto člověku Ježíši tělesně přebývá veškerá plnost božství!
Ježíš je tedy plně člověkem - jinak než člověk by nemohl spasit lidstvo - je také plně Bohem - nikdo jiný než Bůh spasit lidstvo nedokáže. Spása je z Boží milosti - je Božím darem. A dává ji Ježíš Kristus.
(Kol 2,8 ...) Dávejte si pozor, ať vás někdo neodvede jako zajatce skrze filozofii — prázdný svod podle lidské tradice, podle živlů světa, a ne podle Krista. Neboť v něm tělesně přebývá veškerá plnost Božství. I vy jste v něm naplněni. On je hlavou každé vlády a moci. V něm jste byli také obřezáni obřízkou, která nebyla udělána lidskou rukou, nýbrž spočívala ve svlečení těla hříchů, v obřízce Kristově, když jste byli spolu s ním ve křtu pohřbeni a v něm jste byli spolu i vzkříšeni skrze víru v působení Boha, který ho vzkřísil z mrtvých. I vás, když jste byli mrtvi v proviněních a neobřízce svého těla, spolu s ním obživil, když nám všechna provinění odpustil a vymazal rukou psaný záznam, který svými ustanoveními svědčil proti nám a který nám byl nepřátelský; odstranil jej z našeho středu tím, že jej přibil na kříž.
|
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Čtvrtek, 12. září 2024 @ 14:26:04 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Spása je z milosti Boha. To určitě !
A proto že:
J 3:16: Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život.
Bůh se nestal člověkem. Bůh je neměnný, Bůh se nemění. Bůh dal svého Syna. Svatého, Duchem Pomazaného Beránka Božího.
V nebi je (1) Bůh a (2) Ježíš - Beránek Boží. Nejsou tam 2 Bohové.
" 1 Zjevení (1) Ježíše Krista, které mu dal (2) Bůh, aby svým otrokům ukázal, co se má brzy stát. On to prostřednictvím svého anděla naznačil svému otroku Janovi. ................ 4 Jan sedmi sborům v Asii: Milost vám a pokoj (2) od Toho, který jest a který byl a který přichází, i od sedmi duchů, kteří jsou před jeho trůnem, 5 a od (1) Ježíše Krista, jenž je věrný svědek, prvorozený z mrtvých a vládce králů země. Tomu, jenž nás miluje a svou krví nás rozvázal z našich hříchů 6 a učinil nás královstvím, kněžími svému Bohu a Otci — jemu sláva i moc na věky věků. Amen. "
/ V tomto člověku Ježíši tělesně přebývá veškerá plnost božství! /
Ano, přesně tak. To však z člověka Ježíše nedělalo a nedělá Boha.
To je ovšem přání Boha (a apoštola Pavla) také u nás věřících : Ef 3:19: a poznat Kristovu lásku, která převyšuje poznání, a tak byli NAPLNĚNI AŽ DO VŠÍ PLNOSTI BOŽÍ.
Termín "boho-člověk" je nonsens a protimluv. Všechny ty úvahy o "hypostatické unii" Ježíše, o tom, že byl 100% člověk a 100% Bůh jsou zcela mylné, nesmyslné a nelogické. To jako Ježíš měl u sebe nějaký přepínač, kterým se podle okolností nebo podle potřeby přepnul buď do módu člověka anebo do módu Boha ? Člověk a Bůh mají zcela neslučitelné, protichůdné charakteristiky. Nebudu je teď tady vyjmenovávat.
Tolstoji, pejsku, vocásku, kde jsi ? Kostička ! |
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 13. září 2024 @ 10:55:28 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."V nebi je (1) Bůh a (2) Ježíš - Beránek Boží. Nejsou tam 2 Bohové."...
V nebi je skutečně Bůh - duch. Tento duch je vnitřně společenstvím Otce se Synem v Duchu svatém. Jeden jediný Bůh.
Syn Boží se před dvěma tisíci roky stal člověkem Ježíšem - byl počat nadpřirozeně z Ducha svatého (mocí Boží), a narodil se, aby jako Mesiáš vzal na sebe všechny hříchy světa.
Syn Boží se tedy ponížil a stal se člověkem. Nic nedbal na to, že je roven Bohu, ale ponížil se a stal se člověkem! Nevznikl v okamžiku početí - sám je jako duch věčným Bohem.
..." / V tomto člověku Ježíši tělesně přebývá veškerá plnost božství! /
Ano, přesně tak. To však z člověka Ježíše nedělalo a nedělá Boha. "...
Jestliže má Ježíš v sobě veškerou plnost božství a je roven Bohu - co konkrétního mu do úplnosti Boha ještě schází, že (podle tebe) ještě není Bohem?
|
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Pátek, 13. září 2024 @ 12:24:24 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Stando,
Ježíš nebyl a není roven Bohu.
V nebi nebyli 2 rovní, rovnocenní Bohové a jeden z nich se údajně stal člověkem...
Filip 2,6 "nelpěl na tom, že je roven Bohu" je falešný, trinitárně zkorumpovaný text. Text ve skutečnosti mluví o tom, že Ježíš nepovažoval rovnost s Bohem za něco, co by měl (násilně) urvat, uloupit.
Určitě ten text nevyjadřuje něco, co by popíralo celou Bibli, i učení apoštola Pavla, i učení samotného Ježíše.
|
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Pátek, 13. září 2024 @ 12:41:39 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | rosmano: Jinak kdybys nebyl blbeček, který neumí česky, natož řecky, tak bys věděl, že o té rovnosti ve Flp se píše, že on už ji dávno má. A že se pak zřek toho, co má, aby mohl přijmout to, co dosud neměl, a stát se tím, čím dosud nebyl: člověkem neboli přijmout podobu služebníka neboli člověka, ty neznalé trdlo. Už jsem to psal včera, že "jako omezený blbeček máš guláš v mluvnických
kategoriích, jako jsou osoby nebo časy nebo rody a tak nerozumíš psanému
textu, natož rozdílu mezi přítomným časem a minulým". Tady znovu potvrzuješ pravdivost mých slov a hloupost a omezenost svého intelektu. A to bys chtěl poučovat druhé. ;-) |
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Pátek, 13. září 2024 @ 12:56:16 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
"Já a Otec jedno jsme" vůbec neznamená, že Ježíš je rovný Bohu, primitivní nevzdělaná bigotní moulinečko :-)
1Tm 2:4: který ¨(Bůh) chce, aby byli všichni lidé zachráněni a přišli k POZNÁNÍ PRAVDY. Je totiž jeden Bůh, jeden je také prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, 6 který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví ve svůj čas. 7 K tomu jsem byl ustanoven hlasatelem a apoštolem — mluvím pravdu v Kristu, nelžu —, učitelem národů ve víře a v pravdě. Ty tu PRAVDU ovšem ve své zatvrzelosti, ignorantství a aroganci NIKDY NEPOZNÁŠ :-) |
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Pátek, 13. září 2024 @ 13:10:09 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Tak ono "Já a Otec jedno jsme" známená přesně to, že Otec a Syn jsou si rovni, ty intelektuální nulo, protože: "všecko mé je tvé, a co je tvé, je moje" "jako Otec má život sám v sobě, tak i Syn má život sám v sobě" "aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce" "jednorozený" znamená JEDNOHO RODU
- což ty jako zatvrtelý blbeček NECHCEŠ chápat, protože miluješ více svoji lež než Boží pravdu, nuličko. ;-)
|
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Pátek, 13. září 2024 @ 14:04:02 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Jo, nuličičko :-))
Tak ono "Já a Otec jedno jsme" znamená přesně to, že Otec a Syn jsou si rovni, protože, i my jsme s Bohem a Ježíšem rovni :-)))
" 20 Neprosím ale jen za ně. Prosím i za ty, kteří ve mě uvěří skrze jejich slovo. 21 Ať jsou všichni jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v tobě; ať jsou i oni jedno v nás, aby svět věřil, že jsi mě poslal. 22 Dal jsem jim slávu, kterou jsi dal mně, aby byli jedno, jako my jsme jedno. 23 Já v nich a ty ve mně, aby byli dokonale jedno "
A tu PRAVDU ty nuličko ve své zatvrzelosti, ignorantství a aroganci NIKDY NEPOZNÁŠ , protože miluješ lež :-)
1Tm 2:4: který ¨(Bůh) chce, aby byli všichni lidé zachráněni a přišli k POZNÁNÍ PRAVDY. Je totiž jeden Bůh, jeden je také prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, 6 který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví ve svůj čas. 7 K tomu jsem byl ustanoven hlasatelem a apoštolem — mluvím pravdu v Kristu, nelžu —, učitelem národů ve víře a v pravdě. Tím se ale netrap, moulinko, nemáš na to mentální schopnosti, abys to pochopil, a tak jsi nucen dělat ze sebe vola a z Ježíše lháře. A vyrábět si Bohy. Ty ale za to nemůžeš. Možná ti to Bůh jednou blahosklonně odpustí.
J 17:3: A to je ten věčný život - aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho, jehož jsi poslal, Ježíše Krista.
|
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Pátek, 13. září 2024 @ 14:37:40 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | "i my jsme s Bohem a Ježíšem rovni"
takže i ty jsi Slovo, skrze které Otec stvořil svět a které dříve nežli Abraham byl učiněn JE? takže i ty jsi JEDNOrozený v lůně Otce?
i ty neseš vše svým mocným slovem? i ty jsi výraz Boží podstaty?
i ty jsi První a Poslední? i ty jsi Hlava Církve? i ty jsi Pravda? i ty jsi Život? i tebe máme uctívat stejně, jako ctíme Otce? i jedině skrze tebe přicházíme k Otci? i ty dáváš věčný život, když v tebe věříme?
i ty máš život sám v sobě, tak jako má Otec sám v sobě? i z tebe máme život jako z Chleba života, kterým je Syn? i ty dáváš Ducha? i k tobě se máme modlit a prosit o vše a TY to UČINÍŠ? i ty jsi přišel shůry, kam se pak vrátíš? i ty máš slávou, jakou má JEDNOrozený od Otce?
- nemyslím si. Ale co vím jistě, je, že jsi ryzí blbeček, který nechápe Písmo, protože ho NECHCE chápat. Proto z tebe padají tak směšné blbiny jak ze psa bobky. ;-) Vždyť ty ve své hlouposti, zabejčenosti a omezenosti ani nejsi schopen v tom J17 vidět, že jiný a odlišný je vztah mezi Otcem a Synem a mezi Synem a učedníky. Tak hloupý jsi, že stavíš na roveň něco, co sám Ježíš opakovaně odlišuje! Protože jsi hloupý a nadutý a zabejčený. A druhé chceš poučovat svou nevědomstí. ;-)
|
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Pátek, 13. září 2024 @ 15:15:04 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Zbytečně se namáháš :-) Pravdu nikdy nepoznáš, protože jsi zabejčený a miluješ lež..
Ty tady používáš směšné kváziargumenty, že údajně Ježíš svým vyjádřením "Já a Otec jedno jsme" říká, že je Bůh :-). Pak tedy analogicky když my jsme jedno s Bohem, jak se o to modlí Ježíš, jsme také Bohové... :-)
A jinak - Já nejsem Pán a Mesiáš. Ten je pouze JEDEN.
Pouze jednoho MUŽE, ČLOVĚKA, Davidova potomka, učinil Bůh Pánem a Mesiášem. Ježíše z Nazareta. Takže ty charakteristiky Pána a Mesiáše má pouze On. Tolik bys snad mohl vědět. I když jsi zabedněný ignorant.
1Tm 2:4: který ¨(Bůh) chce, aby byli všichni lidé zachráněni a přišli k POZNÁNÍ PRAVDY. Je totiž jeden Bůh, J E D E N je také prostředník mezi Bohem a lidmi, Č L O V Ě K K R I S T U S J E Ž Í Š , 6 který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví ve svůj čas. 7 K tomu jsem byl ustanoven hlasatelem a apoštolem — mluvím pravdu v Kristu, nelžu —, učitelem národů ve víře a v pravdě.
Sk 2:22: „Muži izraelští, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského, M U Ž E dosvědčeného vám od Boha mocnými činy, divy a znameními, které Bůh uprostřed vás skrze něho učinil, jak sami víte, 23 T O H O T O M U Ž E , vydaného podle ustanoveného úradku a předzvědění Božího, jste skrze ruce bezbožníků přibili na kříž a odstranili. 24 Ale Bůh ho vzkřísil........................................................................... 36 Ať tedy všechen dům Izraele s jistotou ví, že Bůh učinil T O H O J E Ž Í Š E , kterého jste vy ukřižovali, i P Á N E M I M E S I Á Š E M . “
Ale s tím se netrap. Nemáš na to, abys to pochopil :-)) To píšu hlavně pro jiné, kteří nejsou zabednění a nemilují lež.
|
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Pátek, 13. září 2024 @ 15:51:58 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Já jen, že jsem to nečetl, cos tady vysmolil. A ani nebudu. Nemám důvod. Takže nevím, co píše, a ani mě to nezajímá. ;-)
|
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Pátek, 13. září 2024 @ 20:22:26 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Když to becteš a nezajímá tě to tak drž hubu a krok a neodepisuj jak magor Rosmanovi. Nikdo na tvé zk. komentáře o ničem není zvědavý a vůbec nikoho nezajímají. |
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Pátek, 13. září 2024 @ 20:27:46 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jak správně vyndat klíště
Jak už jsme si na začátku říkali, správných postupů je hned několik. Klíště se dá vytáhnou i bez pinzety, můžete použít vatovou tyčinku nebo speciální háček. Popíšeme vám 2 základní techniky:
Odstraňování klíštěte háčkem
Umyjte si ruce, pokud na nich máte nějaké čerstvé odřeniny, natáhnětě si raději gumové rukavice.
Potřete klíště gelem Ixoderm k rychlému znehybnění a usmrcení.
Vezměte si speciální háček se zářezem, na vytahování klíšťat, a vetřelce pomalu podeberte.
Pokud se vám nepodaří odstranit klíště i s kusadly, nevadí, z nich už přenos infekce nehrozí a tělo si s nimi poradí jako s třískou.
Místo, kde bylo klíště přisáté, vydezinfikujte. V několika následujících týdnech pak sledujte, jestli nedošlo k začervenání. Pokud ano, zastavte se u svého lékaře.
Vytahování klíštěte vatovou tyčinkou nebo pinzetou
Umyjte si ruce, pokud na nich máte nějaké čerstvé ranky, použijte gumové rukavice.
Potřete klíště gelem k rychlému znehybnění a usmrcení.
Vezměte si navlhčenou vatovou tyčinku nebo pinzetu a začněte klíšťě vyviklávat ze strany na stranu.
Po vytažení místo přisátí vydezinfikujte a sledujte, jestli nedojde k zanícení.
Co dělat s vytaženým klíštětem? S vytaženým klíštětem nikdy nemanipulujte holýma rukama! I zde totiž hrozí riziko nákazy. Jak klíště bezpečně zlikvidovat? Klíště zabalte do kousku papíru a spláchněte do záchodové mísy nebo spalte. Nikdy se nesnažte klíště rozmáčknout mezi prsty nebo nehtem ani ho neusmrcujte v mikrovlnce. V těchto případech se infekční agens mohou z klíštěte uvolnit do okolí.
Špatně vytažené klíště Špatně vytažené klíště
I přes snahu vytáhnout klíště správně část klíštěte s hlavičkou zůstala v kůži? Zbytek utrženého klíštěte zkuste odstranit ostrou pinzetou a poté místo vydezinfikujte. Někdy nemusí jít ani o přetržené klíště. V ráně po klíštěti mohou zůstat kusadla. S těmi si tělo poradí samo, jako kdyby to byla třeba tříska. Rozhodně kusadla nedostávejte ven jehlou! Do poraněné kůže by se mohla dostat infekce.
Klíště v těhotenství Klíště v těhotenství
Nastávající maminky by si měly na přisátí klíštěte dát obzvláště velký pozor. Nejenže je případné onemocnění oslabí, například u boreliózy nelze na léčbu v těhotenství podávat některá antibiotika. Proti klíšťové encefalitidě by se měla žena nechat očkovat už před plánováním těhotenství. Na klíšťovou encefalitidu totiž neexistují léky a jedinou možností léčby v případě nákazy je očkování. Protože o bezpečnosti očkování proti klíšťové encefalitidě v těhotenství není dostatek informací, rozhoduje o nutnosti podání vakcíny těhotné ženě vždy lékař.
V těhotenství se vyhněte rizikovým místům, kde je vysoká pravděpodobnost výskytu klíšťat. Po návratu z venku se vždy od klíšťat prohlížejte. Klíšťata nejsou jen v hlubokých listnatých lesích, můžete si je donést i z krátké procházky parkem. Pokud najdete přisáté klíště, odstraňte ho správně a co nejrychleji! Místo, kde bylo klíště přisáté, vydezinfikujte.
Létající klíště Létající klíště
Létající klíště není vlastně vůbec klíště. Tuto přezdívku dostal kloš jelení. Jde o hmyz, který se klíštěti vzhledem podobá. Také se mu říká také jelení klíště. Protože kloš má křídla, nalétává v lese ze vzduchu na kůži. Velmi obtížně ho jde setřást, drží se pomocí nožiček s háčky. Proto umí být toto klíště s křídly velmi otravné. Po najití hostitele může kloš křidélka shodit.
Přes svou podobnost s klíštětem není kloš pro člověka naštěstí tolik nebezpečný. Jde o parazita vysoké zvěře. Jen výjimečně může kloš človeka kousnout, pokud se dostane například pod oblečení nebo do vlasů. U lidí s oslabenou imunitou se z takového kousnutí může udělat vyrážka, se kterou by měli navštívit lékaře. |
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Pátek, 13. září 2024 @ 21:07:01 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Z Tebe by mi rabíni vyhnat toho zlého ducha co v Tobě přebývá :) jak tady z toho kluka:
|
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Pátek, 13. září 2024 @ 21:19:56 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | 1.1 Vodník ve slovanském folkloru a Čechách
Vodník se vyčlenil ze spojení vody s ženským živlem a tvořil v Čechách mnohem silnější
motiv než rusalky či vodní víly, které jeho velikosti nikdy nedosáhly, 5 a které se naopak
hojněji vyskytovaly u východních, respektive jižních Slovanů. I přes to nalezneme motiv
vodníka i v jiných slovanských oblastech, ovšem ne vždy se stejným významem.
Konkrétním příkladem jsou polské výrazy „topielec“ či „utopiec“.6 Vzhledově i typologicky
je našemu vodníkovi podobný, významově se ovšem liší, jelikož utopiec označuje spíše
bytost, která vzniká z duše utopence, naopak český vodník je bůh živlu.7 V otázce
německého, ale i rakouského prostředí je nutno zmínit, že zřetelné motivy představ se tradují
v užší oblasti, která je v přímém geografickém kontaktu právě s českou tradicí.8 Josef Váchal
ve svém díle Ďáblova zahrádka říká, že je „vodník […] nejznámější u nás strašidlo ve všech
4 „Kazi navedla hloupý a nerozumný lid, aby se klaněl vílám, jež vládnou horami, lesy a stromy a ctil je. A tak
dosud mnozí vesničané jsou dosud jako pohané – jeden ctí prameny aneb ohně, jiný se klaní hájům, stromům,
kamenům…“ Kosmas, Kosmova kronika česká. Překlad Karel Hrdina a Marie Bláhová, s. 62.
5 I přesto se rusalka také objevuje v českém prostředí, konkrétně Rusalka od Františka Kvapila, dále
stejnojmenné dílo Rusalka Jana z Hvězdy či v pověstech o rusalkách, které zaznamenal Grohmann ve svých
Pověstech z Čech.
6 ŠIDÁK, Pavel. Mokře chodí v suše: vodník v české literatuře, s. 40.
7 Polský vodník nosí velmi pestře zbarvený oblek, po němž stéká voda, snaží se utopit mládence, duše utopenců
si pod vodou ukládá do nádob. Klímová, Dagmar. Vodník v českém lidovém podání. s. 139.
8 Tamtéž, s. 139.
11
krajích a dobách“,9 Karel Krejčí se v Podivuhodné příběhy ze staré Prahy přidává
s názorem, že „skoro každý venkovský rybník má […] svého […] hastrmana.“10 Na konec
bych přidal tvrzení Popelky Biliánové. Ta ve svém pojednání Děvín a dívčí válka píše, že u
Slovanů vládnou vodám bytosti ženské, na západě jsou to rusalky, na jihu víly. Jen země
koruny české se v tomto liší: „zde v každé téměř kalužině panuje – hastrman.“11
S přihlédnutím na zmíněná fakta dojdeme k logickému závěru, že je české prostředí hlavním
nalezištěm vodnické mytologie.
Samozřejmě nalezneme i tendence vysvětlit si problematiku obráceně – tedy že byla
slovanská tradice ovlivněna tou německou. Ani jedna z hypotéz není plně prokázána,
k takovému závěru by byla potřeba podrobná mapa výskytu, podložená i přesně zjištěnou
frekvencí toho či onoho námětu, jak ve své práci uvádí Klímová. Vzhledem ke všem
uvedeným faktům je ovšem pravděpodobnější výklad, který tvrdí, že se jedná o slovanský
folklór působící na blízké neslovanské oblasti.
1.2 Další diferenciované postavy magického světa spojené s vodním
živlem
Krom vodníka známe i bytosti, které obývají prameny, studánky, řeky, jezera a mají
převážně ženskou podobu.12 Známé jsou rusalky a vodní víly. V našem případě je nutné
tento rozdíl zmínit a dále rozpracovat. Vodní víly a rusalky mají tendenci označovat totožnou
bytost, zejména díky často podobnému vzhledu. Mezi oběma pojmy lze ovšem nalézt
patřičné rozdíly, především ve vlastnostech těchto nadpřirozených postav. Typické znaky
rusalek a vodních víl nastíním v následujících kapitolách. Důležitým faktorem je i umístění
víl a rusalek z geografického hlediska. Rusalky jsou typické pro východní Slovany, přes
Balkán se rozšířily do Rus. Vodní víly byly také známe v Rusku, kde byly uváděny
v pramenech již kolem 11. a 12. století.13 Postupně byly ovšem ze zdejšího folkloru
9 VÁCHAL, Josef. Ďáblova zahrádka, aneb, Přírodopis strašidel, to jest: neobyčejná cesta mezi ďáblovými
dětmi, přízraky a bytostmi přírodními, zjevujícími se často hříšnému člověku, duchovní Brehm, s. 35
10Šidák, Pavel. Vodník v české kultuře, s. 247.
11 BILIÁNOVÁ, Popelka. Děvín a dívčí válka. Květy 1906, roč. XXVIII, kniha LVII., druhé pololetí, s. 280-
294.
12 VÁŇA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. s. 111.
13 Tamtéž, s. 112.
12
vytlačeny právě rusalkami a jejich působiště se posunulo na Balkán, v 13., respektive v 14.
století jsou známé v Bulharsku a Srbsku, poté i ve střední Evropě a Čechách.14 V německém
prostředí je paralelou slovanského vodníka „der Wassergeist“.
1.3 Der Wassergeist
Der Wassergeist neboli vodní duch je německou paralelou k českému vodníkovi, přičemž
v německém jazyce existuje více označení. Pro tuto bytost nalezneme i označení „der
Neck“15, popřípadě Nock nebo Nix16. Jedná se o nadpřirozené postavy, démony, kteří podle
lidového přesvědčení žijí v jezerech, rybnících, řekách, potocích a studnách. V různých
lokalitách mohou mít různá označení nebo podobu.17 Specifickou podobou jsou „die Elben“.
Jedná se o krásné muže ve sladkých vodách, kteří hrají na harfu či housle a svádějí mladé
ženy. Mezi typické znaky patří hlavně hudební instrument, dále oblečení, z kterého kape
voda či zelené rybí zuby.18 Neliší se tedy příliš v určitých znacích od českého vodníka,
s kterým je také spojován hudební talent, z levého šosu mu vždy kape a často jsou zmíněny
i zelené zuby.
Oproti českému vodníkovi, který se dostává do německého prostředí jako der Wassermann,
je třeba zmínit, že Wassergeist je zlá démonická postava, zatímco vodník je vnímán
střídměji.19 Vodník poté figuruje v dětské literatuře, např. v později zmíněném Der kleine
Wassermann nebo Der rote Wassermann.
14 VÁŇA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. s. 111-112.
15 Známé např. z pohádky Der Fiedelbogen des Necks od Rudolfa Baumbacha.
16 Jejich ženská podoba je die Wassernixe.
17 PETZOLDT, Leander. Kleines Lexikon der Dämonen und Elementargeister. s. 173.
18 ARROWSMITH, Nancy. Die Welt der Naturgeister. Feldforschungen im Elbenreich. Handbuch zur
Bestimmung der Wald-, Feld-, Wasser-, Haus-, Berg-, Hügel- und Luftgeister aller europäischen Länder. s.
119.
19 Známe ale i vodníka v německých lidových písních, ve kterých je vyobrazen krutě. Pokud se jeho žena
nechce vrátit zpět, je schopen hrozit zabitím dítěte, výjimečně i dává své ženě na výběr mezi návratem a
jejím životem, přičemž ženu opravdu zabíjí. Viz kapitola 3.3.
13
1.4 Rusalky
Rusalky byly dle víry starých Slovanů bohyně vod, zejména řek a potoků. Lidé si je
představovali jako mladé krásné panny20 s rozpuštěnými vlasy.21 Zjevují se lidem, usmívají
se na ně, mávají22 a lákají je do vody, pokud se člověk moc blízko přiblíží a dotkne se
rusalky, rusalka dotyčného utopí. Rusalka je většinou nahá či oblečena v bílé košilce23 a češe
si dlouhé vlasy. Barva vlasů je mořská zelená, černá nebo rusá, pracujeme-li s hypotézou, že
označení rusalka se odvozuje právě podle barvy vlasů z kořene slova rusá.24 Muže vábí nejen
svou krásou, ale i líbezným hlasem.25 Rusalka je bledá,26 někdy zobrazovaná dokonce jako
bílá.27 Podle Kosma byly rusalky známé již starým Slovanům, kteří je uctívali 28 Na Ukrajině
se vládkyně rusalek nazývala Diva,29 dále se rusalka rozšířila přes Balkán do Rus, kde je
známa již od 11. století.30 Zde s sebou rusalka nese vzpomínku na mrtvé, jelikož je spojována
s předčasně zemřelou dívkou – utonulou či sebevražednic.31 V literatuře je pro nás zajímavá
Kvapilova Rusalka, především pro to, že zde vystupují vedle sebe rusalka a vodník.32
Z uvedených faktů lze tedy logicky vyvodit, že rusalka je rozšířena spíše u východních
Slovanů. V německém prostředí by rusalkám odpovídaly Nixe, např. Goethova „Ein
feuchtes Weib“ z básně Der Fischer, která svým zpěvem láká rybáře do vody, kde ho utopí.
Odchylkou je poté Die Wassernixe bratří Grimmů33, která se vymyká uvedeným atributům
20 Rusalky jsou panny nevšední krásy, krásná nahá žena. Joseph Virgil. Pověsti z Čech. s. 102
21 Krásné panny s rozpuštěnými vlasy, GROHMANN, Joseph Virgil. Pověsti z Čech. s. 102-105.
22 sedí na břehu, češe si vlas a kyne muži, aby ji šel vstříc. Dívá se na muže, kýve hlavou, špulí rty a líbá
z daleka. PUŠKIN, Aleksandr Sergejevič a JUNG, Václav Alois. Z Puškinovy lyriky. s. 12-14
23 Vynořila se nahá žena. Puškin.; Spatřil krásnou nahou ženu. (Rusalky) jsou jen napůl oblečené a jejich oděv
je barvy bílé nebo mořské zelené. GROHMANN, Joseph Virgil. Pověsti z Čech. s. 102.
24 Další možností je odvození od „rusa“ ve významu řeka, VÁŇA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů.
s. 111.
25 Puškin, V básni Der Fischer od J.W. Goethe je to „ein feuchtes Weib“, která láká rybáře svým krásným
hlasem. Dále zmíněno i v Puškinově Rusalce či Pověstech z Čech od Grohmanna.
26 GROHMANN, Joseph Virgil. Pověsti z Čech. s. 101.
27 PUŠKIN, Aleksandr Sergejevič a JUNG, Václav Alois. Z Puškinovy lyriky. s. 12-14
28 GROHMANN, Joseph Virgil. Pověsti z Čech. s. 102-103.
29 VÁŇA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. s. 111.
30 Tamtéž. s. 111.
31 V Puškinově Rusalce chodí za mlynářovou dcerou kníže, ten ji ovšem opouští, a to i přesto, že je Nataša
těhotná. Nataša je zdrcena a dobrovolně se vrhá do Dněpru. Stává se tak královnou rusalek. Falen, James E.,
and James R. Falen. “Rusalka [The Water Nymph].” Pushkin Review / ?????????? ???????, vol. 4, 2001, pp. 109–
132.
32 Oproti lesním vílám, které vodníka škádlí a spíš se mu až posmívají, rusalka oslovuje vodníka „tatíčku“, to
by naznačovalo vztah otec-dcera. KVAPIL, Jaroslav. Rusalka: lyrická pohádka. s. 13.
33 GRIMMOVÉ, Jacob a Wilhelm. Kinder-und Hausmärchen. 2 Bände, Band 1. s. 356-357.
14
a v lidovém příběhu působí jako zlá bytost, která uvězní děti, aby pro ni pracovaly. Pohádka
končí šťastně a dětem se podaří uniknout.
1.5 Vodní víly
Vodní víly jsou popisovány jako krásné dívky s průsvitným tělem v bílém šatě, mají dlouhé
zlaté34 či rusé vlasy, které jsou zdrojem jejich života a síly.35 Vodní víly okouzlují nejen
vzhledem, ale i krásným hlasem. Dokážou se přeměňovat ve zvířata, konkrétně v labuť,
v koně, sokola nebo vlka.36 Vztah mezi lidmi a vodními vílami bývá příznivý, jedná se
většinou o vztah mezi vodní vílou a mladíkem, kterému víla věnuje lásku a pomoc. Pokud
jde o lidské dívky, ty se někdy také přátelí s vodními vílami a žádají od nich krásu a ochranu
pro svého milého.37 Na druhou stranu mohou být i zlé, mstí se za urážky, nebo když někdo
neuposlechne jejich vybídnutí a dokážou poplést lidi a jejich rozum. S tím přímo souvisí
etymologie samotného slova. Podle Váni pochází výraz víla od vlíti, což znamenalo „být
posedlý“ (vilý = bláznivý). To demonstruje na příkladu z Dalimilovy kroniky, kde je slovo
vila použito ve významu blázen.38
V německém prostředí se objevují různé typy vodních nadpřirozených postav ženského
pohlaví. Ať už se jedná o Goethovu vodní ženu Johanna Wolfganga Goetha, která se podobá
rusalce nebo Lorelei Heinricha Heineho, která se je naopak blíže vodní víle. Oba zmíněné
typy vychází z lidových pověstí. V tomto směru je velmi zajímavá Andersenova Malá
mořská víla. Zde je potřeba se zamyslet, komu je příběh adresovaný. Jedná se o knihu pro
dospělého čtenáře nebo dětského? A k jakému žánru bychom přiřadili Malou mořskou vílu?
K pohádce nebo k povídce inspirované legendami a pověstmi? Na rozdíl od výše popsaných
postav, které jednoznačně zařadíme do oblasti folkloru, u Andersena je rozhodně řeč o
autorské tvorbě. Souhlasím s Janem Rakem, který v doslovu k Andersenově životopisu
34 VLASÁKOVÁ, Julie, ed. Nejnovější pohádky. s. 4.; ale i např. v Loerelei od H. Heineho.
35 Ztráta jediného vlasu znamená smrt. VÁŇA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. s. 113
36 VÁŇA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. s. 113.
37 Tamtéž, s. 113.
38 Tamtéž. s. 111.
15
Pohádka mého mládí uvádí, že Andersenovy pohádky jsou specifickým mezičlánkem mezi
lidovou pohádkou a autorskou pohádkou.39
Pozoruhodný je již název, který se často proměňuje. Známá jsou nám dvě německá znění,
konkrétně Die kleine Seejungfrau40 a Die kleine Meerjungfrau,41 přičemž pod oběma názvy
se skrývá stejný děj. Malá mořská víla je nejhezčí dcerou mořského krále. V 15 letech se
může poprvé podívat nad hladinu. Tam spatří prince, do kterého se zamiluje a zachrání ho.
Aby se mohla stát člověkem, obětuje pro prince svůj hlas. Pokud si princ ovšem najde jinou
dívku, zemře mořská víla den po jejich svatbě. Princ se zamiloval do dívky, o které si myslel,
že ho zachránila. Zvrátit kouzlo může mořská víla pouze krví prince, takový čin ovšem
nedokáže. Místo smrti se stává vzdušnou vílou.42
V českém prostředí se pohádka odráží v lyrické pohádce Rusalka Františka Kvapila.43 Zde
se ovšem jedná o rusalku, která se také zamiluje do prince, kterého vídá u vody. Také prosí
o radu ježibabu, obětuje pro prince svůj hlas a na rozdíl od mořské víly prožívá s princem
krátkou romanci, která ovšem končí tragicky
|
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Sobota, 14. září 2024 @ 08:51:30 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Jsi totální řk. magor. |
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Sobota, 14. září 2024 @ 11:37:16 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Aplikace clip in culíků Nejoblíbenější typy příčesků jsou jednoznačně culíky. Jednoduchá aplikace, rychlá proměna, nadčasový účes i praktičnost jsou hlavní vlastnosti, díky kterým si culíky oblíbíte ve chvíli, kdy je poprvné zkusíte.
Culíkem lze doplnit jakýkoliv outfit a připnutý jej můžete nosit celý
den a klidně i každý den. K vlastním vlasům je příčesek naprosto
šetrný. Připnutí je velmi jednoduché a po pár pokusech to zvládnete bez problémů doslova za pár minut.
K tomu, aby culík pevně držel, je nutné mít vlastní culík dlouhý alespoň 20 centimetrů. Prodloužený culík jakoby obalí váš vlastní culík.
Postup je tedy následující:
- Udělejte si culík (jak vysoko záleží jen na vás) a použijte pevnou gumičku, která z vlasů neklouže.
- Vezměte prodloužený culík a háček z horní strany začešte do vlasního culíku a zároveň zahákněte za gumičku.
- Suchá zip omotejte a pevně utáhněte, zbylý pramínek obtočte kolem spoje.
- Pro upevnění můžete použít pinetky nebo celý spoj ještě ''pojistit'' další gumičkou.
- Podle libosti můžete culík upravit (nechat rozpuštěný nebo zasplést do copu, drdolu nebo třeba navlnit)
Tip: Pokud máte tmavší odrosty a odstín by až tak
dobře nenavazoval, můžete nejdříve oddělit horní část svých vlasů a až
poté udělat culík. Po upevnění prodlouženého culíku pak horní část vlasů
přidáte a překryjete jí přechod odstínů. V délke už to nebude problém,
odstíny se promíchají a výsledek bude vypadat přirozeně.
|
]
|
|
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Středa, 11. září 2024 @ 12:43:35 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Oko, všiml jste si, jak rosmano vůbec nepochopil, o čem píšete? Píšete o lásce. Argumentujete láskou. A tu romano nezmínil ani jednou. Vůbec si jí nevšiml. A dál mele svoje flašinety pořád dokola. Podobně jako třeba jehovisti... Je to s ním jak házet hrách na stěnu... :-)
|
|
|
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Středa, 11. září 2024 @ 13:05:05 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | / Jakou motivaci by měl takovýto člověk, který prožil svůj pozemský (a to dost krátký) život před nějakými dvěma tisíci roky na to, aby dneska miloval nějakého Josefa R. ze severní Moravy? O kterém pochopitelně za celý svůj pozemský život nikdy ani neslyšel? A jakou motivaci by měl takový pradávný člověk milovat dneska třeba jakéhosi Standu z Jižní Moravy? Proč by vlastně měl tyto lidi milovat? Za svého života je neznal, nebyli mu blízcí ani trochu! /
Stando, důvod, motivace Pána Ježíše je láska Boží, která byla rozlita v Ježíšově srdci skrze Ducha svatého. Bůh je láska - a ten Bůh v Ježíši skrze Ducha svatého mocně přebýval a působil.
To je stejný princip, jak to funguje u lidí, kterým byly odpuštěny hříchy, kteří jsou ospravedlnění Bohem Jak píše ap. Pavel:
Ř 5:1: Když jsme tedy byli ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. 2 Skrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti, v níž stojíme a chlubíme se nadějí Boží slávy. 3 A nejen to, chlubíme se také souženími, neboť víme, že soužení působí vytrvalost, 4 vytrvalost osvědčenost a osvědčenost naději. 5 A naděje nezahanbuje, neboť Boží láska je vylita v našich srdcích skrze Ducha svatého, který nám byl dán.
Duch svatý vylévá lásku do srdce.
Když Ježíši bylo 20, 25, 28 let, ještě nebyl pomazán Duchem svatým, neprožíval tak intenzivně lásku, milosrdenství a soucit se slepými, malomocnými, chromými, nechodil po kraji a neuzdravoval, neshromažďoval kolem sebe lidi, aby jim projevoval lásku a zvěstoval to, co vede k pokoji a k životu. Ani Jeho nejbližší na Něm nepozorovali nic zvlášť výjimečného. Proto na začátku Jeho veřejného působení, po pomazání Duchem svatým, byli v šoku a domnívali se, že se zbláznil.
|
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 12. září 2024 @ 11:50:39 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj Josefe. Určitě jsi v životě už slyšel o "Occamově břitvě".
Je to pravidlo, kterým se posuzují všechny nové vědecké objevy: "Entity se nemají zmnožovat - není - li to ovšem nezbytně nutné".
Tento princip však nijak netvrdí, že jednodušší hypotéza je vždycky ta správnější.
Od počátku lidstva až do doby Ježíšova početí se lidským matkám rodili zase jenom obyčejní lidé - synové (a dcery).
A najednou zde máme mezi sebou spor: Je Ježíš jen obyčejným člověkem, jako dlouhá řada lidských synů před ním i po něm, nebo je také vtěleným Bohem - úplně novým stvořením?
Occamova břitva říká: "Entity nezmnožovat, není - li to nezbytně nutné".
Je to tedy v případě Ježíše Krista nezbytně nutné ustanovit nový termín "boho-člověka",nebo to nezbytně nutné není?
(1 Kor 15,22 ...) Jako v Adamovi všichni umírají, tak také v Kristu budou všichni obživeni.
....
Tak je i napsáno: První člověk, Adam, se stal duší živou, poslední Adam se stal Duchem oživujícím.
(Fp 3,8 ) A opravdu také pokládám všechno za ztrátu pro nesmírnou vzácnost poznání
Krista Ježíše, svého Pána. Pro něho jsem se všeho zřekl a pokládám to
za odpad, abych získal Krista a byl nalezen v něm, nemaje svou spravedlnost, která je ze Zákona, ale tu, která je z víry v Krista, tu spravedlnost, která je z Boha na základě víry, a abych poznal jej a moc jeho vzkříšení i účast na jeho utrpeních. ...
Je tedy Pán Ježíš "Novým člověkem" - jiným jako my, nebo není a je naopak stejným jako my, když jsme se narodili?
(Ef 4,21 ...) ...pokud jste jej vskutku slyšeli a byli v něm vyučeni tak, jak je pravda v Ježíši, že totiž máte odložit toho starého člověka, který žije podle dřívějšího způsobu života a hyne v klamných žádostech, obnovovat se duchem své mysli a obléknout toho nového člověka, který byl stvořen podle Boha ve spravedlnosti a svatosti pravdy.
(Ef 2,4 ...) Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, pro svou velikou lásku, kterou nás miloval, i když jsme byli mrtvi pro svá provinění, obživil nás spolu s Kristem — milostí jste zachráněni — a spolu s ním nás probudil k životu a spolu posadil na nebeských místech v Kristu Ježíši, aby ukázal v budoucích dobách oplývající bohatství své milosti v dobrotě k nám v Kristu Ježíši. Neboť jste zachráněni milostí skrze víru; a ta záchrana není z vás — je to Boží dar; není na základě skutků, aby se nikdo nechlubil.
Vždyť jsme jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich žili.
|
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Čtvrtek, 12. září 2024 @ 13:38:50 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Jo Stando, něco jsem o Occamově břitvě zaslechl :-)
/ Od počátku lidstva až do doby Ježíšova početí se lidským matkám rodili zase jenom obyčejní lidé - synové (a dcery). /
No, určitá výjimka byla (Gen 6):
" 1 Když se lidé začali na zemi množit a rodily se jim dcery, 2 synové Boží viděli, že lidské dcery jsou hezké, a brali si za ženy všechny, které si přáli. 3A Hospodin řekl: Můj duch nebude v člověku přebývat navěky, protože je tělo. Jeho dnů bude sto dvacet let. 4 V oněch dnech byli na zemi obři — a také potom, když synové Boží vcházeli k lidským dcerám a ty jim rodily; to jsou ti dávní hrdinové, věhlasní muži. "
Přiznám se, že tomu moc nerozumím. Snad tím pojmem "synové Boží" jsou myšlení andělé ...
/ A najednou zde máme mezi sebou spor: Je Ježíš jen obyčejným člověkem, jako dlouhá řada lidských synů před ním i po něm, nebo je také vtěleným Bohem - úplně novým stvořením? Je to tedy v případě Ježíše Krista nezbytně nutné ustanovit nový termín "boho-člověka", nebo to nezbytně nutné není? /
" nebo je také vtěleným Bohem - úplně novým stvořením? "
Pán Ježíš je úplně novým stvořením. Novým Adamem. Počátkem všech narozených z Boha. I všichni, kdo jsou v Něm, jsou novým stvořením. Ježíš je také prvotinou všech vzkříšených. Je prvním. Jen nevím, proč tě tak láká (asi ze zvyku) používat pojem "vtěleným Bohem". Boží slovo říká, že Bůh v Něm přebýval. Bůh byl v Něm. Pán Ježíš o sobě říká, že Otec je v Něm (a On v Otci). Obdobně mluví o tom, že J 14:23: Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.
Nebo Pavel říká: 1K 3:16: Nevíte, že jste Boží svatyně a že ve vás bydlí Duch Boží? Ř 8:11: Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, pak ten, který vzkřísil Ježíše Krista z mrtvých, oživí i vaše smrtelná těla skrze svého Ducha, který ve vás přebývá.
Mluvíme snad z toto důvodu o tom, že se Bůh a Ježíš do nás vtělili ? Jsme proto "vtělenými Bohy a vtělenými Ježíši" ? Mluvíme snad o tom, že se Duch Boží vtělil do nás ? Mluví ap. Pavel o vtělení Ducha do nás?
Je z toho důvodu vhodné mluvit o Kristově, Božím člověku mluvit jako o boho-člověku, protože Bůh i Ježíš přišel a učinil si u něj příbytek ? A jeho tělo se stalo chrámem Ducha svatého ?
Termín "boho-člověk" je nonsens a protimluv. Všechny ty úvahy o "hypostatické unii" Ježíše, o tom, že byl 100% člověk a 100% Bůh jsou zcela mylné, nesmyslné a nelogické. To jako Ježíš měl u sebe nějaký přepínač, kterým se podle okolností nebo podle potřeby přepnul buď do módu člověka anebo do módu Boha ? Člověk a Bůh mají zcela neslučitelné, protichůdné charakteristiky. Nebudu je teď tady vyjmenovávat.
Trochu odbočím. Dneska jsem si četl ze Skutků 13. kapitolu, úžasné evangelium, kázání ap. Pavla:
" 14 Od Perge šli dál a dorazili do Pisidské Antiochie. V sobotní den vešli do synagogy a posadili se. 15 Po čtení ze Zákona a Proroků jim představení synagogy vzkázali: „Muži bratři, máte-li nějaké slovo povzbuzení pro lid, mluvte.“ 16 Pavel vstal, pokynul rukou a řekl: „Muži Izraelci a vy, kdo se bojíte Boha, poslyšte! 17 Bůh tohoto izraelského lidu si vyvolil naše otce, vyvýšil tento lid během pobytu v egyptské zemi a vyvedl je z ní vztaženou paží; 18 po dobu asi čtyřiceti let snášel jejich chování na poušti, 19 a když vyhladil sedm národů v kanaánské zemi, dal jim jejich zemi za dědictví; 20 to vše trvalo asi čtyři sta padesát let. Potom jim dával soudce až do proroka Samuele. 21 Pak žádali o krále, a Bůh jim dal Saula, syna Kíšova, muže z kmene Benjamínova, na čtyřicet let. 22 A když ho odstranil, vzbudil jim za krále Davida, o němž vydal svědectví: ‚Nalezl jsem Davida, syna Jišajova, muže podle mého srdce, který bude činit všechnu mou vůli. ‘ 23 Z jeho semene přivedl Bůh Izraeli podle zaslíbení zachránce, Ježíše. 24 Před jeho příchodem Jan předem hlásal křest pokání všemu lidu Izraele. 25 A když Jan dokončoval svůj běh, říkal: ‚Já nejsem ten, za koho mne pokládáte; ale hle, za mnou přichází ten, jemuž nejsem hoden rozvázat sandály na nohou.‘“ 26 „Muži bratři, synové rodu Abrahamova, i vy, kteří se u vás bojíte Boha, nám bylo posláno slovo této záchrany. 27 Neboť obyvatelé Jeruzaléma ani jejich vůdcové ho nepoznali, odsoudili ho, a tak naplnili slova Proroků, která se čtou každou sobotu. 28 A ačkoli na něm nenalezli žádný důvod pro trest smrti, žádali Piláta, aby byl popraven. 29 Když dokonali všechno, co je o něm napsáno, sňali jej z dřeva a položili do hrobu. 30 Ale Bůh ho probudil z mrtvých 31 a on se po mnoho dní zjevoval těm, kteří s ním vystoupili z Galileje do Jeruzaléma; ti jsou nyní jeho svědky před lidem. 32 A my vám hlásáme radostnou zvěst, že to zaslíbení, které dostali naši otcové, 33 splnil Bůh nám, jejich dětem, když vzkřísil z mrtvých Ježíše, jak je to i napsáno v druhém Žalmu: ‚Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.‘ 34 A to, že jej vzkřísil z mrtvých, aby se již více nenavracel do zkázy, řekl takto: ‚ Dám vám svaté a věrné věci Davidovy.‘ 35 Proto i na jiném místě praví: ‚Nedáš svému Svatému uvidět zkázu.‘ 36 David totiž, když posloužil vlastnímu pokolení Boží vůlí, usnul, byl připojen ke svým otcům a uviděl zkázu. 37 Ten však, kterého Bůh vzkřísil z mrtvých, neuviděl zkázu. 38 Budiž vám tedy známo, muži bratři, že skrze něho se vám zvěstuje odpuštění hříchů. Od všeho, od čeho jste nemohli být ospravedlněni v zákoně Mojžíšově, 39 je v něm ospravedlňován každý, kdo věří. 40 Střezte se proto, aby na vás nepřišlo to, co je řečeno v Prorocích: 41 ‚Pohleďte tedy vy, kteří mnou pohrdáte, užasněte a zmizte, protože já ve vašich dnech učiním skutek, skutek, jemuž jistě neuvěříte, když vám o něm bude někdo vypravovat.‘ “ 42 Když vycházeli ze synagogy, prosili je, aby jim o tom pověděli i příští sobotu. 43 Když bylo shromáždění rozpuštěno, mnozí z Židů a zbožných proselytů se vydali za Pavlem a Barnabášem, kteří s nimi mluvili a přesvědčovali je, aby zůstávali v Boží milosti. "
Pavel mluví v synagóze k Židům o Bohu, o dějinách Izraele, o tom, jak Bůh si vyvolil otce a jak vztaženou rukou je vyvedl z Egypta (nemluví nic o tom, jak někteří tvrdí, že to Ježíš vyvedl Izraelece z Egypta...) A dále mluví o Ježíši, Zachránci, potomku z Davidova semene. A Ježíš v Pavlově vyprávění přichází na scénu až narozením z ženy, kdy Ho předcházel Jan Křtitel. O žádné preexistenci Ježíše nemluví. Nemluví také nic o vtělení se Boha, nemluví nic o tom, že ten Bůh, který otce vyvedl z Egypta, se stal člověkem, apod..... Otcové akorát měli od Boha ZASLÍBENÍ, Slovo záchrany, které se Ježíšovým narozením naplnilo. Když Ho zabili, Bůh Ho vzkřísil z mrtvých ! Bůh to ZASLÍBENÍ SPLNIL. A to je ta dobrá zpráva !
A skrze Něho, skrze víru v Něho, může být OSPRAVEDLNĚN PŘED BOHEM KAŽDÝ ČLOVĚK ! A stát se tak dědicem věčného života.
|
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Čtvrtek, 12. září 2024 @ 13:53:23 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | "Mluvíme snad z toto důvodu o tom, že se Bůh a Ježíš do nás vtělili?"
- nemluvíme, protože my nejsme Slovo, které bylo dříve, než byl svět, a které stvořilo svět a které nese vše svým mocným slovem a které se stalo tělem neboli se vtělilo v Panně Marii. ;-)
Nebo snad ty neseš vše svým mocným slovem jako Syn a jsi dříve, nežli Arbaham byl učiněn, a máš život sám v sobě, takže můžeš dávat život a vzkříšení druhým? Nemůžeš, protože jsi jen člověk, který může nanejvýš přjmout Ducha, ale nejsi Bůh, který může přijmout lidství, aby se stal člověkem a spasil nás, ňoumo. ;-)
Jinak Bůh se nikdy nevtěleuje DO NĚKOHO, ale STÁVÁ SE NĚKÝM, kým do té chvíle nebyl, tj.člověkem: "Slovo SE STALO tělem", nebo dokonce doslova "MASEM". Takže neznáš ani základní biblickou terminologii, nuličko. ;-)
- jinak zbytek tvých výmyslů jsem vůbec nečetl - jsi pořád jak kolovrátek: hlavně vrzat pořád dokola, i když vržetš naprázdno a k ničemu. ;-)
|
]
Dobře, že jsi to nečetl. To není pro tebe (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Čtvrtek, 12. září 2024 @ 14:03:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | |
]
Re: Dobře, že jsi to nečetl. To není pro tebe (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Čtvrtek, 12. září 2024 @ 14:13:19 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
(ty tvoje odrážky jsem udělal schválně tři - jako symbol tří osob jediného Boha ;-) ) |
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 12. září 2024 @ 14:16:36 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Judaistická tradice toto vysvětluje jinak; potomci Sétovi jsou Boží synové (uctívají Hospodina) - lidské dcery - pokolení Kainovo.
Byla taková zásada - kvůli udržení víry se nesměšovat s pohankami - přetrvala i do dob Abraháma, Izáka a Jakuba ...
..."Pán Ježíš je úplně novým stvořením. Novým Adamem.
Počátkem všech narozených z Boha. I všichni, kdo jsou v Něm, jsou novým
stvořením. Ježíš je také prvotinou všech vzkříšených. Je prvním."...
Není tedy podle Occamovy břitvy právě tady na místě definovat novou "entitu" - Boha vtěleného do člověka? Jestliže v Ježíši tělesně přebývá veškerá plnost božství - co mu podle tebe do Boha ještě chybí?
Jistěže v člověku Ježíši Bůh přebýval!
Ale přebývá v něm trvale a bytostně navždycky, nebo v Ježíši přebývá jenom jako host - jak je tomu u nás ostatních lidí?
Ty snad nevidíš ten rozdíl mezi Ježíšem a námi?
..."Je z toho důvodu vhodné mluvit o Kristově, Božím
člověku mluvit jako o boho-člověku, protože Bůh i Ježíš přišel a učinil
si u něj příbytek ?"...
Jak (podle tebe) může člověk přijít a učinit si v jiném člověku příbytek?
Vždyť je to nesmysl!
Jen Bůh může přijít a učinit si v člověku příbytek!
|
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Čtvrtek, 12. září 2024 @ 14:25:06 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | "Jak (podle tebe) může člověk přijít a učinit si v jiném člověku příbytek?"
- skvělý postřeh, oko!
|
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Čtvrtek, 12. září 2024 @ 15:07:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Hmm, jenomže se jim rodili obři... Někteří dokonce překládají zrůdní obři...
/ Jestliže v Ježíši tělesně přebývá veškerá plnost božství - co mu podle tebe do Boha ještě chybí? /
"Maličkost". Že není Bůh. Bůh je JEN JEDEN. Skutečnost, že Bůh přebývá v člověku, nedělá z toho člověka Boha. Proto také apoštolové o Ježíši nikomu nekázali, nezvěstovali, že je Bůh. Ale že je Mesiáš, Boží Pomazaný. Proto také Otec v nebi - Bůh, nezjevil Petrovi o Ježíši, že Ježíš je Bůh, ale že je Mesiáš, Boží syn.
/ Ale přebývá v něm trvale a bytostně navždycky, nebo v Ježíši přebývá jenom jako host - jak je tomu u nás ostatních lidí? /
No, trvale - " Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil ! " - to jsou Ježíšova slova. A proč u nás lidí by měl Bůh přebývat pouze jako host ? Pokud jsme pozvali Boha a Ježíše do svého života, a myslíme to vážně, a jsme v tom rozhodní a stojíme ve víře, tak navždycky. A pokud jsme se stali chrámem Ducha svatého, tak navždycky.
/ Jak (podle tebe) může člověk přijít a učinit si v jiném člověku příbytek?
Vždyť je to nesmysl! /
Ježíš je Mesiáš a Pán. Tak Ho do takové hodnosti vyvýšil Bůh. A je duchem oživujícím. Ježíšův duch si činí v člověku příbytek. Kdo nemá ducha Kristova, ten není Jeho. Ga 4:6: A protože jste synové, vyslal Bůh ducha svého Syna do našich srdcí, ducha, který volá: ‚Abba, Otče.‘ Ef 3:17: aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích a abyste byli zakořeněni a založeni v lásce,
Ježíš je nyní po svém vzkříšení duchovní bytostí. Je Synem člověka, ale duchovní bytostí. Stejně jako budeme my po našem vzkříšení, v nebi.
1Tm 3:16: A vpravdě veliké je to tajemství zbožnosti: Ten, který se zjevil v těle, byl ospravedlněn v Duchu, ukázal se andělům, byl hlásán národům, ve světě mu uvěřili, byl přijat ve slávě vzhůru. |
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Čtvrtek, 12. září 2024 @ 15:22:00 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Píšeš to blbě, jak to v Bibli není. V Bibli je, že Ježíš není Bůh, který přebývá v člověku, ale že je Bůh, který se STAL člověkem coby Slovo (řecky "sarx egeneto"), které bylo Bůh a které se pak stalo tělem, ty trdlo. ;-)
Proto také apoštolové všem kázali a zvěstovali, že Ježíš je Bůh, protože: je Slovo, které bylo Bůh a které se stalo tělem je dříve, než byl Abraham učiněn vše bylo stvořeno skrze něj on vše nese svým mocným slovem (co ty, taky neseš vše svým slovem jako Bůh?)
je život je pravda je dárce Ducha je První i Poslední je jedno s Otcem jako Otec má život sám v sobě (co ty, čulibrku, máš taky život sám v sobě?) je Jednorozený Bůh v lůně Otcově má být uctíván stejně jako Otec
atd. ;-)
Kdyby to nehlásali, v Bibli to nebude. Ale ono to v Bibli je, protože to hlásali. ;-)
|
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 13. září 2024 @ 10:25:07 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Mesiáš musí nutně sám být člověkem - na tomto se snad shodneme.
Třeba rozumět tomu, že jednorozený Boží Syn, který přebývá v náruči Otcově je docela jiná úroveň synovství, než jsou Božími syny ostatní lidé - ti jsou Bohem jenom "adoptováni" ve křtu - pro zásluhy Ježíše Krista, pro jeho lidství, které je stejné, jako to lidství naše..
Ale jednorozený Boží Syn má jinou úroveň synovství - tu pravou úroveň - "pokrevní" by se dalo říci, kdyby totiž duch měl krev.,
Sova přece kanárka neuléhne! Pokud má Bůh skutečně jednorozeného Syna, je to zase jen Bůh! Není nijak adoptovaný! Je jediným a pravým Synem Božím - sám Bůh. A přitom to nejsou žádní dva bohové, je to stále jeden Bůh, však vnitřně vztahový. Láska mezi Otcem a Synem je pak Duch svatý.
..."Ježíš je Mesiáš a Pán. Tak Ho do takové hodnosti vyvýšil Bůh. A je duchem oživujícím."...
Duchem oživujícím je jedině sám Bůh - žádný z lidí nemůže být "duchem oživujícím".
Ježíš je duchem oživujícím ze svého božství - nikoli ze svého lidství.
..."Ježíš je nyní po svém vzkříšení duchovní bytostí."...
Ježíš byl duchovní bytostí vždycky - od počátku věků až na věčnost. Od svého početí pak je duchovní bytostí v lidském těle. Po svém zmrtvýchvstání zrovna tak. Duchovní bytostí ve hmotném lidském těle.
Ježíš představuje dokonalé společenství člověka Ježíše s tělem a lidskou nesmrtelnou duší - a Boha.
Podobně to máme také my: jenom to naše společenství nebývá dokonalé, protože jsme hříšní a chybujeme.
..."Ten, který se zjevil v těle, byl ospravedlněn v Duchu, ukázal se andělům, byl hlásán národům, ve světě mu uvěřili, byl přijat ve slávě vzhůru."...
Takže skrze Božího Syna bylo všechno stvořeno - po svém početí se zjevil v těle člověka (nezačal tedy snad existovat až početím, - početím začalo existovat nerozdělitelné spojení Božího Syna s člověkem Ježíšem s tělem a lidskou nesmrtelnou duší), ale Boží Syn je ve svojí slávě od věčnosti.
Josefe, ty nemáš problém přiznat Pánu Ježíši božské atributy - přesto mu upíráš jeho božství:
(Iz 45,22) Obraťte se ke mně a zachraňte se, všechny končiny země, protože já jsem Bůh a jiného není. Při sobě jsem přísahal, z mých úst vyšla spravedlnost, slovo, které se neodvrátí, že přede mnou klesne každé koleno ...
(Ř 14,11) Neboť je napsáno: ‚Jakože jsem živ, praví Pán, skloní se přede mnou každé koleno a každý jazyk vyzná Bohu chválu.‘
(Fp 2,5 ...) Mějte tedy v sobě to smýšlení, které bylo i v Kristu Ježíši.
Ačkoli byl ve způsobu Božím, nelpěl na tom, že JE ROVEN BOHU, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob otroka a stal se podobným lidem. A když se ukázal v podobě člověka, ponížil se, stal se poslušným až k smrti, a to smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil nade vše a dal mu jméno, které je nad každé jméno, aby se ve jménu Ježíše sklonilo každé koleno; ti, kdo jsou na nebi i na zemi i pod zemí, a k slávě Boha Otce aby každý jazyk vyznal, že Ježíš Kristus je Pán.
KDYBY BYL JEŽÍŠ KRISTUS POUZE ČLOVĚKEM, JAK MŮŽE BÝT ROVEN BOHU?
Je psáno v Písmu, že Bůh svoji slávu nikomu nepředá - kdyby byl Ježíš pouze člověkem - a Bůh mu svoji slávu už předal, pak by Bůh nemluvil pravdu, ale sám sobě by si protiřečil.
(1 Pt 4,11) Mluví-li někdo, ať mluví jakožto Boží výroky. Slouží-li někdo, ať slouží
ze síly, kterou poskytuje Bůh, aby byl ve všem oslavován Bůh skrze
Ježíše Krista, jemuž patří sláva a moc na věky věků. Amen.
(Ř 16,24) Milost našeho Pána Ježíše Krista se všemi vámi. Amen. Tomu, kdo je mocen vás upevnit podle mého evangelia a zvěsti o Ježíši Kristu, podle zjevení tajemství, které bylo po časy věků zamlčeno, nyní však bylo zjeveno a skrze prorocká Písma podle příkazu věčného Boha oznámeno všem národům k poslušnosti víry — jedinému moudrému Bohu zjevenému skrze Ježíše Krista, jemu buď sláva na věky věků. Amen.
Ježíš Kristus je tedy vlastně zjevením Boha ve stvoření. A to nikoli jako snad nějaký přelud, ale jako skutečný živý člověk z masa a kostí. Jakým jsme i my.
|
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Pátek, 13. září 2024 @ 11:33:22 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Stando, položil sis už někdy otázku, PROČ se apoštolové úzkostlivě vyhýbali pojmenovat Pána Ježíše "Ty jsi Bůh", nebo "On je Bůh" ?
Proč Otec v nebi - Bůh, nezjevil Petrovi o Ježíši přímo a jasně, že Ježíš je Bůh ?
Proč např. Marta, sestra Lazara, neřekla jasně a otevřeně : „Ano, Pane, já jsem uvěřila, že ty jsi Bůh, který má přijít na svět.“
a místo toho řekla : „Ano, Pane, já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.“ ?
Proč všude, na každé straně Nového zákona se striktně odděluje a rozlišuje (1) Boha a (2) Pána Ježíše Krista ?
a stovky dalších příkladů...
/ Třeba rozumět tomu, že jednorozený Boží Syn, který přebývá v náruči Otcově je docela jiná úroveň synovství, než jsou Božími syny ostatní lidé - ti jsou Bohem jenom "adoptováni" ve křtu - pro zásluhy Ježíše Krista, pro jeho lidství, které je stejné, jako to lidství naše..
Ale jednorozený Boží Syn má jinou úroveň synovství - tu pravou úroveň - "pokrevní" by se dalo říci, kdyby totiž duch měl krev., /
No, ti synové Boží, o kterých je řeč v Genesis, pokřtěni nebyli :-) Tím nechci říct, že Syn Boží Ježíš a ti synové Boží z Genesis jsou totéž...
Všimni si, že např. apoštol Pavel synovství Boží Pána Ježíše připisuje až od okamžiku vzkříšení z mrtvých.
Ř 1:3: evangelium o jeho Synu, jenž povstal podle těla z potomstva Davidova a podle Ducha svatosti byl vzkříšením z mrtvých ustanoven za Syna Božího v moci, evangelium o Ježíši Kristu, našem Pánu.
Také zplození Ježíše za syna vztahuje k okamžiku Jeho vzkříšení:
Sk 13:30: Ale Bůh ho probudil z mrtvých a on se po mnoho dní zjevoval těm, kteří s ním vystoupili z Galileje do Jeruzaléma; ti jsou nyní jeho svědky před lidem. 32 A my vám hlásáme radostnou zvěst, že to zaslíbení, které dostali naši otcové, 33 splnil Bůh nám, jejich dětem, když vzkřísil z mrtvých Ježíše, jak je to i napsáno v druhém Žalmu: ‚Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.‘
Čili žádný předvěčný, nebo věčný Boží syn. Vím ale také, že někteří to DNES jsem tě zplodil vztahují k okamžiku Pomazání Ježíše Duchem svatým v Jordánu.
/ Sova přece kanárka neuléhne! Pokud má Bůh skutečně jednorozeného Syna, je to zase jen Bůh! Není nijak adoptovaný! Je jediným a pravým Synem Božím - sám Bůh. A přitom to nejsou žádní dva bohové, je to stále jeden Bůh, však vnitřně vztahový. Láska mezi Otcem a Synem je pak Duch svatý. /
Stando, takové vysvětlení je polyteizmus. Nebo dyteismus přinejmenším. I když se to filosofickými kotrmelci všelijak zastírá... Bůh se nerozmnožuje, nedělí, neklonuje, nemá rodinku Bohů...
K tomu ostatnímu se vyjádřím zvlášť .
|
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Pátek, 13. září 2024 @ 11:39:48 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | "položil sis už někdy otázku, PROČ se apoštolové úzkostlivě vyhýbali pojmenovat Pána Ježíše "Ty jsi Bůh", nebo "On je Bůh" ?"
- apoštolové se ničemu takovému nevyhýbali, proto mohli napsat např.: "On je ten pravý Bůh a věčný život" "to Slovo bylo Bůh, a to Slovo se stalo tělem" "Pán můj a Bůh můj" "jednorozený Bůh v lůně Otcově"
- a hlavně kopírovali způsoby prohlášení za Boha od samotného Ježíše, blbečku nechápající: "já a Otec jedno jsme" "dříve nežli Abrahjam byl učiněn JÁ JSEM" "Já jsem Pravda" "Já jsem Život" a tak podobně.
Což lidé omezeného a ještě navíc zatvrzelého intelektu jako ty nechápou, protože ani nechtějí. ;-)
|
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Pátek, 13. září 2024 @ 12:34:00 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
/- apoštolové se ničemu takovému nevyhýbali, proto mohli napsat např.: "On je ten pravý Bůh a věčný život" /
To ovšem napsal ap. Jan o JEDINÉM PRAVÉM BOHU, hlupáčku :-))
J 17:3: A to je ten věčný život - aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho, jehož jsi poslal, Ježíše Krista. A nejsou 2 jediní praví Bohové, moulinečko :-)
A ani ap. Jan si neprotiřečil, ani Ježíš si neprotiřečil a nelhal :-) |
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Pátek, 13. září 2024 @ 12:43:29 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Přesně tak, to apoštol Jan napasl o jediném pravém Bohu, který vše stvořil a stal se člověkem. Přesně tak. Je fajn, že se konečně přibližuješ jediné pravé víře. Držím palečky! ;-)
|
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Pátek, 13. září 2024 @ 20:19:17 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Ty jsi opravdu úplný mimoň a magor z Magorova. |
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Pátek, 13. září 2024 @ 20:29:18 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Byla jednou jedna holčička, které všichni říkali Červená Karkulka – podle čepečku z červeného sametu, který nosila. Žila spokojeně s maminkou a tatínkem, kteří ji měli moc rádi, ostatně jako všichni, protože byla hodna a milá. Karkulka měla ještě milovanou babičku, která bydlela na kraji lesa.
Jednoho dne jí maminka řekla: „Karkulko, babička je nemocná a potřebuje něco dobrého k jídlu. Nachystala jsem do košíku koláč a pampeliškové víno, běž jí to zanést. Ale pozor, nescházej z lesní stezky a nezastavuj se s cizími lidmi!“
Červená Karkulka poslechla maminku a vyrazila na cestu. Držela se pěkně vyšlapané lesní cestičky, dokud si nevšimla kolem cesty červených jahůdek, které lákavě voněly. Zobla jednu, druhou a tolik jí zachutnaly, že šmejdila všude kolem, aby jich nasbírala co nejvíc. Při sběru zašla hlouběji do lesa a najednou se před ní vynořil vlk!
„Kam jdeš, Červená Karkulko?“ zeptal se vlk a snažil se znít přátelsky.
„Jdu za babičkou, která je nemocná. Mám jí donést košík s koláčem a vínem,“ odpověděla Červená Karkulka.
„To je od tebe moc hezké. A kde bydlí tvá babička?“ ptal se vlk dál.
„Na kraji lesa, v malém domku s červenou střechou,“ řekla Červená Karkulka. „Stará se o lesní zvířátka, v zimě jim nosí krmení do krmelce a ošetřuje je, když jsou nemocná či zraněná.“
„Aha, tak tam to znám. A víš co? Já ti poradím zkratku, kterou se tam dostaneš rychleji. Jdi touto cestou doleva a pak zaboč doprava u velkého dubu. Uvidíš, že to bude mnohem kratší než tudy,“ nalhal vlk Červené Karkulce a tvářil se úlisně.
„Opravdu? To je od tebe moc milé. Děkuji ti,“ poděkovala Červená Karkulka a šla podle vlkovy rady.
Vlk se ale mezitím rychle vydal po hlavní cestě k babiččině domku. Tam zaklepal na dveře a napodobil Červenou Karkulku: „Babičko, to jsem já, Červená Karkulka. Přinesla jsem ti něco dobrého k jídlu.“
Babička si myslela, že je to opravdu její vnučka, a řekla: „Vejdi, dítě moje, dveře jsou odemčené.“
Vlk vešel dovnitř, uviděl babičku ležet v posteli a vmžiku na ni skočil. Babička se polekala a začala volat o pomoc. Vlk ji ale rychle celou spolkl a pak si lehl do postele. Oblékl si babiččin čepec, nasadil její brýle a přikryl se peřinou.
Po nějakém čase dorazila konečně i Červená Karkulka, která zjistila, že vlkova zkratka byla ve skutečnosti delší než hlavní cesta. Zaklepala na dveře a zavolala: „Babičko, to jsem já, Karkulka. Přinesla jsem ti něco dobrého k jídlu.“ Vlk převlečený za babičku co nejmilejším hlasem, jaký dokázal vyloudit, zavolal: „Jen pojď dál, dítě moje, dveře jsou odemčené.“
Červená Karkulka vešla dovnitř a rovnou se babičky ptala, co že má takový divný hlas. „To je to moje nachlazení, děvenko,“ povídá zkroušeně a skřehotavě přestrojený vlk. Karkulka zamířila k posteli a uviděla tam ležet babičku, která jí ale nejenom hlasem, nýbrž i zjevem připadala jiná než obvykle – měla nějaké velké uši, velké oči i velké zuby.
„Jak to, že máš tak velké uši, babičko?“ zeptala se Červená Karkulka.
„Abych tě lépe slyšela, dítě moje,“ odpověděl vlk.
„A jak to, že máš tak velké oči, babičko?“ ptala se Červená Karkulka.
„Abych tě lépe viděla, dítě moje,“ odpověděl zase vlk.
„A jak to, že máš tak velké zuby, babičko?“ vyptávala se dál Karkulka.
„To abych tě mohl lépe sníst, dítě moje!“ zavrčel vlk, vrhnul se na Červenou Karkulku a celou ji spolknul.
Po takových dvou vydatných soustech už se vlk sotva mohl pohnout a přepadla jej veliká únava. Sundal babiččiny brýle i čepec a svalil se zpět do postele, kde okamžitě usnul tvrdým spánkem. A chrápal, až se chaloupka otřásala.
Za chvíli procházel kolem chaloupky myslivec na své pravidelné obchůzce lesem. Hlasité chrápání ho hned zarazilo. To přece nemohla být babička! Koho tam asi má? Nakouknul oknem do chaloupky, spatřil v posteli ohromného vlka a dal si jedna a jedna dohromady. Vešel dovnitř, odkryl peřinu a zadíval se na vlkův naditý bachor. Vytáhl nůž a opatrně vlku rozřízl břicho. K jeho překvapení z břicha vyšla nejenom babička, ale i Karkulka. Obě naštěstí živé a zdravé.
Moc děkovaly myslivci, že jim zachránil život, a chtěly se mu odvděčit pohoštěním. Myslivec pozvání rád přijal, ale ještě předtím se musel postarat o vlka. Odtáhl ho ven z chaloupky a rozřízlé břicho mu naplnil kamením a pevně zašil. Pak se vrátil do chaloupky a povídal si u vína a koláče s babičkou a Karkulkou. Než odešel, ještě Karkulce řekl: „Musíš být opatrná, v lese je spousta nebezpečných stvoření. Nikdy nevěř žádným neznámým tvorům a v lese se drž známých cestiček.“ Červená Karkulka slíbila, že si to zapamatuje.
Mezitím se venku probral vlk. Nemohl se honem vzpamatovat, kde je a co se to děje, ale ze všeho nejdříve potřeboval vyřešit obrovskou žízeň, kterou měl. Plazil se, co nejrychleji mohl, k zurčícímu potůčku, který kousek od něj rychlým proudem tekl. Břicho ho převelice tížilo, myslel, že se asi přejedl babičky a Karkulky. Když se doplazil k potůčku, honem se naklonil, aby utišil svou žízeň. Jenže ouha, břicho plné kamení ho převážilo a on zahučel do vody. A tak tam ten darebný, nenasytný ničema pomalu klesal ke dnu a vyplavat už nedokázal.
No a Karkulka zůstala u babičky do večera a pak se vrátila pěkně po cestičce domů ke své mamince a tatínkovi. Žádný zlý vlk už po lese naštěstí nepobíhal. A už nikdy nesešla z cesty, když šla lesem sama na návštěvu k babičce, přesně jak slíbila odvážnému myslivci.
|
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 14. září 2024 @ 09:35:14 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Také zplození Ježíše za syna vztahuje k okamžiku Jeho vzkříšení:"...
Toto jsou, Josefe, krátkozraké úvahy, naprosto scestné.
Pán Ježíš přece už jako chlapec hovořil o svém Otci v nebi. Vždyť byl počat nadpřirozeným způsobem mocí Ducha svatého!
Sám nebeský Otec vydal veřejně svědectví o Ježíši, že je jeho Synem při jeho křtu v Jordánu.
To ale neznamená, že Ježíš není Božím Synem už od svého početí!
Ty se tímto přikláníš vlastně k mylné herezi adopcianismu.
(L 3,21 ...)
Stalo se, když byl křtěn všechen lid, a když i Ježíš byl pokřtěn a modlil se, že se otevřelo nebe a sestoupil na něho Duch Svatý v tělesné podobě jako holubice a z nebe zazněl hlas: „Ty jsi ten můj Syn, Milovaný, v tobě jsem nalezl zalíbení. “
|
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Sobota, 14. září 2024 @ 10:31:03 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
No, Stando,ty výtky bys měl směřovat na apoštola Pavla :-) Resp. na Ducha svatého, který Pavla k napsání těchto veršů vedl. Přečti si ta slova ještě jednou.
Že Pán Ježíš už jako chlapec hovořil o svém Otci v nebi by mělo znamenat co ? Marie a Josef Ho přece uváděli do známosti Boha, Otce v nebi. To jsme i my jako malé děti byli rodiči vedeni k poznávání Boha, učili se modlit k Němu, modlili jsme se "Otče náš,.."
Ano, Pán Ježíš byl počat nadpřirozeným způsobem, tím, že Duch svatý zastínil Marii. To nikdo z nás, samozřejmě.
Možná je rozdíl v tom být Božím synem - jaksi potenciálně, latentně, a být ustanoven Božím synem v moci. Nevím. Ale tak to ap. Pavel píše : "byl vzkříšením z mrtvých ustanoven za Syna Božího v moci"
Proč to tak píše, to je otázka na ap. Pavla. A na Boha, autora Písma. |
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 14. září 2024 @ 11:17:20 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."byl vzkříšením z mrtvých ustanoven za Syna Božího v moci..."...
Apoštol zde říká jinými slovy to samé, co Pán Ježíš:
(Mt 28,18) Byla mi dána veškerá moc na nebi i na zemi....
Říká to jako člověk - Ježíš - po ukončení svého mesiášského úkolu. To je neslýchaná novota: člověk ve svém lidství vládne celému nebi i zemi! To ale nijak nevylučuje, že Ježíš před svým početím nevládl spolu s Otcem v Duchu svatém také celému nebi i zemi! Jenže nyní je božství a lidství Ježíšovo neoddělitelně spojeno v jednu osobu. Proto v nebi vládne Ježíš - stále Bůh, který je ale také člověkem.
Prostě: Ježíš Kristus je původem z nebe, nikoli ze země. On sestoupil z nebe a stal se člověkem. Sestoupil jako už existující - nikoli jako nějaký "plán", "záměrů.
|
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Sobota, 14. září 2024 @ 11:40:59 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | ¨ / Ježíš před svým početím nevládl spolu s Otcem v Duchu svatém také celému nebi i zemi! /
Nevládl.
Ježíši byla dána moc až byl ustanoven za Syna Božího v moci.
A dokonce v listu Židům píše, že mu ještě nebylo všechno poddáno, nebo že to nevidíme..
" 5 Bůh nepodřídil andělům budoucí svět, o kterém mluvíme. 6 Kdosi někde slavnostně dosvědčil: ‚Co je člověk (je zde řeč o Ježíši), že na něj pamatuješ, nebo syn člověka, že jej navštěvuješ? 7 Nakrátko jsi ho postavil níže než anděly, slávou a ctí jsi ho ověnčil a ustanovil jsi ho nad dílem svých rukou. 8 Všechno jsi poddal pod jeho nohy.‘ Tím tedy, že mu poddal všechno, neponechal nic, co by mu nebylo poddáno. Nyní (cca 40 - 50 let po vzkříšení) však ještě nevidíme, že je mu všechno poddáno. 9 Avšak toho, který byl nakrátko postaven níže než andělé, Ježíše, vidíme pro utrpení smrti ověnčeného slávou a ctí; tak z milosti Boží za každého okusil smrti. 10 Slušelo se totiž na toho, pro něhož je všechno a skrze něhož je všechno, když mnoho synů přivedl do slávy, aby skrze utrpení učinil dokonalým původce jejich záchrany. 11 Neboť ten, který posvěcuje, i ti, kdo jsou posvěcováni, jsou všichni z jednoho. (to je biblický homoúsios, ne jak vymysleli v Nicei 325 AD). Z toho důvodu se nestydí nazývat je bratry, 12 když říká: ‚ Budu zvěstovat tvé jméno svým bratřím, uprostřed shromáždění tě budu opěvovat.
Ježíš Kristus je původem z nebe - to znamená od Boha. Z Božího záměru, z Božího plánu a předzvědění. Bohem povolán k úkolu a postavení Pána a Mesiáše. Ani, ti, kteří patří Ježíši, nejsou z toho světa - jsou z nebe. J 17:14: Já jsem jim dal tvé slovo, a svět proti nim pojal nenávist, protože nejsou ze světa, jako já nejsem ze světa.
|
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 14. září 2024 @ 13:19:08 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ježíši v jeho lidství byla dána ta samá moc, kterou má Boží Syn od věčnosti (Slovo, které bylo u Boha, Slovo, které bylo Bůh).
Protože božství a lidství Ježíše jsou už navěky nerozdělitelně propojeny.
|
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 14. září 2024 @ 13:21:24 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." protože nejsou ze světa, jako já nejsem ze světa."...
Každý, kdo se stane Ježíšovým učedníkem (dneska skrze křest (Mt 28,19), získává po Kristu jeho nebeské občanství. Proto už není ze světa.
|
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 14. září 2024 @ 10:06:05 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Proč všude, na každé straně Nového zákona se striktně odděluje a rozlišuje (1) Boha a (2) Pána Ježíše Krista ?"...
Protože úloha Mesiáše právě v důležitosti jeho lidství je specifická pro Boží plán spasení lidstva. Proto se v tomto případě zdůrazňuje lidská přirozenost Pána Ježíše - že je totiž pravým člověkem. Kdyby jím nebyl, nemohl by spasit lidstvo.
Josefe, nelíbí se mi, když se tady mnozí mezi sebou častují osobními urážkami, které pak zaslepují zdravý rozumový úsudek a vzbuzují negativní emoce. To nepřispívá ke vzájemnému porozumění, ale spíš k nevraživosti, k nenávisti. Pak je zbytečné argumentovat....
Sám Pán Ježíš o sobě prohlašuje, kým On doopravdy je: Je bez počátku a bez konce jediným Synem Božím - sestoupil z nebe na zem - Ježíš přichází shůry, je nebeský a svědčí o tom, co viděl a slyšel v nebi (a vystoupí zpátky do nebe) - ale jeho svědectví lidé nepřijímají....
(J 3,12 ...) Když jsem vám pověděl věci pozemské, a nevěříte, jak uvěříte, povím-li vám věci nebeské?
Nikdo nevystoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe, Syna člověka, který je v nebi.
A jako Mojžíš vyvýšil hada v pustině, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.“ „Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby byl svět skrze něj zachráněn. Kdo v něho věří, není souzen, kdo však nevěří, již je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jediného Syna Božího.
(J 3,31) „Kdo přichází shůry, je nade všechny. Kdo je ze země, je pozemský a mluví pozemsky. Kdo přichází z nebe, je nade všechny a svědčí o tom, co viděl a slyšel, ale jeho svědectví nikdo nepřijímá. Kdo přijal jeho svědectví, zpečetil, že Bůh je pravdivý. Ten, koho poslal Bůh, mluví slova Boží, neboť Bůh dává Ducha bez odměřování. Otec miluje Syna a všechno dal do jeho rukou. Kdo věří v Syna, má věčný život; kdo však Syna odmítá, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv.“
|
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Sobota, 14. září 2024 @ 10:39:03 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | . |
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 14. září 2024 @ 11:01:41 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Mikime, každý jsme tu sám za sebe - my katolíci nejsme žádné "bratrstvo kočičí pracky!"
Já si nemá co dělat s někým pořádky. Tolstoje si cením za vždycky věrně a správně vyznanou katolickou víru. Zřejmě u tebe poznal rychleji než já, žeje ztrátou času ti něco vysvětlovat.
Ty patříš také mezi ty, co si neberou servítky a často býváš (docela nekřesťansky) prostý jako hospodská deka.
|
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Sobota, 14. září 2024 @ 21:51:53 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Zrovna si čtu knihu o ném předkovi knížeti a později králi Vratislavovi jak byl zrovna na návštěvě v Kolíně n.R. u císaře Jindřicha a den předtím u arcibiskupa Hanna pozvaný na večeři a podivoval se nad sprostými "erotickými"obrazy všude na stěnách a nakonec až se všichni ožrali tak k nim převedli ženy na pobavení a arcibiskup už jedné laskal kozy, na což Vratislav v Čechách nebyl moc zvyklý v cirkvi.
Takže i když se musím sprostěji bránit celkově na Vás ř.katolíky jak si o Vás cokoliv přečtu fakt nemám :) A to jsem ještě nezminil Borgy papeže nebo jak se to píše ti se k....li kde s kým viz seriál, který před nedávnem běžel na ČT. |
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 18. září 2024 @ 09:30:28 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Řekni mi, co čteš - a já ti pak povím, jaký jsi ty sám ....
|
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Sobota, 14. září 2024 @ 10:46:37 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
|
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 14. září 2024 @ 11:08:43 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Když mám být spravedlivý, Josefe, argumentace Tolstoje je vždycky katolicky správná a velice kompetentní. Není tu nikoho jiného tak uceleně vzdělaného v katolické víře.
Uznávám ovšem, že i ta nejčistší pravda, pokud se člověku podá způsobem, který jej v jeho důstojnosti zahanbí či uráží, pak je pro toho člověka stejně naprosto nepřijatelná, nestravitelná.
|
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Sobota, 14. září 2024 @ 12:10:43 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | To ti rozumím Stando, že s Tolstojem "souzníš" v katolickém trinitarismu :-)
Já ty argumenty a ten způsob myšlení dobře znám. Není to pro mne nic nového ani překvapivého. Vždyť jsem téměř celý dosavadní život byl v trinitárních společenstvích a poslouchal, i sám přemýšlel v těch trinitárních kolejích a klišé...
Ovšem došel jsem z četby Písma svatého, a také ze svého modlitebního života, k přesvědčení a poznání, že Trinitární koncept Boha a vše co z něho vyplývá, je hodně děravý a nesprávný koncept, založený na nadinterpretaci a dezinterpretaci několika málo biblických textů, a co je velmi zásadní - takový koncept Boha neměl ani Ježíš, ani Jeho apoštolové. Trinitární koncept a představa Boha je hodně pozdější. Formulován poprvé až v roce 381 AD na koncilu v Konstantinopoli. A doformulováván a domýšlen až v 5. a 6. století.
K tomu sem vkládám už asi 20 článků založených na konkrétních biblických pasážích, kde, abych byl spravedlivý, nemáte k mým argumentům a konkrétním textům z Písma nic opravdu věcného a zásadního - zpravidla jen uhýbání od tématu, ignorance nebo opakování určitých klišé, častokrát zcela mimoběžně.
|
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 14. září 2024 @ 13:16:17 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Josefe, možná je to také proto, že ty přistupuješ k víře a k Božím tajemstvím stejným způsobem jako k vědě. Ale to nejde.
Zaráží tě, že apoštolové nikde neřekli, jak ty si představuješ, že měli říci: "Ježíš Kristus je Bůh." (i když oni to řekli "svým východním způsobem vyjadřování" na mnoha místech v Písmu a my tě na to upozornili).
Pokusím se ti to nastínit příkladem:
(L 17,20 ...) Když se ho farizeové otázali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: „ Boží království nepřichází tak, abyste ho mohli pozorovat; ani neřeknou: ‚Hle, je tu‘ nebo ‚je tam‘.
Neboť hle, Boží království je mezi vámi.“
(Ř 14,17) Vždyť Boží království není pokrm a nápoj, nýbrž spravedlnost, pokoj a radost v Duchu Svatém.
Ta pravda o Pánu Ježíši, který jako Bůh sestoupil z nebe a stal se člověkem (a znovu se vrátil do nebe) se nepoznává intelektuálně (vědecky) - ta se žije zkušeností života, vírou - duchovním poznáním.
Pak začnou teprve věci dávat smysl: (L 7,37 ...) V poslední, velký den svátku Ježíš vstal a zvolal: „Žízní-li kdo, ať přijde ke mně a pije. Kdo věří ve mne, jak praví Písmo, řeky živé vody poplynou z jeho nitra! “ To řekl o Duchu, kterého měli přijmout ti, kteří v něho uvěřili; dosud totiž Duch svatý nebyl dán, protože Ježíš ještě nebyl oslaven.
(J 3,13) Nikdo nevystoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe, Syna člověka, který je v nebi.
(J 8,23) I říkal jim: „Vy jste zdola, já jsem shůry. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z tohoto světa.
(J 8,58) Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, dřív než byl Abraham, já jsem.“
(J 14,9) Kdo viděl mne, viděl Otce.
(J 17,3 ...) A toto je život věčný: Aby poznávali tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi dal, abych je vykonal. A nyní ty, Otče, oslav mne u sebe tou slávou, kterou jsem u tebe měl, dříve než byl svět.“
(J 17,10) ... a všechno mé je tvé, a co je tvé, je mé ...
|
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Sobota, 14. září 2024 @ 13:34:59 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Stando,
k těm veršům jsem se už víckrát vyjadřoval. Nemyslím, že má smysl to opakovat. Jen tyto jsou příkladem několika veršů, ze kterých se vyrobil Trinitární koncept Boha pomocí nadinterpretace a dezinterpretace těchto veršů. A ještě spekulací, bych dodal. Ani jeden z těchto textů neříká nemluví o tom, že Ježíš je Bůh.
A k textu v něm:
" Nepřistoupili jste přece k hmatatelné hoře, k hořícímu ohni, k mračnu, temnotě a vichřici, ....
Přistoupili jste ale k hoře Sion a k městu živého Boha - nebeskému Jeruzalému, k nespočetnému zástupu andělů, 23 k slavnostnímu shromáždění, k církvi prvorozených, kteří jsou zapsáni v nebesích, K BOHU, soudci všech, k duchům spravedlivých, kteří došli cíle; 24 K PROSTŘEDNÍKU NOVÉ SMLOUVY JEŽÍŠI a ke skropení krví, která mluví lépe než Ábelova. "
Máš nějaké odpovědi na otázky tam položené ?
" K tomu otázka :
Když se za Boha považuje Ježíš, když se označení "Bůh" přesune na Ježíše, kdo je potom ten, kterého Písmo nazývá "BŮH" ?
Zůstává pořád na svém místě na hoře Sión, v nebeském Jeruzalémě ? Anebo se vytratil ? Vyklidil pozice ?
Když se modlíte, když přistupujete k hoře Sión - ke komu jako "BOHU" směřují vaše modlitby ?
Tak, jak nám to mluví to slovo, anebo jinak ? "
To je jeden ze stovek textů Písma, který zřetelně vyvrací Trinitární představy Boha.
|
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Sobota, 14. září 2024 @ 13:40:50 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Písmo těžko vyvrací Trojici, když ji jasně zjevuje Ježíš: "ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého" - tři rovné osoby jediného Boha. ;-) Nebo jsi snad Bůh, že jsi nad Písmo? Nebo dokonce NadBůh, že jdeš i nad Boha? ;-)
|
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 16. září 2024 @ 09:30:46 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Ahoj Josefe. Přece oba dobře víme, že to Pán Ježíš bude soudit všechny. Zbytek by jsi si i jenom z tohoto mohl domyslet. Kdyby jsi chtěl ...
Bůh je jenom jeden - a Bůh je Duch: Nebeský Otec ve spojení s nebeským Synem v Duchu svatém. Bůh se nedá rozkrájet ne tři různé díly
Ale necháme toho, je to zbytečné.
A já bych se nechtěl ocitnout mezi těmi, kteří nevidí dobro u jinak věřících lidí.
|
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Pondělí, 16. září 2024 @ 10:53:33 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | No, Stando,
problém je v tom, že trinitární koncepce Boha stojí na DOMÝŠLENÍ... Bez domýšlení se sesype raz dva..
Samozřejmě, že se Bůh nedá rozkrájet na 3 různé díly. Protože Bůh je jen jeden - Otec. Jedna nedělitelná bytost či entita. ECHAD hebrejsky.
Ježíš je prostředník mezi Bohem a lidmi. To slovo z Židům 12, a nejen to slovo, tuto pravdu nám podává zcela výrazně a jednoznačně.
1Tm 2:5: Je totiž jeden Bůh, jeden je také prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, 6 který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví ve svůj čas. 7 K tomu jsem byl ustanoven hlasatelem a apoštolem — mluvím pravdu v Kristu, nelžu —, učitelem národů ve víře a v pravdě.
A tuto pravdu také apoštol Pavel hlásá. A píše v ep. Židům, že jsme přistoupili k hoře Siónu, k nebeskému Jeruzalému, a to k
1) Bohu 2) prostředníku mezi Bohem a lidmi, člověku Kristu Ježíši
" 22 Ale přistoupili jste k hoře Siónu a k městu živého Boha, nebeskému Jeruzalému, a k desetitisícům andělů, k slavnostnímu shromáždění 23 a k církvi prvorozených, kteří jsou zapsáni v nebesích, a k Bohu, soudci všech, a k duchům spravedlivých, kteří jsou učiněni dokonalými, 24 a k prostředníku nové smlouvy Ježíšovi, a ke krvi pokropení, která mluví lépe než Ábel. "
A co jinak, nevyplavilo tě ?
|
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Pondělí, 16. září 2024 @ 13:03:18 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Přesně tak, Bůh se nedá rozkrájet na různé díly, proto je jeden: jeden svojí podstatou, svojí přřirozeností, kterou mají všechny tři osoby, které zjevil Ježíš, společné: mají jednu přirozenost, jednu vůli, jedno moc, jednu činnost, jednu vševědoucnost a také jednu lásku. Proto ti tři JEDNO JSOU neboli tři osoby jsou jeden jediný a nerozdělitelný Bůh. V Bohu se tato přirozenost nerozděluje na tři díly ale sdílí v jednotě, protože je jedna jediná, sdílená v lásce. ;-)
Ježíš je prostředník mezi Bohem a lidmi, protože je i Bůh i člověk. Jinak by nemohl být prostředník obou ve své osobě, ale bez vtělení by byl jen Pánem a en bratren, a bez Božství by byl obyčejným člověkem, který nemůže dosáhnout k Bohu, protože by nebyl ten, který "sestoupil shora", ale narozený POIZE z ženy, "zdola". On však je narozený z Boha před věky (proto JEDNO-ROZENÝ = JEDNOHO RODU) a také z ženy v čase ("až se naplnil čas" - "Slovo se stalo tělem"). ;-)
A proto apoštol Pavel hlásá:
"v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky.
On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem. Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech
a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje jménem, které mu bylo dáno.
Komu kdy z andělů Bůh řekl: 'Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil!' A jinde se praví: 'Já mu budu Otcem a on mi bude Synem.'
A když chce uvést Prvorozeného do světa, praví opět: 'Ať se mu pokloní všichni andělé Boží!'
O andělích je řečeno: 'Jeho andělé jsou vanutí větru a jeho služebníci plápolající oheň.'
O Synovi však: 'Tvůj trůn, BOŽE, je na věky věků a žezlo práva je žezlem tvého království,
Miluješ spravedlnost a nenávidíš nepravost, proto pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem radosti nad všechny tvé druhy.'
A dále: 'Ty, Pane, jsi na počátku založil zemi, i nebesa jsou dílem tvých rukou."
- i apoštol Pavel tedy jasně vyznává, že SYN JE BŮH, protože: - je výraz Otce - skrze něho Otec stvořil vše - nese vše svým mocným slovem jako Bůh . klaní se mu všichni (a jen Bohu se má klanět, jak říká sám anděl: Zj 22,8-9) - Syn j jasně nazýván Bůh - Syn stvořil nebe i zemi, kterou jsou dílem jeho rukou
Tudíž i apoštolové, jak jim sdělil sám Pán, hlásali Syna jako Bohia, jak zapsali i do Písem NZ. ;-)
Ježíš Kristus je prostě "Pán můj a Bůh můj" - je to v jeho slovechm, je to v Písmu, je to ve víře křesťanů už od počátku. ;-)
;-)
|
]
DNFTT (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Pondělí, 16. září 2024 @ 13:44:27 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Snůška domýšlenek, dezinterpretací a lží :-)
1Tm 2:5: Je totiž jeden Bůh, jeden je také prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš,
J 17:3: A to je ten věčný život - aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho, jehož jsi poslal, Ježíše Krista. |
]
]
Re: DNFTT (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Pondělí, 16. září 2024 @ 22:18:49 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Zase se vyjádřuješ veršem, kterému vůbec nerozumíš a jen se opět ztrapňuješ moulo.
Židům 1:8
Ale o Synu říká: „Tvůj trůn, Bože, bude trvat na věky věků a spravedlnost bude žezlem tvého království. (NIV)
Jak z bezprostředního kontextu, tak z důvodu problémů s překladem existuje několik důvodů, proč nevěříme, že tento verš nenazývá Ježíše „Bohem“, ani by neměl být překládán: „Tvůj trůn, Bože, je věčný a vůbec."
1. Za prvé, důkaz, že žalm mluví o lidském králi, je v Žalmu 45:7, který říká: „Miloval jsi spravedlnost a nenáviděl jsi zlo. Proto tě Bůh, tvůj Bůh, pomazal olejem jásání nad tvé vrstevníky." To, že text nazývá Boha, „váš Bůh“, tedy králův Bůh, ukazuje, že král je nižší než Bůh. „Bůh“ nemá Boha. Nemělo by smysl nazývat zde krále „Bohem“, protože jasné biblické učení říká, že je jeden Bůh (1. Korintským 8:6; Jan 5:44; 17:3), takže pokud je Ježíš tím jediným pravý Bůh, jak by mohl mít Boha?
2. Kontext Židů 1 a Žalmu 45 jasně ukazuje, že tento král, o kterém se mluví, není nejvyšším Bohem, protože tento král byl Bohem požehnán (Ž 45:2), má manželku (Ž 45:9 ), a jednoduše řečeno, je to lidský král (Ž 45:1, 5, 13, 15), nikoli nejvyšší Bůh. Víme také, že tato pasáž v Žalmu 45 není původně o Ježíši, protože král má manželku. Říká se, že královna je žena cizího původu, možná z Tyru (Ž 45:12), které bylo řečeno, aby zapomněla na svůj vlastní lid a dům otce (Ž 45:10), a ona a její manžel mají dům ze slonoviny.
(Žalm 45:8). Tyto skutečnosti vedly některé komentátory k domněnce, že tento žalm odkazuje na svatbu fénické princezny Jezábel s králem Achabem, který měl palác ze slonoviny (1. Královská 22:39). To je však neudržitelné, protože Achab neodpovídá vlastnostem zbožného krále, které jsou v žalmu tak výrazné. Mnohem pravděpodobnějším kandidátem je Solomon, který si také vzal cizí ženy a žil v luxusu.
Původní citát v Žalmu 45:6 tedy ve skutečnosti neodkazuje na Ježíše, ale původně odkazuje na starozákonního krále, ale později nachází uplatnění také u Ježíše. Pokud tento verš nazývá krále „Bohem“, pak by to ze Šalomouna i Ježíše učinilo Boha, což je neudržitelné, a neexistuje žádný vnitřní důvod aplikovat
Žalm 45:6 na Mesiáše, aniž by se verš 7 vztahoval na stejného krále. To by byla eisegeze, čtení do verše, aby to odpovídalo teologii. Jestliže žalm nazývá Mesiáše „Bohem“, pak je Davidův král také Bohem. Takže, pokud Trinitář používá tento verš, aby dokázal, že Ježíš je Bůh, ve skutečnosti by se ukázalo, že je příliš mnoho a Šalomouna by to také učinilo Bohem.
Stejně tak Židům 1 jasně říká, že král (Ježíš), o kterém se mluví, není Bůh, protože celá pasáž se snaží tvrdit, že Ježíš je větší než andělé. Kdyby byl Ježíš Bůh, bylo by pro autora mnohem jednodušší říci, že Ježíš je Bůh, a proto je větší než andělé, případ uzavřen. Místo toho se autor snaží ukázat Ježíšovu nadřazenost jinými způsoby, například tím, že sedí po pravici Otce (Žd 1,13), že ho Bůh nazývá svým Synem (Žd 1,5). ), a že se mu mají andělé klanět (Žd 1:6).
3. Králův Bůh ho „pomazal“ a postavil ho nad jeho „rovníky“. To je důkaz proti trojiční interpretaci verše z mnoha důvodů. Jedním z nich je, že „Bůh“ nemá žádné vrstevníky, které by bylo možné nastavit výše, zatímco lidský král Izraele, včetně Mesiáše, má vrstevníky. Mesiáš, Ježíš Kristus, měl své vrstevníky, protože byl zcela člověkem a ne bohočlověkem, jak tvrdí trinitární teologie. Také Žalm 45:7 říká, že tento král miloval spravedlnost a nenáviděl špatnost, a „proto“ ho Bůh pomazal. To dává dokonalý smysl, pokud je král člověk, ale pokud je tento král „Bůh“, byl skutečně pomazán, protože miloval spravedlnost? Nedává smysl, že „Bůh“ vůbec potřeboval být pomazán.
Úvahy o překladu:
Nyní se podívejme na některé důvody, proč by se Židům 1:8 nemělo překládat: „Tvůj trůn, Bože, je na věky věků.“ Ačkoli „Tvůj trůn, ó Bože, je na věky věků“ je legitimní překlad Židům 1:8, existují důkazy, že „Tvůj trůn je Bůh na věky věků“ je ve skutečnosti lepší překlad.
Proslulý řecký učenec a trinitář A. T. Robertson poznamenal, že řecké slovo theos (Bůh) lze chápat jako vokativ „Ó Bože“ nebo jako nominativ, jako ve frázi „Bůh je tvůj trůn“ nebo „Tvůj trůn“. je Bůh." Napsal: "Buď [překlad] dává dobrý smysl." I když je pravda, že z přísně překladatelského hlediska je přijatelný buď vokativní, nebo nominativní překlad, veškerý překlad je založen na kontextu a rozsahu a kontext silně argumentuje proti překladu „Tvůj trůn, Bože“.
1. Existuje velmi dobrý důvod se domnívat, že správný překlad Žalmu 45:6 je „Bůh je tvůj trůn“ nebo jiný překlad (některé jsou uvedeny níže), který bere „Bůh“ jako odkaz Nejvyššímu Bohu a ne lidskému „bohu“. Pokud je Žalm 45:6 přeložen jako „Tvůj trůn, Bože…“, pak by byl Žalm 45:6 jediným veršem v celé Bibli, ve kterém je lidská bytost přímo a osobně oslovována jako „bůh“. Jsou chvíle, kdy jsou lidé označováni jako „bozi“ (Jan 10:33-34) nebo jako bůh pro někoho jiného (Mojžíš nad faraonem v Exod. 7:1), což znamená, že jednají jako bůh nad touto osobou, vládnou jim; ale nikde jinde v Bibli není lidská bytost osobně oslovována jako „bůh“. K tomuto důkazu se přidává skutečnost, že „Elohim“ se v žalmu vyskytuje čtyřikrát (Ž 45:2, 6 a 45:7 (dvakrát)) a tři z nich jasně odkazují na Boha, takže to odpovídá žalmu, který čtvrtý by také odkazoval na Boha Otce.
2. Robert Alter uvádí další argument, proč „Ó Bože“ pravděpodobně není správný překlad. V The Hebrew Bible: A Translation with Commentary se píše: „Někteří zde vykládají hebrejštinu tak, že znamená: ‚Tvůj trůn, Bože‘, ale bylo by neobvyklé mít uprostřed básně adresu k Bohu, protože celý žalm je zaměřen ke králi nebo k jeho nevěstě."
3. Dalším argumentem pro překlad „Tvůj trůn je Bůh na věky věků“ je, že odpovídá paralelismu v řečtině mezi Židům 1:8a a 1:8b. V Židům 1:8b máme dvě nominativní podstatná jména a v angličtině mezi ně přidáme „je“. Vypadá to takto: „žezlo (nominativní podstatné jméno) upřímnosti je žezlo (nominativní podstatné jméno) vašeho království.“ V řečtině i hebrejštině je velmi běžné přidat sloveso „být“, aby byla věta srozumitelná v angličtině, a téměř každý moderní překlad překládá Židům 1:8b tímto způsobem. Je zajímavé, že první polovina verše má stejnou konstrukci, nominativní podstatné jméno a pak další nominativní podstatné jméno bez slovesa. Mezi těmito dvěma podstatnými jmény je tedy vhodné uvést „je“, stejně jako většina překladů v druhé polovině verše. Židům 1:8a by znělo: „Tvůj trůn (nominativní podstatné jméno) je Bůh (nominativní podstatné jméno)“ a 1:8b zní: „žezlo (nominativní podstatné jméno) upřímnosti je žezlo (nominativní podstatné jméno) tvého království. Jinými slovy, bylo by třeba najít dobrý důvod, proč tato dvě nominativní podstatná jména přeložit jinak v první polovině verše než v druhé polovině, i když by bylo nejpřirozenější chápat je stejně, protože jsou ve velmi podobné konstrukci v řečtině. Význam těchto dvou frází je, že Bůh je králův trůn (nebo jeho zdroj autority) přeneseně, nikoli doslovně, a žezlo zpříma je žezlo jeho království přeneseně, nikoli doslovně. Jinými slovy, tento král vládne spravedlností místo fyzického žezla.
Hlavním argumentem proti překladu „Tvůj trůn je Bůh“ je, že tato fráze některým lidem nedává smysl. Ale musíme pochopit, že tento verš nepoužívá „trůn“ jako sedadlo, židli, ale jak se často používá v Bibli, jako zdroj autority. Ve skutečnosti, pokud je „trůn“ chápán jako židle, pak tento verš nedává smysl: „trůn“ je zdrojem autority. V podstatě tento verš říká: „Váš zdroj autority je Bůh“. Když si například David vybral za krále Šalomouna, jednoho z Davidových nejvyšších mužů, Benaiáš řekl Davidovi: „...ať je [Jahve] se Šalomounem a učiní jeho trůn větším než trůn mého pána, krále Davida“ (1. Královská 1. :37). Když Benaiáš mluvil o tom, že Šalomounův „trůn“ je větší než Davidův, řekl, že Šalomoun bude mít větší autoritu a panství než David, což se stalo. Použití „trůnu“ odkazujícího na autoritu, kterou trůn představuje, se také vyskytuje v Novém zákoně. Když se Marii zjevil anděl Gabriel, řekl jí, že porodí Mesiáše, a řekl:
„Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida“ (Lukáš 1:32). Když řekl, že Mariin syn bude mít „trůn“ Davidův, myslel tím autoritu, kterou trůn představoval. Tato autorita sahala až k Božímu zaslíbení Davidovi, že jeho „trůn“ bude trvat navždy, a proto Gabriel řekl: „…bude kralovat nad domem Jákobovým navěky a jeho království nebude konce“ (Lukáš 1:33).
„Tvůj trůn je Bůh navždy“ znamená, že Bůh je autoritou, „trůnem“ krále a král vládne s autoritou Boží. Tento král a potažmo Mesiáš, pravý král Izraele, byl speciálně pomazán Bohem (Ž 45:7).
|
]
Re: DNFTT (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Pondělí, 16. září 2024 @ 22:35:54 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | edvídek Pú (v originále Winnie-the-Pooh) je hlavní postava – personifikovaný medvídek v dětské knize, kterou napsal Alan Alexander Milne. Jde o jednoho z nejznámějších hrdinů dětské literatury 20. století, který je milován dětmi po celém světě.
První povídka o Púovi se jmenovala Wrong Sort of Bees (Špatný druh včel) a objevila se v britských novinách London's Evening News 24. prosince 1925 (ilustroval J. H. Dowd). Dne 14. října 1926 vyšla ve Velké Británii první knížka o Púovi s názvem Medvídek Pú (Winnie-the-Pooh). Po velmi úspěšném prvním díle vyšel v roce 1928 druhý: Púovo zátiší (The House at Pooh Corner), a nakonec začaly být oba tituly vydávány společně (jako dvě části knihy). A. A. Milne napsal kromě Púa také dvě knihy s říkankami pro svého syna Chrise (When We Were Very Young, Now We Are Six), které byly v originále vydány v r. 1924 a 1927. Všechny čtyři Milneovy knihy ilustroval E. H. Shepard. Ačkoli Shepard ilustroval Milneovy knihy vydané v Anglii britským nakladatelstvím Methuen Publishing Ltd a ve Spojených státech vydavatelstvím E. P. Dutton, raději chtěl být znám jako karikaturista londýnského Punch Magazine.
Knihy o slavném medvídkovi byly přeloženy do více než 50 jazyků.[1] Kniha byla později také filmově ztvárněna Waltem Disneyem. Narozeniny slaví 18. ledna podle data narození jeho autora.[2]
Vznik knihy
Původní kniha
Mladá Winnie v roce 1914 (s prvním majitelem, poručíkem Harrym Colebournem (1887–1947) z kanadského jízdního regimentu)
Milne pojmenoval postavu Medvídka Pú (Winnie the Pooh) podle hračky – plyšového medvídka svého syna Christophera Robina Milneho, který je v Púovi hlavní postavou, Kryštůfkem Robinem. Pú byl původně jen obyčejným plyšovým medvídkem, kterého v roce 1921 daroval spisovatel Milne svému synovi Christopherovi jako dárek k jeho prvním narozeninám. O tři roky později, v roce 1924, A. Milne poprvé navštívil londýnskou ZOO se svým čtyřletým synem, který si tam velmi zamiloval medvědici Winnipeg. Medvědice, nazývaná Winnie, je známa jako laskavý medvěd, který nikdy nikoho nenapadl a který byl velmi oblíbený pro svou hravost. Mírumilovnost samičky baribala dokazuje i fotografie (k vidění např. na anglické wikipedii), na níž malý Christopher Milne medvědici hladí.
Christopher Milne pojmenoval svého plyšového medvídka po medvědici Winnipeg (Winnie) a po labuti „Pú“ (Pooh), kterou potkali na prázdninách: Winnie the Pooh. Když začal A. A. Milne sepisovat příběhy, které vyprávěl svému synovi, inspiroval se pro jména postav v knize hračkami svého syna. Sova (Owl) a Králíček (Rabbit) za svůj vznik vděčí pravděpodobně opravdovým zvířátkům žijícím nedaleko Milneova domu.
Christopherova hračka medvídka je nyní vystavena v Donnell Library Center (Donnellova kni*****) Central Children's Room v New Yorku.
Milneův domov v Ashdownském lese v Sussexu v jižní Anglii (v knize jako Stokorcový les) je hlavním místem, kde se odehrávají Púova dobrodružství. Jméno fiktivního Stokorcového lesa (Hundred Acre Wood) je podobné Pětisetkorcovému lesu (Five Hundred Acre Wood), který leží vně lesa Ashdown a zahrnuje v sobě místa zmíněná v knize, jako Začarované Místo.
V první kapitole knihy Medvídek Pú Milne předkládá vysvětlení, proč je Medvídek Pú obvykle nazýván jednoduše „Pú“: „Ale jeho paže byly tak strnulé, že zůstaly celý týden vzpažené, a když si mu nějaká včela sedla na nos, musel ji odfouknout.“
edvídek Pú (v originále Winnie-the-Pooh) je hlavní postava – personifikovaný medvídek v dětské knize, kterou napsal Alan Alexander Milne. Jde o jednoho z nejznámějších hrdinů dětské literatury 20. století, který je milován dětmi po celém světě.
První povídka o Púovi se jmenovala Wrong Sort of Bees (Špatný druh včel) a objevila se v britských novinách London's Evening News 24. prosince 1925 (ilustroval J. H. Dowd). Dne 14. října 1926 vyšla ve Velké Británii první knížka o Púovi s názvem Medvídek Pú (Winnie-the-Pooh). Po velmi úspěšném prvním díle vyšel v roce 1928 druhý: Púovo zátiší (The House at Pooh Corner), a nakonec začaly být oba tituly vydávány společně (jako dvě části knihy). A. A. Milne napsal kromě Púa také dvě knihy s říkankami pro svého syna Chrise (When We Were Very Young, Now We Are Six), které byly v originále vydány v r. 1924 a 1927. Všechny čtyři Milneovy knihy ilustroval E. H. Shepard. Ačkoli Shepard ilustroval Milneovy knihy vydané v Anglii britským nakladatelstvím Methuen Publishing Ltd a ve Spojených státech vydavatelstvím E. P. Dutton, raději chtěl být znám jako karikaturista londýnského Punch Magazine.
Knihy o slavném medvídkovi byly přeloženy do více než 50 jazyků.[1] Kniha byla později také filmově ztvárněna Waltem Disneyem. Narozeniny slaví 18. ledna podle data narození jeho autora.[2]
Vznik knihy
Původní kniha
Mladá Winnie v roce 1914 (s prvním majitelem, poručíkem Harrym Colebournem (1887–1947) z kanadského jízdního regimentu)
Milne pojmenoval postavu Medvídka Pú (Winnie the Pooh) podle hračky – plyšového medvídka svého syna Christophera Robina Milneho, který je v Púovi hlavní postavou, Kryštůfkem Robinem. Pú byl původně jen obyčejným plyšovým medvídkem, kterého v roce 1921 daroval spisovatel Milne svému synovi Christopherovi jako dárek k jeho prvním narozeninám. O tři roky později, v roce 1924, A. Milne poprvé navštívil londýnskou ZOO se svým čtyřletým synem, který si tam velmi zamiloval medvědici Winnipeg. Medvědice, nazývaná Winnie, je známa jako laskavý medvěd, který nikdy nikoho nenapadl a který byl velmi oblíbený pro svou hravost. Mírumilovnost samičky baribala dokazuje i fotografie (k vidění např. na anglické wikipedii), na níž malý Christopher Milne medvědici hladí.
Christopher Milne pojmenoval svého plyšového medvídka po medvědici Winnipeg (Winnie) a po labuti „Pú“ (Pooh), kterou potkali na prázdninách: Winnie the Pooh. Když začal A. A. Milne sepisovat příběhy, které vyprávěl svému synovi, inspiroval se pro jména postav v knize hračkami svého syna. Sova (Owl) a Králíček (Rabbit) za svůj vznik vděčí pravděpodobně opravdovým zvířátkům žijícím nedaleko Milneova domu.
Christopherova hračka medvídka je nyní vystavena v Donnell Library Center (Donnellova kni*****) Central Children's Room v New Yorku.
Milneův domov v Ashdownském lese v Sussexu v jižní Anglii (v knize jako Stokorcový les) je hlavním místem, kde se odehrávají Púova dobrodružství. Jméno fiktivního Stokorcového lesa (Hundred Acre Wood) je podobné Pětisetkorcovému lesu (Five Hundred Acre Wood), který leží vně lesa Ashdown a zahrnuje v sobě místa zmíněná v knize, jako Začarované Místo.
V první kapitole knihy Medvídek Pú Milne předkládá vysvětlení, proč je Medvídek Pú obvykle nazýván jednoduše „Pú“: „Ale jeho paže byly tak strnulé, že zůstaly celý týden vzpažené, a když si mu nějaká včela sedla na nos, musel ji odfouknout.“
edvídek Pú (v originále Winnie-the-Pooh) je hlavní postava – personifikovaný medvídek v dětské knize, kterou napsal Alan Alexander Milne. Jde o jednoho z nejznámějších hrdinů dětské literatury 20. století, který je milován dětmi po celém světě.
První povídka o Púovi se jmenovala Wrong Sort of Bees (Špatný druh včel) a objevila se v britských novinách London's Evening News 24. prosince 1925 (ilustroval J. H. Dowd). Dne 14. října 1926 vyšla ve Velké Británii první knížka o Púovi s názvem Medvídek Pú (Winnie-the-Pooh). Po velmi úspěšném prvním díle vyšel v roce 1928 druhý: Púovo zátiší (The House at Pooh Corner), a nakonec začaly být oba tituly vydávány společně (jako dvě části knihy). A. A. Milne napsal kromě Púa také dvě knihy s říkankami pro svého syna Chrise (When We Were Very Young, Now We Are Six), které byly v originále vydány v r. 1924 a 1927. Všechny čtyři Milneovy knihy ilustroval E. H. Shepard. Ačkoli Shepard ilustroval Milneovy knihy vydané v Anglii britským nakladatelstvím Methuen Publishing Ltd a ve Spojených státech vydavatelstvím E. P. Dutton, raději chtěl být znám jako karikaturista londýnského Punch Magazine.
Knihy o slavném medvídkovi byly přeloženy do více než 50 jazyků.[1] Kniha byla později také filmově ztvárněna Waltem Disneyem. Narozeniny slaví 18. ledna podle data narození jeho autora.[2]
Vznik knihy
Původní kniha
Mladá Winnie v roce 1914 (s prvním majitelem, poručíkem Harrym Colebournem (1887–1947) z kanadského jízdního regimentu)
Milne pojmenoval postavu Medvídka Pú (Winnie the Pooh) podle hračky – plyšového medvídka svého syna Christophera Robina Milneho, který je v Púovi hlavní postavou, Kryštůfkem Robinem. Pú byl původně jen obyčejným plyšovým medvídkem, kterého v roce 1921 daroval spisovatel Milne svému synovi Christopherovi jako dárek k jeho prvním narozeninám. O tři roky později, v roce 1924, A. Milne poprvé navštívil londýnskou ZOO se svým čtyřletým synem, který si tam velmi zamiloval medvědici Winnipeg. Medvědice, nazývaná Winnie, je známa jako laskavý medvěd, který nikdy nikoho nenapadl a který byl velmi oblíbený pro svou hravost. Mírumilovnost samičky baribala dokazuje i fotografie (k vidění např. na anglické wikipedii), na níž malý Christopher Milne medvědici hladí.
Christopher Milne pojmenoval svého plyšového medvídka po medvědici Winnipeg (Winnie) a po labuti „Pú“ (Pooh), kterou potkali na prázdninách: Winnie the Pooh. Když začal A. A. Milne sepisovat příběhy, které vyprávěl svému synovi, inspiroval se pro jména postav v knize hračkami svého syna. Sova (Owl) a Králíček (Rabbit) za svůj vznik vděčí pravděpodobně opravdovým zvířátkům žijícím nedaleko Milneova domu.
Christopherova hračka medvídka je nyní vystavena v Donnell Library Center (Donnellova kni*****) Central Children's Room v New Yorku.
Milneův domov v Ashdownském lese v Sussexu v jižní Anglii (v knize jako Stokorcový les) je hlavním místem, kde se odehrávají Púova dobrodružství. Jméno fiktivního Stokorcového lesa (Hundred Acre Wood) je podobné Pětisetkorcovému lesu (Five Hundred Acre Wood), který leží vně lesa Ashdown a zahrnuje v sobě místa zmíněná v knize, jako Začarované Místo.
V první kapitole knihy Medvídek Pú Milne předkládá vysvětlení, proč je Medvídek Pú obvykle nazýván jednoduše „Pú“: „Ale jeho paže byly tak strnulé, že zůstaly celý týden vzpažené, a když si mu nějaká včela sedla na nos, musel ji odfouknout.“
edvídek Pú (v originále Winnie-the-Pooh) je hlavní postava – personifikovaný medvídek v dětské knize, kterou napsal Alan Alexander Milne. Jde o jednoho z nejznámějších hrdinů dětské literatury 20. století, který je milován dětmi po celém světě.
První povídka o Púovi se jmenovala Wrong Sort of Bees (Špatný druh včel) a objevila se v britských novinách London's Evening News 24. prosince 1925 (ilustroval J. H. Dowd). Dne 14. října 1926 vyšla ve Velké Británii první knížka o Púovi s názvem Medvídek Pú (Winnie-the-Pooh). Po velmi úspěšném prvním díle vyšel v roce 1928 druhý: Púovo zátiší (The House at Pooh Corner), a nakonec začaly být oba tituly vydávány společně (jako dvě části knihy). A. A. Milne napsal kromě Púa také dvě knihy s říkankami pro svého syna Chrise (When We Were Very Young, Now We Are Six), které byly v originále vydány v r. 1924 a 1927. Všechny čtyři Milneovy knihy ilustroval E. H. Shepard. Ačkoli Shepard ilustroval Milneovy knihy vydané v Anglii britským nakladatelstvím Methuen Publishing Ltd a ve Spojených státech vydavatelstvím E. P. Dutton, raději chtěl být znám jako karikaturista londýnského Punch Magazine.
Knihy o slavném medvídkovi byly přeloženy do více než 50 jazyků.[1] Kniha byla později také filmově ztvárněna Waltem Disneyem. Narozeniny slaví 18. ledna podle data narození jeho autora.[2]
Vznik knihy
Původní kniha
Mladá Winnie v roce 1914 (s prvním majitelem, poručíkem Harrym Colebournem (1887–1947) z kanadského jízdního regimentu)
Milne pojmenoval postavu Medvídka Pú (Winnie the Pooh) podle hračky – plyšového medvídka svého syna Christophera Robina Milneho, který je v Púovi hlavní postavou, Kryštůfkem Robinem. Pú byl původně jen obyčejným plyšovým medvídkem, kterého v roce 1921 daroval spisovatel Milne svému synovi Christopherovi jako dárek k jeho prvním narozeninám. O tři roky později, v roce 1924, A. Milne poprvé navštívil londýnskou ZOO se svým čtyřletým synem, který si tam velmi zamiloval medvědici Winnipeg. Medvědice, nazývaná Winnie, je známa jako laskavý medvěd, který nikdy nikoho nenapadl a který byl velmi oblíbený pro svou hravost. Mírumilovnost samičky baribala dokazuje i fotografie (k vidění např. na anglické wikipedii), na níž malý Christopher Milne medvědici hladí.
Christopher Milne pojmenoval svého plyšového medvídka po medvědici Winnipeg (Winnie) a po labuti „Pú“ (Pooh), kterou potkali na prázdninách: Winnie the Pooh. Když začal A. A. Milne sepisovat příběhy, které vyprávěl svému synovi, inspiroval se pro jména postav v knize hračkami svého syna. Sova (Owl) a Králíček (Rabbit) za svůj vznik vděčí pravděpodobně opravdovým zvířátkům žijícím nedaleko Milneova domu.
Christopherova hračka medvídka je nyní vystavena v Donnell Library Center (Donnellova kni*****) Central Children's Room v New Yorku.
Milneův domov v Ashdownském lese v Sussexu v jižní Anglii (v knize jako Stokorcový les) je hlavním místem, kde se odehrávají Púova dobrodružství. Jméno fiktivního Stokorcového lesa (Hundred Acre Wood) je podobné Pětisetkorcovému lesu (Five Hundred Acre Wood), který leží vně lesa Ashdown a zahrnuje v sobě místa zmíněná v knize, jako Začarované Místo.
V první kapitole knihy Medvídek Pú Milne předkládá vysvětlení, proč je Medvídek Pú obvykle nazýván jednoduše „Pú“: „Ale jeho paže byly tak strnulé, že zůstaly celý týden vzpažené, a když si mu nějaká včela sedla na nos, musel ji odfouknout.“
|
]
Re: DNFTT (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 17. září 2024 @ 08:19:07 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Mikime, kdyby jsi se dovzdělal v Písmu, dozvěděl by jsi se, že pozice krále Izraelců byla coby zástupce Hospodina na zemi. Kdo se tedy klaněl před králem, klaněl se vlastně Hospodinu, kterého král zastupoval.
Proto ve Starém zákoně rozlišujeme mesianismus kněžský, mesianismus královský, mesianismus prorocký a mesianismus trpícího služebníka.
Pán Ježíš je nositelem všech těchto "mesianismů" (ve svém lidství je pomazán Duchem svatým - dokonce přímo počat z Ducha svatého!) a každý pokřtěný v jeho jméno si nese svůj díl této služby odvozené od Krista.
(1 Pt 2,9) Ale vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, svatý národ, lid získaný, abyste hlásali chválu toho, který vás povolal z temnot ke svému podivuhodnému světlu |
]
Re: DNFTT (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Středa, 18. září 2024 @ 22:23:15 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Vypadá, že tomu vůbec nerozumíš a nechápeš o čem je řeč. |
]
Re: DNFTT (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 22. září 2024 @ 12:43:26 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | :-))
To se povedlo!
|
]
Re: DNFTT (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Pondělí, 16. září 2024 @ 22:24:38 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Židům 1:10 Na počátku jsi, Hospodine, položil základy země a nebesa jsou dílem tvých rukou. (NIV)
1. Tento verš je citován ze Starého zákona (Ž 102:25), kde se vztahoval na Jahveho, a autor listu Židům jej vyzvedává ze žalmů a aplikuje jej na Ježíše Krista. Předmět verše se mění z Jahve (Starý zákon) na Ježíše Krista (Nový zákon). Dává tedy smysl, že se přisuzovaná akce také mění. Mnoho starozákonních veršů svědčí o tom, že Bůh stvořil původní nebesa a zemi (Gn 1,1 atd.) Avšak jak Starý zákon, tak Nový zákon nám říkají, že po tomto, na kterém jsme nyní, budou nová nebesa a země. obývající. Ve skutečnosti budou ještě dva. Nejprve nebe a země milénia, 1000 let Kristus vládne zemi, která zanikne (Iz 65:17; Zjevení 20:1-10), a pak nebe a země ze Zjevení 21:1 a násl. existovat navždy. Kontext jasně ukazuje, že Židům 1:10 mluví o těchto budoucích nebesích a zemi. Pokud prostě pokračujeme ve čtení v Židům a pamatujeme si, že původní texty neměly žádné konce kapitol, Písmo nám říká: „Není to andělům, že podřídil budoucí svět, o kterém mluvíme“ (Židům 2:5 ). Tento verš je velmi jasný. Předmětem této části Písma není současná nebesa a země, ale budoucí nebesa a země. Čtenář si musí pamatovat, že slovo „počátek“ se nemusí vztahovat na absolutní počátek času, ale spíše na začátek něčeho, na co autor odkazuje (viz poznámka k Janovi 6:64). Když tento verš odkazuje na dílo Otce, jak je tomu ve Starém zákoně, vztahuje se na počátek celého nebe a země. Když se vztahuje na Syna, vztahuje se na počátek jeho díla, nikoli na počátek veškerého stvoření, jak objasňuje Žid 2:5.
2. Ačkoli se připisujeme výše uvedenému vysvětlení, řada teologů čte tento verš a vidí v něm odkaz na Otce, což je zřetelná možnost. Verš 10 začíná slovem „a“ v řeckém textu, takže verš 9 a 10 jsou spojeny. Protože verš 9 končí slovy: „Tvůj Bůh tě postavil [Krista] nad tvé společníky tím, že tě pomazal olejem radosti“, vidí tito teologové odkaz na „Pána“ na začátku verše 10 jako odkaz zpět na naposledy zmíněný Bůh, tedy Otec. Norton vysvětluje tento úhel pohledu:
Nyní naposledy zmíněný Bůh byl Kristův Bůh, který ho pomazal; a autor [knihy Židům], obraceje se k tomuto Bohu, propuká v oslavu jeho moci a zejména jeho neměnného trvání; na kterém přebývá, aby dokázal stabilitu Synova království...tj. ty [Bůh], který jsi mu slíbil takový trůn, jsi ten, kdo položil základy země. Zdá se tedy, že jde o prohlášení o Boží neměnnosti, které zde bylo učiněno, abychom se ujistili o trvanlivosti Kristova království, o kterém již bylo zmíněno; a to spíše proto, že tato pasáž byla původně použita ke stejnému účelu ve 102. žalmu, viz. [Autor používá KJV] K vyvození tohoto závěru: „Děti tvých služebníků budou pokračovat a jejich semeno bude ustaveno před tebou. Podobným způsobem zde dokazuje, že Synův trůn by měl být ustaven navždy a navždy stejným argumentem, totiž Boží neměnností. [1]
Teologové, jako je Norton, říkají, že jak je tento verš použit ve Starém zákoně, ukazuje, že neměnný Bůh může skutečně splnit své zaslíbení, a vidí, že je přesně stejným způsobem používán v Židům: protože Bůh stvořil nebesa a zemi, a protože nepomine, je způsobilý slíbit svému Synu věčné království. |
]
Re: DNFTT (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Pondělí, 16. září 2024 @ 22:36:26 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Soupis kapitol
Medvídek Pú je tvořen dvěma knihami, z nichž každá se skládá z deseti samostatných kapitol, které mohou být čteny nezávisle jedna na druhé. Většinou jsou obě knihy překládány a vydávány současně, ale jsou i výjimky. Příkladem budiž neobyčejný osud německého Púa: První kniha vyšla v německém překladu v roce 1928, druhá se dočkala překladu a vydání až v roce 1954.
Soupis kapitol, v závorkách české názvy v překladu Hany Skoumalové:
Kniha první – Winnie-the-Pooh (Medvídek Pú):
1. We Are Introduced to Winnie-the-Pooh and Some Bees and the Stories Begin (... ve které se seznámíme s Medvídkem Pú a včelami; a vypravování začíná)
2. Pooh Goes Visiting and Gets Into a Tight Place (... ve které jde Pú na návštěvu a dostane se do úzkých)
3. Pooh and Piglet Go Hunting and Nearly Catch a Woozle (... ve které Pú s Prasátkem málem chytí Kolčavici)
4. Eeyore Loses A Tail and Pooh Finds One (... ve které Ijáček ztratí ocas a Pú ho zas najde)
5. Piglet Meets a Heffalump (... ve které se setká Prasátko s ohromným Sloniskem)
6. Eeyore Has A Birthday And Gets Two Presents (... ve které má Ijáček narozeniny a dostane dva dárky)
7. Kanga And Baby Roo Come To The Forest And Piglet Has A Bath (... ve které se přistěhuje do Lesa Klokanice s Klokánkem a Prasátko dostane lázeň)
8. Christopher Robin Leads An Expotition To The North Pole (... ve které vede Kryštůfek Robin expedici k severní točně)
9. Piglet Is Entirely Surrounded By Water (... ve které se Prasátko octne uprostřed vod)
10. Christopher Robin Gives Pooh A Party and We Say Goodbye (... ve které dává Kryštůfek Robin večírek na počest Púovu a my se rozloučíme)
Kniha druhá – The House at Pooh Corner (Púovo zátiší):
1. A House Is Built At Pooh Corner For Eeyore (... ve které se staví v Medvídkově zátiší dům pro Ijáčka)
2. Tigger Comes to the Forest and Has Breakfast (... ve které přichází do Lesa Tygr a snídá)
3. A Search is Organdized, and Piglet Nearly Meets the Heffalump Again (... ve které se zorganizuje pátrání a Prasátko se zase potká se Sloniskem)
4. It Is Shown That Tiggers Don’t Climb Trees (... ve které se ukáže, že Tygři nelezou po stromech)
5. Rabbit Has a Busy Day, and We Learn What Christopher Robin Does in the Mornings (... ve které má Králíček napilno a ve které poznáme, co dělá Kryštůfek Robin dopoledne)
6. Pooh Invents a New Game and Eeyore Joins In (... ve které Pú vynajde novou hru a Ijáček se přidá)
7. Tigger Is Unbounced (... ve které se Tygr odnaučí skákat)
8. Piglet Does a Very Grand Thing (... ve které vykoná Prasátko velkolepý čin)
9. Eeyore Finds the Wolery and Owl Moves Into It (... ve které najde Ijáček Sovín a Sova se do něho nastěhuje)
10. Christopher Robin and Pooh Come to an Enchanted Place, and We Leave Them There (... ve které přijde Kryštůfek Robin a Pú na začarované místo a tam je opustíme)
Vydání v českém jazyce
V Československu vyšel Medvídek Pú poprvé v roce 1938. Od té doby byl vydáván opakovaně, naposledy v roce 2008, a to již podvanácté. Do češtiny jej přeložila Hana Skoumalová. Zatímco překladatelka Púa zůstává stále stejná, ilustrátorů je více. Vydání vycházela s ilustracemi E. H. Sheparda, J. Zápala, jedno vydání (z roku 1949) ilustroval V. Kubašta. V současné době majitelé práv trvají na původních ilustracích E. H. Sheparda.[3]>
Na jevišti Lyry Pragensis ztvárnil „Medvídka Pú“ v inscenaci divadla jednoho herce Vladimír Matějček. Hudba P. Malásek, režie V. Kovaříčková.
Příběhy Medvídka Pú také vypráví na třech kazetách Marek Eben. Kazety mají jména: Medvídek Pú, Zátiší Medvídka Pú, Medvídek Pú a Tygr.
V roce 2022 vychází audiokniha v podání Vojtěcha Kotka.
Autorská práva
Stephen Slesinger získal americká a kanadská autorská práva na Medvídka Pú pro televizi, nahrávky a další autorská práva od A. A. Milnea v 30. letech 20. století. Po Slesingerově smrti v roce 1953 pokračovala ve vydávání jeho manželka Shirley Slesingerová. V roce 1961 pak povolila autorská práva Disneymu výměnou za honoráře v prvních dvou dohodách mezi Stephenem Slesingerem, Inc. a Disneym. V tomtéž roce Daphie Milne prodala Disneymu také filmová práva.
Disney
V roce 1966 Walt Disney začíná realizovat mnoho příběhů o Púovi a ostatních postavách. Vznikly filmy: The Tigger Movie, Piglet's Big Movie, a Pooh's Heffalump Movie. V prosinci 2005 Disney oznámil, že v Disney Channel animated televizion series, My Friends Tigger and Pooh, se v dobrodružstvích bude zdůrazňovat nová postava: šestiletá Darby, a ostatní postavy z Púa s občasným objevováním se Kryštůfka Robina. Tento pořad byl po dvou sezónách zrušen.
Využití knihy
Pú je nejbohatší pohádkovou postavou. Ročně vydělá 5,9 miliardy dolarů. Púovy knihy doprovázely spory o jeho vlastnictví. Nebyla vyřešena práva na video, DVD a počítačové hry. V dubnu 2007 však soud rozhodl, že Walt Disney je v právu. Studiu Disney se medvídek zdá příliš starý. Studio Disney chce natočit nová animovaná dobrodružství s novými postavami. Původní charakter Medvídka Pú se začíná postupně ztrácet.
Autorizované pokračování
Kniha „Návrat do stokorcového lesa“ byla vydána 5. října 2009 u příležitosti 80. výročí vydání „The House at Pooh Conner“ (Púovo zátiší) a je autorizovaným pokračováním příběhů medvídka Pú, které posvětila společnost Trustees of the Pooh Properties, držící autorská práva A. A. Milnea a E. H. Sheparda. Autorem knihy je britský spisovatel, dramatik i režisér David Benedictus, autorem ilustrací Mark Burgess.[4]
Postavy
Medvídek Pú
také Michal Pú, P. P. (Přítel Prasátkův), S. K. (Soudruh Králíčkův), O. S. T. (Objevitel Severní Točny), I. U. a N. O. (Ijáčkův Utěšitel a Nálezce Ocasu) – je roztomilý dobrosrdečný skromný medvěd „s malým rozůmkem“, který rád skládá písničky (tedy také poeta Stokorcového lesa) a je stále dobře naladěn. Je kdykoliv ochoten pomoci ostatním v nesnázích (záchrana Prasátka při povodni) a občas mívá tak nečekané nápady, že překvapí i sám sebe. Má velmi rád med a také „dát si něco menšího“. A s tím souvisí i přepočítávání hrníčků s medem.
Kryštůfek Robin
Kryštůfek Robin – přítel Medvídka Pú, Prasátka, Ijáčka, Tygra, Králíčka se všemi jeho přáteli a příbuznými, Sovy a Klokanice s Klokánkem. Rád pořádá nebezpečné výpravy, ale všechna zvířátka se s ním cítí v bezpečí. Občas cestuje do Afriky a zase zpátky, a má moc rád svého medvídka.
Prasátko
Prasátko se kamarádí s Púem. Kvičí a snadno se dovede do něčeho zamotat. Je velmi udatné, ale někdy má opravdu neodkladnou práci (např. když s Púem chytali Kolčavici nebo Kolasici, řeklo Púovi, že musí nutně udělat jednu neodkladnou dopolední činnost, jen aby nemuselo pokračovat v nebezpečném pátrání). Prasátku je věnován také film s názvem Prasátko a jeho velká dobrodružství, kde se celá parta přesvědčí o tom, že i malé zvířátko může dokázat velké věci.
Ijáček
Ijáček je líčen jako pesimistický, zachmuřený oslík, který rád jí bodláčí a je přítelem Medvídka Pú a Tygra. Ijáček vystupuje rovněž v komiksech a filmech firmy Disney. Původně ho v originální anglické verzi filmů mluvil Ralph Wright, nyní mu hlas propůjčuje Peter Cullen. Ve městě Austin v Texasu se od roku 1963 pravidelně poslední dubnovou neděli koná jednodenní slavnost Ijáčkovy narozeniny (Eeyore's Birthday Party).
Tygr
Přívětivý Tygr, velkolepý Tygr, veliký a hodný Tygr, Tygr, který, skáče-li vůbec, skáče tak krásně, jak jen Tygři skákat umějí. Neustále plný energie, nadšení a poskakování, do všeho jde po hlavě a je pro každou zábavu. Umí a jí všechno, pokud právě nezjistí, že něco neumí a nejí. Zvláštní znamení: Když kýchne, někdo spadne do vody.
Králík
Králíček je velmi důležitý, skvělý organizátor v hledání (pokud je třeba někoho najít), a také odborník přes vyhlášky. Neužívá dlouhých cizích slov jako Sova. Má veliké množství přátel a příbuzných a občas mezi nimi působí pozdvižení.
Sova
Sova je neobyčejně moudrá a učená. Umí číst a psát své vlastní jméno SOAV a dovede napsat MYSLIVEC, třebas ne správně (ale pravopis není všechno). Vypráví velice zajímavé a velice dlouhé příběhy, což může být někdy nebezpečné, obzvlášť jste-li malé Prasátko a sedíte v okně. V originále je Sova rodu mužského, v českém překladu rodu ženského.
Klokanice Kanga
Klokanice Kanga – tvor, který nosí svou rodinu s sebou v kapse. Pečlivá a starostlivá maminka neposedného Klokánka. Dobrosrdečná (s výjimkou zimních měsíců). Objevila, co úplně nejradši jedí Tygři.
Klokánek Roo
Klokánek Roo – neposedný potomek Klokanice. Umí hopsat a krásně padat do myších děr. Umí také vylézt na strom (pokud při tom sedí Tygrovi na zádech). A úplně nejkrásněji umí plavat (pokud se mu podaří spadnout do rybníčku).
Sysel (Nevyskytuje se v knize)
Velmi pracovitý hlodavec, který žije v podzemí. Často používá dynamit. Je netrpělivý a neopatrný, protože často padá do jam, které vykopal.
Slonisko Fufík (Nevyskytuje se v knize)
Slonisko Fufík – Žije ve Hvozdu slonisek se svojí obrovskou maminkou. Když se jednou zvířátka ze Stokorcového lesa vydala na lov slonisek, Fufík a Roo se stali nejlepšími kamarády. Fufík se od Rooa naučil hopsat.
Medvědí proutky
Ve Stokorcovém lese, kde hrával Pú na Medvědí proutky (hra spočívá v tom, že z jedné strany mostu se hází do vody klacky a čí se první objeví na druhé straně mostu, ten vyhrává) je vyhlášenou turistickou atrakcí a prošel rozsáhlou rekonstrukcí. Pořádá se také mistrovství světa v medvědích proutcích, v roce 2004 se stal vítězem tým České republiky.
Pú a Tao
Americký spisovatel Benjamin Hoff (* 1946) napsal populárně-naučnou knihu Pú a Tao, kde s nadsázkou vysvětluje principy taoistické filosofie na epizodách z této knihy.[5]
|
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 22. září 2024 @ 12:45:01 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Já nebydlím v záplavové oblasti.
|
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Sobota, 14. září 2024 @ 13:24:45 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | - to je lež jak věř. "trinitární koncept" je znám už od Ježíše: rovnost tří osob jediného Boha: "ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého", stejně jako dosvědčen už od prvního století (Didaché, Justin, Ignác, Klement, Irenej, Hippolyt, Origenes a kvanta dalších). Pozdější koncily už jen konstatovali to, co se věřilo dávno před nimi, už od apoštolů, protože od Ježíše. ;-)
|
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Sobota, 14. září 2024 @ 13:44:58 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
:-))
|
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Sobota, 14. září 2024 @ 13:54:09 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Já nevyvozuju, já konstatuju, co konstatuje Pán a co ty ve své nadutosti popíráš jako nadPán. ;-)
A mě neúkoluj, nulo. Nemáš na to. ;-)
|
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Sobota, 14. září 2024 @ 21:38:18 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Ty nic nekonstatuješ, akorát lžeš s tím co někdo v Bibli v řečtině upravil a Matouš to tak nikdy ve svém Evangeliu psaném hebrejsky pro židy nenapsal. Potvrzuje to i Eusebius, který znal obě verze Matouše 28.19. Tu původní krátkou verzí kde se o křtu vůbec nemluvi i tu delší, kterou někdo upravil a doplnil o křest ve jméno...
Nejdřiv studuj fakta a pak něco říkej. Ale pokud nic nevíš tak raději drž hubu. |
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Sobota, 14. září 2024 @ 21:47:33 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jdeme na to – krok 1
První fáze ruční výroby papíru potěší všechny, kteří se potřebují trochu odreagovat! Trhání papíru na drobné kousky dokáže perfektně uklidnit mysl. Samozřejmostí je z materiálu nejdříve odstranit všechny kovové a jinak nevhodné části. Natrhané kousky vložíme do misky a zalijeme vodou. Necháme luhovat asi 30–40 minut.
Po uplynutí doby máte dvě možnosti, jak pokračovat. Jednodušší z nich je rozmixovat namočený papír na hmotu v mixéru. Důležité je, aby uvnitř neplavaly žádné větší kousky původního papíru. Druhá možnost je složitější, zato však můžete říci, že jste vyrobili papír zcela původní metodou. Stačí jej ručně dokonale rozmělnit například vařečkou či kvedlačkou. Svojí slizkostí a konzistencí je vzniklá hmota, papírovina, typická.
Z papíroviny papír – krok 2
Do připraveného lavoru nalijeme trochu vody a přidáme papírovinu. Poměr vody a papíroviny bude ve výsledku určovat tloušťku výsledného díla. Zkuste si vyrobit tlustší i tenčí variantu, uvidíte, která pro vás bude ideální. Během míchání vody a papíroviny vyndejte z lavoru všechny větší a přebytečné kousky, které se při rozmělňování nepodařilo odstranit. Čím lepší bude mít hmota konzistenci, čím jemnější výsledný papír bude.
Nyní přichází zásadní okamžik. Vložte připravený dřevěný rámeček do lavoru s papírovinou tak, aby strana se sítí zůstala u dna. Až bude rámeček celý ponořený a hmota na něm, vyrovnejte jej a lehce zatřeste do stran tak, aby byla hmota rovnoměrně rozmístěná přes celý rámeček.
?? Nejvíc lidí právě čte:
Kombinací akumulačních kamen a podlahovky protopím 6 000 Kč ročně, pochvaluje si majitel novostavby
Opatrně rám vyndejte a nechte vykapat vodu, přebytečnou vlhkost pak můžete odsát připraveným hadříkem – ideálně dobře savým, který nepouští barvu ani chlupy. Ještě několik hodin nechejte papír schnout a poté jej opatrně z rámu vyloupněte. Chcete-li proces urychlit, je možné domácí papír lehce přefénovat. Po vyjmutí je dobré jej mezi dvěma hadříky lehce prolisovat, čímž papír zbavíte nerovností a vyrovnáte jej. Pro pár tipů a inspiraci nahlédněte do naší fotogalerie.
Pro fajnšmekry – krok 3
Libujete-li si v krásných ozdobách, květinových vzorech či vůních, neváhejte si vyrobit papír pro fajnšmekry. Stačí přidat na síto s papírovinou například okvětní lístky či drobné třpytky, stejně tak je možné nakapat do směsi také 2–3 kapky esenciálního oleje. Výsledek bude okouzlující!
Zdroj: https://www.drevostavitel.cz/clanek/jak-na-rucni-papir |
]
|
|
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Pondělí, 16. září 2024 @ 16:39:52 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | A další biblický verš, kterého se heretik rosmano bojí, protože potvrzuje Ježíšovo Božství, je z Listu Židům:
O Synovi však: 'Tvůj trůn, BOŽE, je na věky věků a žezlo práva je žezlem tvého království ...
A dále: 'Ty, Pane, jsi na počátku založil zemi, i nebesa jsou dílem tvých rukou."
- Syn je Bůh - Syn je Stvořitel - a rosmano je jeho popírač
;-)
|
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Pondělí, 16. září 2024 @ 18:03:33 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | :-)
Každej Žid a každej, kdo umí hebrejsky ví, že oslovení B-že je hebrejsky e-lohej, a e-lohecha je b-h tvůj. A ví to i křesťanští překladatelé, proto také v ostatních případ přesně tak překládají, jen jaksi v tomto případě úmyslně zavádějí.
Zdůraznění b-h b-h tvůj pro krále a proroky či kněze, kteří byli olejem pomazání pomazání do takových úřadů, není nic divného. Jde o jasné definování, že i oni mají nad sebou autoritu tu nejvyšší. A ano, taková autorita, která byla napočátku všeho a vládne nade vším, tedy i na králem, který vládne nad Jisraelem.
Úmyslně chybné zavádějící překlady převracející smysl židovských písem k pozdě pohansko-křesťanské tradici podle jejich chápání a zbožšťění člověka jen dokazují, že křesťané stále žijí v pohanské kultuře myšlení, ač tedy pro ostatní pohanská náboženství jejich zbožšťování lidí odmítají.
Naprosto nic nedokazuje, že by člověk mohl být b-hem jen proto, že to o sobě řekl nebo jeho zbošťovatelé, ale naprosto vše dokazuje, že člověk není b-h, ale toliko zemská bytost nadaná vyšším intelektem od b-ha oproti jiným pozemským tvorům. A to platí i pro ty nejinteligentnější a nejvíce ctěné lidi v jakémkoli národě či náboženství. Pouze člověk a jen a jen člověk.
|
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Pondělí, 16. září 2024 @ 18:04:53 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | A jinak je moc hezké, jaké máte starosti tady mezi sebou :))) |
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Pondělí, 16. září 2024 @ 18:30:08 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Píšu vám to poprvé, píšu vám to naposledy: vy jste jedne z těch, jejichž názory mě vůbec nezajímají a nic pro mě neznamenají, protože postrádají slušnost a racionalitu, v tom druhém případě prvek nezbytný k relevantní argumentaci. To jen abyste věděl, proč jsem na vás dosud nereagoval a proč tak nebudu činit ani do budoucna. Prostě mi to přijde prosté smyslu. Měje se jezky! ;-)
|
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Pondělí, 16. září 2024 @ 19:54:52 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Já přeci moc dobře vím, že čemu věříte, jste oddaný. To je ok. Brání své bytostné přesvědčení. Nicméně, Váš argument z vadného překladu hebrejského je mizerný. Tady nejde o něčí přesvědčení, ale o to, co je psáno. A Vy si můžete docela jednoduše ověřit, že co jsem napsal, je pravda. Taky si může ověřit a mám za to, že moc dobře to víte, že kdokoli jiný v jiném náboženství považovaný za b-ha či sebe za b-ha prohlašující, je křesťany odmítán stejným metrem, jakým my odmítáme vašeho Ješu. A taky si lehce ověříte, že zbožštění člověka vždy patřilo k pohanství. A také termín bohočlověk či b-h v lidském těle sestoupivší, pochází z kultů pohanství. Nic jsem nenapsal bez argumentu a nelogicky. Můžete mi reagovat emotivně, ok, ale nic to na věci nezmění. Vaše reakce pouze poukazuje na Vaši argumentační nouzi a emoční úzkost. Chápu to. Ale nic to nemění na tom, že argumentujeme toliko emocemi. |
]
ODPORNÝ UDAVAČI ! (Skóre: 1)
Vložil: Ekrazit v Úterý, 17. září 2024 @ 10:26:24 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Jste modlář - a jako modlář nemůžete postihnout ani orientovat se v problémech křesťanství, které je živé náboženství, na rozdíl od toho vašeho, již dávno mrtvého.
Kde máte velekněze, chrám a oběti?
Váš judaismus nemá s bohoslužbou stanovenou Hospodinem vůbec nic společného!
My vás Židy neprovokujeme - jasným provokatérem a vetřelcem, jste zde Vy!!!
A teď mě hned běžte udat do synagogy za antisemitský komentář!
NEZDRŽUJTE SE !
ecr
|
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: ivanp v Úterý, 17. září 2024 @ 10:00:28 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | A ví to i křesťanští překladatelé, proto také v ostatních případ přesně tak překládají, jen jaksi v tomto případě úmyslně zavádějí.
tak,tak... ide o celosvetové spiknutí proti unitárom... všetci prekladatelia sveta ktorí prekladajú z gréčtiny sa dohodli že budú zavádzať aby pomýlili kresťanov... prekladatelia v čechách, na Slovensku v Maďarsku v Polsku v Rusku v Austrálii v Tanzánii v Malajzii Japonsku... proste všetci ,,úmyslně zavádějí,, a k tomu treba dodať že zem je placka, američania nahrali let na Mesiac v štúdiu a Elvis žije... |
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 18. září 2024 @ 09:27:22 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Křesťané nežijí v žádné "pohanské kultuře myšlení", ale žijí ve své originální jedinečné kultuře myšlení křesťanského "novočtení Písma" ve světle učení a událostí ze života Ježíše z Nazareta.
Ježíš je naplněním všech proroctví Starého zákona.
Ježíš ve svém lidství (kdyby nebyl člověkem, nemohl by být Mesiášem) a přesto Ježíš podle svého původu je z nebe (jednorozený Syn nebeského Otce), nikoli ze země. Tedy Syn je stejně jako Otec jeden jediný Bůh - Bůh vnitřně vztahový, Bůh jako společenství, nikoli jako egoista.
A čím lépe kdo zná Starý zákon, tím jasněji je mu právě toto jasné.....
Kdyby byl skutečný Bůh pouze v jedné osobě, tvor vstupující s ním do vztahu, by mu přidával novou kvalitu (vztahovost), kterou jednoosobový bůh v sobě logicky mít nemůže. Tím by už nebyl dokonalým Bohem, ale bohem, závislým na tvorech.
|
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Středa, 18. září 2024 @ 22:10:19 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Ježíš se narodil na zemi nikoliv v nebi. Jeho matkou je Marie a otcem Bůh. Vysledkem byl člověk vyslanec Boží na zemi.
|
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 19. září 2024 @ 08:50:49 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Boží Syn je spolu s Otcem v Duchu svatém od věčnosti (Bůh je duch, je věčný) - jako člověk se Boží Syn narodil pozemské matce z Ducha svatého.
|
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Pondělí, 16. září 2024 @ 18:41:01 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | :-)) Zase jen dezinterpretace a domýšlenky :-))
A dále: 'Ty, Jahwe, jsi na počátku založil zemi, i nebesa jsou DÍLEM TVÝCH RUKOU."............................... Jahwe nepodřídil andělům budoucí svět, o kterém mluvíme. 6 Kdosi někde slavnostně dosvědčil: ‚Co je člověk (Ježíš), že na něj pamatuješ, nebo syn člověka, že jej navštěvuješ? 7 Nakrátko jsi ho postavil níže než anděly, slávou a ctí jsi ho ověnčil a ustanovil jsi ho NAD DÍLEM SVÝCH RUKOU.
Nebesa i země JSOU DÍLEM ČÍCH RUKOU ??? :-))
Zj 4:9: A kdykoli ty živé bytosti vzdají slávu a čest a díky Sedícímu na trůnu, Žijícímu na věky věků, 10 padne těch čtyřiadvacet starších před Sedícím na trůnu a pokloní se Žijícímu na věky věků; pak hodí své věnce vítězů před trůn a říkají: 11 „Hoden jsi, Pane a Bože náš, Svatý, přijmout slávu a úctu i moc, neboť TY JSI STVOŘIL VŠECHNY VĚCI, z tvé vůle existovaly a byly stvořeny.“
Mk 13:19: Neboť v oněch dnech bude takové soužení, jaké nenastalo od počátku stvoření, které stvořil Bůh, až do dneška a nikdy již nenastane. |
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Pondělí, 16. září 2024 @ 19:15:42 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Přesně tak, Syn Boží Ježíš Kristus je JHVH:
" O Synovi však: ... 'Ty, Pane, jsi na počátku založil zemi, i nebesa jsou dílem tvých rukou.""
;-)
|
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 18. září 2024 @ 12:27:38 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Kdyby byl skutečný Bůh pouze v
jedné osobě, tvor vstupující s ním do vztahu, by mu přidával novou
kvalitu (vztahovost), kterou jednoosobový bůh v sobě logicky mít nemůže.
Tím by už nebyl dokonalým Bohem, ale byl by nedokonalým bohem, závislým na tvorech.
Nebyl by to už Bůh.
|
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Středa, 18. září 2024 @ 22:13:13 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Bůh je dokonalý sám v sobě a nepotřebuje k tomu nikoho druhého. To, že s někým vstupuje do vztahu jej nedělá dokonalejšího nrž už je. |
]
Re: Kdo je ten, kterého Písmo nazývá Bůh? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 19. září 2024 @ 08:48:29 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Mikime, evidentně jsi vůbec nepochopil podstatu mojí námitky.
|
]
|
|
|
|
