|
Právě je 224 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 122818137 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Život víry: Kérygma.
Vloženo Neděle, 22. září 2024 @ 12:58:31 CEST Vložil: Tomas |
poslal oko "Kérygma" je vlastně vyznání křesťanské víry "v kostce" (první zpráva o Bohu křesťanů).
Toto slovo je řeckého původu a označovalo původně hliněnou nádobu (z pálené hlíny).
(2 Kor 4,7) Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby přemíra té moci byla z Boha, a ne z nás.
V křesťanské praxi hlásáni evangelia a pod vlivem tohoto Pavlova učení se slovo "kérygma" začalo používat i pro označení pokladu víry křesťanů. Tuto víru bylo třeba při jejím hlásání vždycky jasně a stručně formulovat způsobem srozumitelným pro posluchače, kterým to bylo určeno. Samotná katecheze pak nastává až později - po uvěření.
Proto během dvoutisícileté historie nabývalo "kérygma" různých podob - to podle duchovní vyspělosti těch, na které bylo směřováno. V raném středověku, když byla Evropa vlastně celá pouze katolická (a lidé běžným životem měli už jakousi představu o podobě křesťanské víry) docela vyhovovala podoba "kérygmatu" ve formě šesti pravd víry:
1.) Je jeden Bůh. 2.) Bůh je nejvýš spravedlivý. 3.) Jsou tři božské osoby: Otec, Syn a Duch Svatý. 4.) Bůh Syn se stal člověkem, aby nás svou smrtí na kříži vykoupil a na věky spasil. 5.) Duše lidská je nesmrtelná. 6.) Milosti Boží je k spasení nevyhnutelně potřeba.
Ten šestý bod byl podle mého mínění zformulován jako reakce na neporozumění protestantů katolické víře v tom, že katolická církev klade důraz také na důležitost skutků (podle apoštola Jakuba), zatímco když se formovala víra protestantů, kladli oni důraz pouze na důležitost Boží milosti a lidskou odpověď na tuto milost nepokládali za podstatnou (tím se vyprofilovalo heretické učení o predestinaci - o svrchovaném rozhodnutí Boha, na kterém člověk nic změnit nemůže. Koho se Bůh rozhodl spasit - ten bude spasen - ostatní - i kdyby se samou snahou třeba přetrhli, tak spaseni nebudou). Tohle ale už není křesťanství....
Dnešní doba začíná být opět dobou nevědomosti o křesťanství - podobně jako tomu bylo za časů prvotní církve. A toto historické hlásání první zvěsti v šesti bodech je dneska už pro mnohé lidi málo srozumitelné. Bůh totiž lidi přestal zajímat....
(Žl 10,3 ...) Vždyť ničema se vychloubá tužbami své duše, ten, kdo hrabe pro sebe, zlořečí a Hospodinem pohrdá. Ničema pro svou povýšenost moc nepřemýšlí. Bůh není — toť všechno jeho uvažování. Jeho cesty jsou v každém čase úspěšné, vysoko před ním jsou tvé soudy. Všichni jeho nepřátelé? Nad těmi si odfrkne. V srdci si říká: Z pokolení do pokolení mnou nic nepohne, vždyť neupadnu do zlého. Jeho ústa jsou plná klení, klamu a útisku; pod jazykem skrývá trápení a nepravost. ...
Evropa dneska zažívá tu nejhorší demografickou zimu v celé svojí historii.
Málokdo si však plně uvědomuje její ničivý dopad - máme se zatím pořád dobře....
My u nás doma jsme spíš mírně nadprůměrně horlivá farnost: přesto letos jsme měli pouze čtyři křty - a dvacet lidí jsme už pochovali.
A tak podle mého mínění vyvstává nutnost "kérygma" - tuto první radostnou zvěst o spáse - přeformulovat do jednodušší podoby, která by byla pro dnešního nevěřícího člověka srozumitelnější :
1.) Bůh miluje každého člověka. 2.) Bůh má pro každého člověka dobrý plán na jeho záchranu pro věčný život. 3.) Je to hřích člověka, který staví zeď mezi člověka a Boha - zeď odmítání ze strany člověka a zeď neporozumění. ....
Pokusil by se někdo z vás zde doplnit toto "kérygma" o další body? ....
.........
Víra, zakořeněná ve smlouvě, v osobním vztahu s Bohem a žitá uprostřed společenství smlouvy nemůže nikdy vykonat dost anebo mít dost! Je zřejmé, že hlásat evangelium může jenom ten, kdo ho dostal. Radostná zvěst není žádné břemeno, o které se musíme dělit - je to naopak ta nejpřirozenější věc na světě. Břemenem se stává jedině pro ty, kdo se o ni dělit neumějí. "Kérygma" otevírá srdce a toto "kérygma" radostné zvěsti o spasení je třeba srozumitelně předávat lidem, aby ho slyšeli a pochopili. Bez "kérygmatu" jsou statní články evangelizace odsouzeny ke sterilitě.
Nejsme to my, kdo něco mění. Působí to Boží Duch, který obnovuje tvář země.
Pán Ježíš nám slíbil, že až na nás sestoupí Duch svatý, dostaneme moc. O tuto moc stačí jen požádat - dává ji tentýž Duch, který nám připomíná, že my sami jsme posláním Krista, Duch, který vyvolal převrat i v údolí suchých kostí.
Bůh to ví. Bůh ví, že tyto kosti mohou ožít.
|
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 22. září 2024 @ 19:34:51 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ |
Pokusil by se někdo z vás zde doplnit toto "kérygma" o další body? ....
Ahoj Stando.
Kdo by jen uvěřil zprávě, kterou jsme slyšeli? A při kom se zjevila Hospodinova paže?
Vyrostl před ním jako výhonek a jako kořen z vyprahlé země. Neměl vzezření ani důstojnost, abychom na něho hleděli s úctou, ani vzhled, abychom po něm toužili. Opovržený a lidmi zavržený, muž bolestí, který znal nemoci; jako někdo, před nímž člověk skryje tvář — všemi opovržený, takže jsme si ho nevážili.
Jenže to byly naše nemoci, které snášel, a naše bolesti, které nesl; a my jsme si o něm mysleli, že je zasažen a ubit Bohem a zkrušen. Ale on byl proboden za naše přestoupení, zdeptán za naše provinění, na něho dolehla kázeň pro náš pokoj a jeho šrámy jsme uzdraveni.
My všichni jsme zabloudili jako ovce, jeden každý jsme se obrátili na svou cestu, a Hospodin na něho nechal dopadnout vinu nás všech.
To je zpráva, která přinesla život mně. A mnoha dalším lidem.
Když si povídáme s lidmi na ulici, rozumí té zprávě. Oslovuje je, stejně tak, jako nás, nebo jako Etiopana před dvěma tisíci lety.
Není potřeba vymýšlet jiná.
Spíše je potřeba zvednout zadek a vyrazit s tou zprávou mezi lidi. Nesedět a nekoukat z okna, až lidi přijdou k Bohu (to by se načekali), ale vyrazit s tou zprávou mezi lidi, jako Ježíš. Ten taky neseděl v nebi a nečekal, až lidi přijdou.
A před tím by se člověk měl stát součástí té zprávy. Když člověk mluví o nečem, co nezažil, tak je to dost poznat. Poznají to lidi.
Toník
|
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: oko v Pondělí, 23. září 2024 @ 11:37:04 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj Toníku, Díky za tvůj příspěvek a za názor.
Iz 53 je skutečně hodně silný a také emotivní.
Nepovídám si běžně s cizími lidmi na ulici, přijímám spíš ty lidi, které Bůh v režii života přivede do mojí blízkosti skrze běh událostí. Ale pokud oni ve mě přítomnost Krista nevytuší skrze moje jednání, domnívám se, že jakákoli moje slova o Bohu by vyšly stejně naprázdno.
Skutek lásky by měl předcházet poučení o Bohu - aby ta zpráva padla na úrodnou půdu. A této první zprávě o Bohu milujícím - která nastartuje vztah lidské odpovědi Bohu - pak říkáme "kérygma"..
Během generací se však mění způsoby myšlení i způsoby vyjadřování, mění se formy - třeba na toto brát zřetel. Jinak může docházet k neporozumění mezi generacemi jen kvůli tomu.
|
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 23. září 2024 @ 18:36:19 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Rozumím, Stando. Díky za sdílení. Proto ti zase píšu, jak to vnímám já.
Během generací se mění způsoby vyjadřování, ale Boží slovo zůstává stejné. Stejně mocné, jako bylo na počátku, tak je mocné i dnes. Jako na počátku pronikalo na rozhraní duše a ducha, dělá to i dnes.
Té Boží zprávě, Božímu slovu, co se dotýká lidského srdce, tomu říkáme většinou "evangelium". Radostná zvěst.
To, co je důležité na té zvěsti, není to slovo samotné, ale moc, která ho provází. Nevím, co myslíš "skutky lásky"? Spíše jsou potřeba skutky moci.
Mé slovo a má zvěst nespočívaly v přesvědčivých slovech lidské moudrosti, ale v ukázání Ducha a moci, aby vaše víra nebyla založena na lidské moudrosti, ale na Boží moci.
To potřebovali ti lidi o letnicích, aby byli zasaženi v srdci. Nebo u Kornelia. Pavel o tom píše, že v tom spočívá jeho zvěst. To jsme potřebovali i my. Tak jsem se setkal s evangeliem i já. Že to slovo přišlo v moci, nesli lidé, co měli tu stejnou moc.
To slovo v moci pak pracuje, dělá svou práci.
Poučení o Bohu jsme nepotřebovali. Tomu se vyhýbáme, pokud to jde. Nemá moc smysl lidi poučovat o Bohu. V tom jsem nikdy neviděl moc užitek. Ani mně nebylo moc platné, když mně někdo poučoval o Bohu.
Spíše lidi vedeme k tomu, aby se stali součástí smlouvy, kterou dal Bůh.
Toto je smlouva, kterou uzavřu s domem Izraele po oněch dnech, praví Pán: Dám jim své zákony do mysli a napíši jim je na srdce; a budu jim Bohem a oni mi budou lidem. A nikdo už nebude učit svého spoluobčana a nikdo svého bratra slovy: ‚Poznej Pána‘, neboť mě budou znát všichni, od nejmenšího až do největšího z nich
To je potřeba.
Poučovat lidi o Bohu bez toho, že by se stali součástí téhle smlouvy, je silně kontraproduktivní. Když lidi neznají Boží moc, nesetkají se s Bohem, nejsou součástí té smlouvy, jen jsou poučeni o Bohu, často se stává, že pak chodí do církve, naučí se poučení o Bohu a celé je jim to platné tak, jako mrtvému zimník.
Konce takové veliké škody jsou někdy totální zákonictví, prázdné náboženství, výroba všelijakých učení, nebo na druhé straně ročarování a vzpoura.
Já se trošku s cizími lidmi bavím. To, co většinou potřebují, je změna života. Pokání. Moc k té změně. Zásah do života.
Když zažijí změnu, uzdravení, vysvobození, nebo zásah v srdci, Boží pokoj, je jim to pak k užitku i dál. Tak, jako to bylo mně.
Toník |
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: oko v Úterý, 24. září 2024 @ 11:59:27 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." Během generací se mění způsoby vyjadřování, ale Boží slovo zůstává stejné."...
Aby Boží slovo zůstávalo stejné ve svém smyslu, mění se jeho formy. Nové překlady nejsou doslovnými opisy překladů starších, ale přizpůsobují se ve slovech, která se v současnosti aktuálně živými lidmi používají.
Jinak by se Boží slovo velmi brzy stalo historismem a anachronismem.
Dám příklad:
Kralický překlad L 1,38
I řekla Maria: "Aj, děvka Páně, staniž mi se podlé slova tvého ....
V patnáctém století slovo "děvka" znamenalo svobodnou dívku.
Co to slovo znamená dneska - to víme všichni....
Takže formou, způsoby vyjadřování, Boží slovo nezůstává stejné - to by rychle zastaralo.
Nejinak je tomu s prvotní zprávou o milujícím Bohu - kérygmatu.
A o tomto je tento článek.
|
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 24. září 2024 @ 23:23:21 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | No, mění se jeho formy, třeba já si písmo čtu nejvíc na počítači nebo na mobilu, někdo jiný ještě čte papír. To je nepodstatný detail.
Stejně tak překlady - to je nepodstaný detail. Když jsem uvěřil Bohu a přijal Pána Ježíše, četl jsem písmo v kraličtině. Rozuměl jsem mu velmi dobře. To Boží slovo bylo můj život. Když jsem psal svědectví o porozumění písmu, bylo to svědectví o kralickém překladu. Dodnes kraličtině rozumím a kraličtina pro mne nebyla žádná překážka pro to, aby to slovo bylo ostré, jako dvojsečný meč a dělalo svou práci.
Toho Izaijáš 53 jsem četl v kraličtině.
Nějaké single pojmy jsou detail, Stando. To se může stát, že drobným věcem člověk neporozumí.
Pomatuju si třeba historku z počátku křesťanského života, kdy nějací kluci četli bibli kralickou ve víře a v ní je napsané:
"Křižovavše pak jej vojáci, rozdělili roucha jeho. A sedíce, ostříhali ho tu."
To byli kluci, co vypadali nějak takto. Tak nějak, jak znali Ježíše. A vyprávěli, že když se Ježíši posmívali, tak to brali tak nějak, že to znali. Když na něj křičeli, svlíkli ho, tak to taky nějak vzali, žádné velké utrpení. Ale že pak vojáci Ježíše ostříhali, to pro ně byla rána!
Na tom slově skutečně pochopili, jak Pán Ježíš trpěl. ;-)
Dávali to k dobru jako historku. Vtípek. Problém překladu.
Jestli člověk blbě pochopí jedno slovo, že mu nerozumí, to je Stando docela zanedbatelný detal. Samozřejmě ti kluci brzo pochopili význam slova "ostříhat", a to hned o nějaký verš později.
Takže i když máme dnes jinou řeč, tak Boží slovo v kraličtině nezastaralo. Znám lidi, co ho i dnes čtou. I když máme dost moderních kvalitních překladů - jen v češtině je jich k desítce.
Ale i dost volnějším či nepřesným překladům (mírně řečeno) lidi rozumí a i takový překlad může lidem pomoci uvěřit Bohu - jsou lidé, co uvěřili Bohu dokonce díky ekumenickému překladu.
Takže formou, způsoby vyjadřování, Boží slovo nezůstává stejné - to by rychle zastaralo.
Ale ne, Stando. Myslím, že článek není o problémech Božího slova, že problémy popsané v článku budou docela s něčím jiným, než s Božím slovem.
|
]
|
|
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: brusle7 (brusle7@seznam.cz) v Neděle, 22. září 2024 @ 19:50:46 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) |
Ahoj OKO.
Doplňuji o body :
4/ Důvěřuj mi, mám Tě rád.
5/ Podej mi ruku - nech se vést - a já Bůh Tě zachráním.
Jinak obecně i konkrétně je třeba příkladu, svědectví. Ježíš i učedníci svědčili.
K zamyšlení:
Jak svědčí Církve? Jak lidé vnímají církve v historii a proč? Jak svědčí každý z nás?
Brusle7
|
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: oko v Pondělí, 23. září 2024 @ 11:22:52 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj Brusle. Stálo by za úvahu vzít to nejprve z opačného konce: Jak a o čem svědčí svým životem každý z nás.
|
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: oko v Pondělí, 23. září 2024 @ 11:38:07 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Podej mi ruku - nech se vést - a já Bůh Tě zachráním."...
Toto se mi líbí. Díky!
|
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: brusle7 (brusle7@seznam.cz) v Úterý, 24. září 2024 @ 12:10:10 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Ahoj Oko. Pokud by se vynechal ten bod "mám Tě rád", pak navrhuji ten další bod "..."Podej mi ruku - nech se vést - a já milující Bůh Tě zachráním."...
Zdůvodnění: Nejdůležitější je láska, vnímat od Boha lásku. Tj. nejen příkaz a přikázání, nejen jakýsi sledují a kontrolující Bůh, zda dělám to a to a co nedělám, jak mnoho lidí bohužel Boha vnímá... Ale Láska. Nikdo lidem často nepředstavuje Boha především jako Lásku.
Brusle7 |
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Pondělí, 23. září 2024 @ 13:06:51 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
4/ Důvěřuj mi, mám Tě rád.
5/ Podej mi ruku - nech se vést - a já Bůh Tě zachráním.
Ad 4/ Proč tedy Bohu nedůvěřuješ? Proč nedůvěřuješ Boží lásce v Kristu Ježíši?
Ad 5/ Proč MU nepodáš ruku a nenecháš se vést?
Proč tu o Bohu, kterého neznáš, nemiluješ, Jeho přikázání a Jeho Slovo nezachováváš, vydáváš falešné svědectví vším, co zde sdílíš? Jak to, že nevíš, že si nejsi vědoma toho, že žiješ ve lži, které jsi uvěřila proto, že nemiluješ Pravdu a vůbec ti to nevadí?! Copak nevíš, že vševědoucího Boha nelze oklamat, že Jemu nebudeš moci lhát, až před Ním budeš stát? Copak nevíš, že lidské srdce je lstivé nade vše, nejlstivější ze všeho, je nevyléčitelné, je zhoubné a nejpřevrácenější. Kdo je zná a kdo mu porozumí? (Jeremiáš 17:9)
Bůh zná tvé srdce a ví, co v něm je a jaké je, ale zároveň ti chce dát nové srdce, měkké, masité, v němž by mohl skrze víru přebývat Pán ježíš. Ale proč ty nechceš, tomu opravdu nerozumím? |
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Úterý, 24. září 2024 @ 17:42:40 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | oprava: ...přebývat Pán Ježíš... |
]
|
|
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 24. září 2024 @ 09:20:39 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ |
Teď ka samotnému jádru článku. To, co je důlžité. To, o čem si tu píšeme často.
Je zřejmé, že hlásat evangelium může jenom ten, kdo ho dostal. ... Pán Ježíš nám slíbil, že až na nás sestoupí Duch svatý, dostaneme moc. O tuto moc stačí jen požádat - dává ji tentýž Duch, který nám připomíná, že my sami jsme posláním Krista, Duch, který vyvolal převrat i v údolí suchých kostí. Bůh to ví. Bůh ví, že tyto kosti mohou ožít.
To je přesné.
Je to tak a dělá to tak Bůh. Udělal to tak i s námi před lety. Udělal to u nás ve městě. Natočil jsem tam nedávno video, točil jsem ho tedy Akuzativ, protože se ptal(a), kde jsou křesťani.
U nás ve městě na ně narážím všude - i v kostele. Jsou to normální křesťani, zpívají naše písničky, čtou si bibli, přijali evangelium, žijí pro Boha, chválí jej, svědčí o jeho životě. A jsou mezi lidmi. Potkávají mnoho lidí ve světě. A nesou evangelium.
Někdy je to tak, Stando, že Bůh se dotkne docela suchých kostí. Navzdory tomu, že se protestanti jakoby nadřazují nad nás katolíky, že jsou jakoby lepší a jsou na tom s Bohem líp, přijde Bůh do města a vleze zrovna do katolického kostela a ten pak ožije. ;-)
Toník |
|
|
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: ivanp v Úterý, 24. září 2024 @ 11:53:56 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | prvým vyznaním cirkvi bolo: Filipanom 2:11 ...Ježiš
Kristus je Pán...
Ježiš je Kyrios-Pán. Bolo to vyznanie o tom, že Boh je Pán a zároveň Ježiš je Pán. To znamená že kresťanom sa stal ten kto prijal a uznal Ježiša za rovnakého Pána ako je Pánom aj Boh. Na tom stojí a padá celé kresťanstvo... Ježiš je rovnaký Pán ako Boh je Pán... |
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: oko v Úterý, 24. září 2024 @ 12:04:40 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Naprosto správně , Ivane.
Toto je správná argumentace.
Jde to ale o to, zda tomuto slovu "Pán" rozumí dnešní člověk pořád pod stejným obsahem, jak tomu rozuměli první křesťané.
Tedy svrchovaný Pán nad životem i smrti každého z nás, který každého z nás nekonečně miluje. Natolik miluje, že aby nám byl co nejblíž, tak z nás udělal svoji rodinu.
|
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: Tolstoj v Úterý, 24. září 2024 @ 15:30:32 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Mnohem ranější vyznání bylo vyznání Petrovo:
"Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého."
které je o to vážnější, oč Petr je prvnější z Dvanácti.
|
]
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: rosmano v Středa, 25. září 2024 @ 12:23:07 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
/ To znamená že kresťanom sa stal ten kto prijal a uznal Ježiša za rovnakého Pána ako je Pánom aj Boh. Na tom stojí a padá celé kresťanstvo... /
Na tom stojí a padá celé falešné kresťanstvo.
Pán (Kyrios) Bůh je BOHEM Pánu (Kyrios) Ježíši. A od toho se vše ostatní odvíjí.
Opačně to neplatí.
Pán (Kyrios) Bůh učinil Ježíše Pánem (Kyrios).
Opačně to neplatí.
Je naprosto zřejmé, že Ježíš není rovnakým Pánem jako je Pánem i Bůh.
Ježíš - Pán (Kyrios) je Pánem odvozeně od Pána (Kyrios) Boha, od Něho obdržel veškerou autoritu a moc, a je Mu vždy ve všem podřízen.
1K 15:27: Neboť všechno podřídil pod jeho nohy.‘ Když však řekl, že je všechno podřízeno, je zřejmé, že všechno kromě toho, kdo mu všechno podřídil. 28 A až mu podřídí všechno, pak i sám Syn se podřídí tomu, jenž mu podřídil všechno, aby byl Bůh všechno ve všem. |
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: Akuzativ v Středa, 25. září 2024 @ 13:16:57 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Rosmano Můj Pán, můj Bůh - to stále platí |
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: rosmano v Středa, 25. září 2024 @ 13:26:11 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Fp 4:19: Můj Bůh (kdo to asi je ?) naplní všechnu vaši potřebu podle svého bohatství v slávě v Kristu Ježíši. Zj 3:12: Kdo vítězí, toho učiním sloupem ve svatyni svého Boha a již nikdy nevyjde ven. Napíšu na něj jméno svého Boha a jméno města svého Boha, nového Jeruzaléma, který sestupuje z nebe od mého Boha, i své nové jméno. |
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: Akuzativ v Středa, 25. září 2024 @ 20:02:57 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Rosmano Bůh je v Nejsvětější Trojici jeden Otec, Syn a Duch svatý |
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: rosmano v Středa, 25. září 2024 @ 20:20:15 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jo. Od roku 381 AD.
Předtím ne. |
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: Tolstoj v Středa, 25. září 2024 @ 20:40:55 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Předtím jo, třeba v Ježíšově: "Křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého."
Chápu, že ve vašem muslimském Koránu to chybí, ale podle toho to ve vašem islámu taky tak vypadá, stejně jako ve vašich hlavách. ;-)
|
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: rosmano v Středa, 25. září 2024 @ 21:15:32 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Pro vás, žáky 3. B , ve vašich heretických kebulích, asi jo. Jako žák 3. B na to ještě nemáš rozvinuty patřičné závity. Takže se tím netrap.
Ale pro Ježíše a Jeho apoštoly nikoliv. Pro ně rozhodně není Bůh v Nejsvětější Trojici.
Pro Ježíše je tento Bůh : (žádný v Nejsvětější Trojici)
Zj 3:12: Kdo vítězí, toho učiním sloupem ve svatyni svého Boha a již nikdy nevyjde ven. Napíšu na něj jméno svého Boha a jméno města svého Boha, nového Jeruzaléma, který sestupuje z nebe od mého Boha, i své nové jméno.
Pro apoštoly je tento Bůh: (žádný v Nejsvětější Trojici)
1K 8:6: my máme jediného Boha, Otce, od něhož je všechno a pro něhož jsme my, a jediného Pána, Ježíše Krista, skrze něhož je všechno, i my jsme skrze něho. |
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: Tolstoj v Středa, 25. září 2024 @ 22:26:42 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | My křesťané máme jediného Boha: Otce, Syna a Ducha Svatého, jak nám řekl náš Bůh a Spasitel Ježíš: "ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého". Co vám nabulíkoval váš falešný prorok Mohamed, je nám jedno. ;-)
|
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: rosmano v Středa, 25. září 2024 @ 22:30:02 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Já vím, žáku.
Máte to jinak, než Ježíš, než apoštol Pavel, než apoštol Petr, a další...
Ale tím se netrap. Ty to budeš mít vždycky blbě... |
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: Tolstoj v Středa, 25. září 2024 @ 22:33:20 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Já se tím netrápím, já se z toho raduju, že beru slovo Písma vážně a ono mi ukazuje pravdu, že Otec je Bůh, že Syn je Bůh a že Duch je Bůh a že ti tři jsou Jeden Bůh. To vaše falešné písmo od Mohameda to nedokáže, to jen trousí lži tak jako ty teď. Proto pořád bloudíš jak Mohamed na poušti a mektáš jak ti z Mekky, když se modloslužebně klaní černému kameni. ;-)
|
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: mikim v Sobota, 28. září 2024 @ 08:59:41 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ani jedním veršem nedokážeš, že Ježíš je Bůh a stejně tak, že Svatý duch je Bůh. Svatý duch vychází jako činná síla a moc z Boha, ale není samotným Bohem jak si vymysleli katolíci, protože potřebovali někohi třetího do svoji vymýšlené trojice, kterou převzali z Egypta. |
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: Tolstoj v Sobota, 28. září 2024 @ 10:52:42 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Cibuli
nakrájejte nahrubo na kostičky. Rozehřejte hrnec a v něm sádlo –
uvedené množství odpovídá asi 4 vrchovatým lžícím. „Když dáte
málo tuku, bude se vám cibule zespodu připalovat a ta nahoře nebude
vůbec vědět, že je v hrnci a že se má smažit,“ říká
šéfkuchař.
Cibuli vsypte na rozpálené sádlo.
Tuk se nesmí přepalovat a nemělo by se z něj kouřit, jinak se
cibule zatáhne, na povrchu vznikne krusta a nezíská požadovanou
barvu. Cibuli proto smažte raději na mírnějším plameni, občas ji
promíchejte a pořád hlídejte! Cibule nesmí zčernat!
K získání tmavěhnědé barvy
potřebuje cibule aspoň 30 minut. Ze začátku se smaží pomalu, ke
konci už bude měnit barvu rychle. „Než aby se vám připálila,
radši ji na chvilku stáhněte z ohně a počkejte, až dojde, a pak ji
případně na plotnu vraťte,“ radí kuchař.
Zatímco se restuje cibule, připravte si maso. Pokud máte obavy,
že zapomenete míchat cibuli, radši si maso připravte předem.
Ostrým nožem z kližky odřízněte tukovou blánu a očistěte ho.
Maso nakrájejte nejdřív na plátky
a pak na kostky o hraně 2 až 3 cm. Každý kousek by se měl
pohodlně vejít na lžíci (během vaření se ještě trochu smrskne),
ale neměl by být zase moc malý, protože do guláše pořádné
špalíky masa patří.
Maso nasypte do hrnce s orestovanou
cibulí a nechte ho zatáhnout. „V téhle fázi je potřeba pracovat
rychle,“ říká šéfkuchař. „Maso pustí trochu šťávy, takže se
nemusíte bát, že se spálí. Raději ale mějte po ruce vodu nebo
vývar, abyste ho mohli trochu podlít.“
K masu přidejte lžíci a půl rajčatového protlaku, zamíchejte a
chvilku počkejte, aby se odvařila kyselost a cukry zkaramelizovaly.
„V tuto chvíli se rodí barva, vůně a chuť guláše,“ tvrdí šéfkuchař.
Maso odhrňte na stranu hrnce a do
šťávy nasypte lžíci sladké papriky. „Paprika se musí rozpustit v
tuku, proto ji nikdy nesypte na maso,“ zdůrazňuje Zdeněk. Papriku
rychle zpěňte (stačí pár se*****), jinak hrozí, že zhořkne.
Přilijte vývar (nebo vodu) tak, aby
bylo maso ponořené, ale v hrnci neplavalo. Další tekutinu můžete
dolévat podle potřeby, ale nedávejte jí víc, než je nutné. Maso
by nemělo být zalité, ale mělo by se pomalu dusit ve vlastní
šťávě.
Přisypte kmín – může být rovnou
drcený, pokud si ale sami v hmoždíři podrtíte celý, krásně se
rozvine jeho vůně. Přidejte pepř, bobkový list, nové koření a
sůl. Pomalu duste asi 1,5–2 hodiny, až bude maso měkké.
Protože je v guláši hodně cibule,
není nutné ho dál zahušťovat. Jestli ho ale přece jen chcete
hustší, vyjměte maso, šťávu vyvařte na tuk, zaprašte hladkou
moukou, zalijte vývarem a provařte aspoň 20 minut.
Guláš lze zahustit také strouhanou
chlebovou střídkou; nechte ji 25 minut rozvařit. Pokud si přejete
mít omáčku ‚velejemnou‘, vyndejte z ní maso, lžící vyberte
koření a propasírujte ji přes cedník.
Propasírovanou omáčku nalijte zpět do hrnce k masu a podle potřeby přihřejte. Úplně nakonec guláš okořeňte.
Mezi prsty promněte majoránku, aby
se rozvoněla. Guláš podle potřeby dosolte, a pokud máte rádi
pikantní chuť, přidejte do něj nakrájené čerstvé nebo drcené
sušené chilli papričky. Podávejte s cibulí a knedlíky.
|
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: mikim v Sobota, 28. září 2024 @ 12:59:25 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Všichni kdo čtou Tvé komentáře potvrdí, že jsi cvok. |
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: Tolstoj v Sobota, 28. září 2024 @ 13:11:42 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Podzimní skřítek
Lístek a ježečekNa podzim se s přírodou dějí zvláštní věci. Nejvíc můžeš vidět, jak
se listí barví do různých odstínů a pak lístečky sami padají na zem.
Mezi takovým listím někdy můžeš zahlédnout malého podzimního skřítka. Je
moc těžké ho zpozorovat, protože je úplně stejně krásně zbarvený jak to
opadané listí. Tenhle podzimní skřítek se jmenuje Lístek a hlídá, aby
všechna zvířátka, která mají v zimě spinkat, ulehla k zimnímu spánku
a aby na to byla dobře připravená.
Například ježci. Aby mohli spát celou zimu, musí být dobře najezení,
musí mít správnou váhu a musí mít na spánek dobré místo, kde jim bude
teploučko. Pokud to tak není, může být zima pro ně nebezpečná. To věděl
i skřítek Lístek.
Jednou se takhle procházel po lese. Hopsal si to mezi listím, některé
si přikládal k sobě a říkal si: „Teda to by byl ale krásný kabátek.
Takový barevný.“ Jak si tak poskakoval, najednou uviděl hromádku suchého
listí, jak se celá chvěje. Ta hromádka se třepala jak osika.„To je divné. To samo od sebe listí nedělá. Za tím něco bude,“
pomyslel si skřítek. Pomalu se přiblížil k hromádce. Dřepnul si k ní
a zaposlouchal se. „Tttto je zzzzzzima,“ ozývalo se z ní. Lístek pomalu
listí odhrnul a pod ní viděl malého ježečka, jak tam drkotá zuby a celý
se třese. „Copak se děje, ježečku?“ zeptal se skřítek Lístek. „Nevím
proč, ale nejde mi se zahřát ani usnout. A to už bych měl uléhat
k zimnímu spánku. Jestli se mi to nepodaří, tuhle zimu nezvládnu. Je to
moje první zima a já nevím, co mám dělat,“ drkotavě odpověděl ježeček.
Skřítek Lístek si ježečka pořádně prohlédl. Chtěl mu pomoci. Od toho
přece tady v lese je, aby pomáhal zvířátkům. Jako správný listopadový
skřítek. Hned, jak se Lístek na ježečka podíval pořádně, přesně věděl,
co s ním je a proč nemůže spinkat.
„Ježečku, ty málo vážíš. Nemáš pořádné zásoby v sobě. Navíc tvůj
pelíšek není dostatečně teplý na zimu. Ničeho se ale neboj. Já ti
pomůžu. Ještě máme pár dní, než přijde zima, abychom to napravili,“ řekl
skřítek Lístek a pustil se do práce. Začal po lese shánět ještě
poslední dobroty pro mladého ježečka. Nosil mu je a dohlížel na to, aby
vše hezky snědl. Takhle to dělal několik dní. Ježeček pomalu sílil
a nabíral. Jakmile zima zaklepala na dveře, skřítek Lístek nashromáždil
několik listí a mechu a větví a pořádně ježkův domeček zateplil. Když se
pak ježek schoulil pod hromadu nashromážděných věcí, rychle a snadno se
zahřál a usnul.
Skřítek Lístek byl moc rád, že zase mohl někomu pomoci. Ještě než
přišla zima, chodil ježečka kontrolovat, jestli spí a jestli je mu
teplo. A už se moc těšil, až zase za rok nastane podzim a on bude moci
svého kamaráda navštívit. To už ale nebude malý ježeček, bude z něj
pořádný velký ježek. |
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: mikim v Sobota, 28. září 2024 @ 14:13:37 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ježíš nic takového o křtu neřekl ani nepřikázal. Vymyslel so to překladatel Bible. Eusebius použil několikrát krátkou verzi bez křtěte ve jméno...a později i delší verzi už s křtěte ve jméno. Eusebius vuděl Matouše v hebrejštině a tam o křtu nic nebylo. |
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: Tolstoj v Sobota, 28. září 2024 @ 14:16:23 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Sotva jsme si zvykli na bezproblémovou instantní jíšku,
už se na gurmánských webech množí dotazy, jak si udělat domácí. Ale tak,
aby byla vždy po ruce. Řešení je jednoduché.
Jíšku do zásoby vyrobíte z másla a mouky a
necháte zchladit. V chladničce vydrží déle, než ji stačíte spotřebovat. V
jídle se přitom nezdrcne a vy nemusíte kupovat instantní. Není to žádný
zázrak, tuto metodu používá mnoho hospodyněk. Ale možná ještě víc jich
na ni zapomnělo. Přitom je příprava otázkou několika minut. Příprava jíškového drobení krok za krokemAsi
nejuniverzálnější jíška je máslová. Stejně tak ji ale můžete připravit i
ze sádla. Záleží jen na tom, čemu dáváte přednost. Do hnědých polévek
se asi víc hodí máslová, k masu, třeba do guláše, zase sádlo. Stejně tak
si můžete podle toho, co nejčastěji vaříte, vybrat i ideální barvu
jíšky. Stačí čtvrt kostky másla.
Máslo rozpusťte na mírném plameni.
Do
kastrůlku dejte rozpustit tuk a přidejte hladkou mouku, pro začátek
zhruba v poměru 1:1, a nepřehánějte to s teplotou. Kdyby byla
konzistence pořád příliš tekutá, opatrně přisypejte mouku a naopak –
jíška by neměla být hrudkovatá. Smažte tak dlouho, až bude mít jíška
požadovanou barvu. Přidejte hladkou mouku.
Udělejte spíše sušší konzistenci a pomalu restujte.
Přemístěte
do misky, nechte vychladnout, později dejte ztuhnout do lednice. V této
fázi už můžete jíšku používat. Jednoduše ji kdykoliv vyndáte z
ledničky, naberete na lžíci potřebné množství a necháte v tekutině
opatrně rozpustit. Jíšku dejte do krabičky.
Po vychladnutí jíšku můžete dát na chvíli ztuhnout do mrazáku, aby se dobře strouhala.
Ztuhlou hrudku
jíšky si ale také můžete nastrouhat nadrobno a uskladnit v této podobě.
Pak jen budete "cukrovat" pokrm stejně, jako byste to dělali s
instantní jíškou. "Drobení" jen vhodíte do vařícího pokrmu a perfektně
se rozpustí. Nastrouhaná jíška se v lednici nezkazí, kdykoliv ji máte po ruce. Dobře se rozpouští, stačí ji pořádně provařit.
Není
potřeba zahušťování přehánět, nikdo nestojí o moučné omáčkové blafy,
které známe z některých restaurací. Zahušťujte přiměřeně, ne jako
císařův pekař.Kuchařské rady, jak jíšku správně používat v praxiKdo
má doma DVD Zdeňka Pohlreicha Pokrmy k rodinnému stolu, jeho pokyny
určitě zaregistroval. Při přidávání jíšky do tekutiny nebo tekutiny k
jíšce je nutné dodržet pravidlo teplotního kontrastu, jinak se jíška
srazí. Proto když se například dělá základ na polévku, připraví se třeba
čerstvá cibulová jíška a pak se zalije studenou vodou. Když se
taková směs rozmíchá, krásně se rozpustí.Pravidlo teplotního kontrastu
Aby se jíška nesrazila, je potřeba dodržet pravidlo teplotního
kontrastu: do teplé jíšky dávat studenou vodu, do teplého pokrmu zase
naopak studenou jíšku. Podobně
začnete třeba bramboračku. Jenže ne vždy se podaří trefit ideální
množství omastku a mouky tak, aby z toho vzniklo potřebné množství
tekutiny. Aby člověku nevyšel "kotel" polévky, obvykle se s dávkováním
omastku a mouky drží na začátku trochu zpátky. A ke konci je pak třeba
polévku "vyladit" a trochu zahustit.Můžete na to použít takzvanou
záklechtku, směs mouky s vodou. Ta se ale musí příliš dlouho provářet.
Daleko snazší je polévku zahustit právě dopředu připravenou jíškou do
zásoby, abyste v tu chvíli nemuseli špinit další kastrůlek. "Samozřejmě i
tu je nutné trochu provařit, alespoň dvacet minut," radí šéfkuchař
Pražského kulinářského institutu Zdeněk Marcín.To ale vůbec
nevadí třeba právě v okamžiku, kdy do bramboračky vkládáte polouvařené
brambory. A budete mít jasno o budoucí konzistenci polévky. Anebo třeba u
guláše už máte v této fázi maso téměř měkké a začínáte ladit množství
omáčky: zahušťovat, přidávat vývar, někdy koření, česnek, prostě
propracovávat se k cílové rovince. I tady se vám bude hodit, mít
připravenou jíšku kdykoliv po ruce.
|
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: Akuzativ v Středa, 25. září 2024 @ 22:40:45 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Rosmano Nemusíš jít do roku 381, Bůh už v Genesis o sobě mluví v množném čísle Snad to tam máš Originál Bible, to tam má napsáno |
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: rosmano v Středa, 25. září 2024 @ 22:59:32 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Bůh je Jeden.
A vždycky mluví o sobě jako o Jednom, v jednotném čísle. Zájmena, slovesa,... která se Ho týkají, jsou vždy v jednotném čísle. |
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: Akuzativ v Středa, 25. září 2024 @ 23:06:09 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Rosmano Bůh říká - udělejme člověka, aby byl našim obrazem
V Bibli není, aby byl mým obrazem
|
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 26. září 2024 @ 11:17:06 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | A člověk je nakonec vnitřně také společenstvím svého těla se svojí nesmrtelnou lidskou duší a s Bohem.
Člověk si ovšem také může ve svobodě zvolit jiné společenství - společenství svého těla a svojí duše místo s Bohem, tak třeba i s ďáblem.....
|
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: mikim v Sobota, 28. září 2024 @ 09:30:06 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Duše je zcela smrtelná. Jen Duch Boží, který oživuje lidskou duši je nesmrtelný a po smrti duše se navráci k Bohu.CEP Ekumenický překlad, 1979 1Kor 15:45: "Jak je psáno: `První člověk Adam se stal duší živou´ - poslední Adam je však Duchem oživujícím."
CEP Ekumenický překlad, 1979 Ez 18:4: "Hle, mně patří všechny duše; jak duše otcova, tak duše synova jsou mé. Zemře ta duše, která hřeší."
CEP Ekumenický překlad, 1979 Ez 18:20: "Duše, která hřeší, ta umře; syn nebude pykat za nepravost otcovu a otec nebude pykat za nepravost synovu; spravedlnost zůstane na spravedlivém a zvůle zůstane na svévolníkovi."
Duše je asi někde v mozku tedy je to centrum myšlení. Bez myšleni člověk nemůže existovat jedině jako živá mrtvola na přístrojích po omezenou dobu.
Takže slovo duše má v Bibli dvojí výklad. Poprvé znamená celého člověka a podruhé je to jeho centrum myšlení v mozku. Obojí musí být oživeno Božím duchem-dechem, aby mohlo existovat. Jakmile člověk umře tak umře i jeho duše. Pokud hřešil bude jeho duše ( neboli celý člověk) oživena pro druhou definitivní smrt po Miméniu po soudu, který nastane předtím. Pokud nehřešil bude jeho duše oživena Božím duchem-dechem při 2PJK. CEP Ekumenický překlad, 1979 Jan 8:51: "Amen, amen, pravím vám, kdo zachovává mé slovo, nezemře navěky.""
CSP Český studijní překlad (2009) J 11:25-26: "Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, jistě nezemře na věčnost. Věříš tomu?“"
|
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: oko v Sobota, 28. září 2024 @ 14:25:11 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | První výraz výrazu "duše" pochází z knihy Genesis.
"Člověk se stal živou duší."
Znamená to ve smyslu, že po stvoření všech zvířat byl nakonec stvořen člověk - kvalitativně od zvířat zcela odlišný, přesto v mnohém tělesně podobý.
Výraz "živá duše" (hebr. nefeš) označuje každého tvora, který pro udržení života musí dýchat vzduch, jinak zemře.
Takovouto "živou duší" se stal i člověk - stvořený k Božímu obrazu, mající však už nejenom tělo (jako zvířata), ale mající i svoji duchovní část osobnosti - lidskou nesmrtelnou duši - totiž lidského nesmrtelného ducha, který toto tělo obývá jako nedílná část osobnosti člověka. Andělé byli stvořeni Bohem jako duchové, zvířata byla naopak stvořena Bohem jako obyvatelé hmotného světa. Jedině člověk byl stvořen Bohem na hranici světa hmotného i světa duchovního - svým lidským bytím zasahuje člověk jako jediný ze všech tvorů do obou těchto světů.
Žádný tvor není v tomto člověku podoben; proto člověk trpěl tzv. prvotní samotou - nenašel totiž mezi stvořením nikoho sobě rovného, se kterým by se mohl sdílet.
(Gn 2,20) Člověk dal jména veškerému dobytku,
nebeským ptákům, všem divokým zvířatům, ale pomocnici pro člověka, jež
by se k němu hodila, nenašel.
Celý Starý zákon tedy rozeznává člověka dichotomicky - jako tělo a duši, kterou zabít nelze (jak říká i Pán Ježíš).
(L 12,4) ....Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, a potom již nemají, co by učinili.
Když tedy zabiješ člověka - zabiješ jenom život jeho těla - už nic víc.
Docela jiný obsah slovu "duše" přisuzuje řecká filozofie už dávno před Kristem; podle řeckého porozumění je označována jako "duše" (psýché) mysl člověka, spolu s jeho city a spolu s projevy a uplatňování jeho vůle.
Ale i řecká filozofie rozlišuje svým rozumovým poznáním nejenom tělo a psýché (duši člověka), ale přisuzuje člověku i to nejvzácnější v člověku, co nazývá výrazem "Nús" - a přiznává této části člověka nesmrtelnost.
Řecké "Nús" je vlastně obdobou křesťanské nesmrtelné lidské duše.
Řecká filoszofie tedy rozlišuje člověka trichotomicky.
|
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: mikim v Sobota, 28. září 2024 @ 14:09:18 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Gen.1.26 A Bůh řekl: „Učiňme lidstvo k obrazu našemu, podle naší podoby; a ať panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem a nad dobytkem a nad celou zemí a nad každým plazem, který se plazí po zemi." Bible viz další překlady "Učiňme." Toto „učiňme“ je Bůh, který mluví ke své božské radě, což je rada duchovních bytostí, se kterými Bůh spolupracuje při vládnutí a řízení svého stvoření. Boží rada je důležitou, ale ne běžně chápanou částí Písma, takže si zaslouží nějaké vysvětlení.
Bůh je láska. Tento jednoduchý výrok vysvětluje, proč Bůh stvořil vesmír tak, jak to udělal, a osídlil jej jak duchovními, tak lidskými bytostmi. Bůh také dal těmto bytostem svobodnou vůli, aby s nimi mohl komunikovat a ony Mu mohly sloužit a jednat s Ním, protože se tak rozhodly z lásky. Když Bůh stvořil vesmír a později, když stvořil lidstvo a poté církev, požádal o pomoc své stvořené bytosti, aby Mu pomohly řídit stvoření. Bůh nevládne nad svými stvořenými bytostmi jako tyran, každé rozhodnutí činí sám a přikazuje svému stvoření, aby splnilo jeho přání. Spíše s nimi Bůh pracuje a dovoluje jim, aby Mu pomáhali řídit Jeho vesmír. Důkazy pro to existují v celé Bibli.
Když například Bůh stvořil anděly a jiné duchovní bytosti, vytvořil mezi nimi různé kategorie a hierarchie, aby při práci se svým stvořením existoval řád. Vidíme to mnoha různými způsoby a na různých místech v Písmu. Například, když Bůh stvořil anděly, stvořil je s různými schopnostmi a v různých pozicích. Některé z nich učinil „archanděly“ (archangelos; #743 ἀρχάγγελος), což je slovo postavené z řecké předpony archi (náčelník; nejvyšší; první) a slova angelos (posel; „anděl“). „Archanděl“ znamená „hlavní anděl“ nebo „vládnoucí anděl“ a křesťanský svět by mnohem lépe porozuměl strukturám autority duchovního světa, kdyby řecké slovo archangelos bylo přeloženo jako „vládnoucí anděl“ namísto přepisu jako „ archanděl."
Andělský svět má hierarchii, kde někteří andělé vládnou ostatním. Vládnoucí anděl Michael je v Danielovi 10.13 konkrétně nazýván jedním z „hlavních princů“ (nebo „prvních vládců“). Podobně se ve Zjevení 10.1 a 18.21 zmiňují „silní“ andělé, kteří jsou mocnější než ostatní. Nejen, že se andělé liší autoritou a mocí, existuje také více druhů duchovních bytostí než jen andělé, jako jsou cherubíni a serafové.
Také vidíme různé řady duchovních bytostí ve verších, jako je Efezským 6.12, kde se říká, že křesťané zápasí proti „vládcům“ (archē), „autoritám“ (exousia) a „světovládcům“ (kosmokratōr), kteří jsou duchovními silami zla. Nejsou to jen různá slova k popisu stejných duchovních bytostí; tito představují různé úrovně autority a moci v duchovním světě. Podobně Koloským 1.16 zmiňuje „trůny“ (thronos), vrchnosti (kuriotēs), vládce (archē) a „autority“ (exousia), a to jsou různé pozice v Království Božím a Církvi.
Bůh vládne všem duchovním bytostem různých úrovní a sil a říká se jim „bohové“. Ve skutečnosti existuje mnoho „bohů“ (1. Korintským 8.5). Proto je Bůh nazýván Bohem „Nejvyšším“ (Gn 14.18) – protože je mnohem větší než všichni ostatní bohové. Ve skutečnosti je Bůh nazýván „Nejvyšším“ Bohem více než padesátkrát ve Starém zákoně a devětkrát v Novém zákoně.
Když Bůh stvořil lidstvo, nadále dovoloval bytostem, které stvořil, aby pod ním vládly. Dal Adamovi a Evě vládu nad zvířaty (Gn 1.28) a odpovědnost za správu zahrady Eden (Gn 2.15). Později, jak se lidská populace na zemi zvyšovala, Bůh přikázal, aby byli ustanoveni vládci a soudci, aby mu pomohli vládnout (2M 18.21-23; Dt 16.18). I v budoucím mesiášském Království bude mít Bůh „podvládce“, kteří mu a Pánu Ježíši pomohou vládnout (Iz 1.26; Jer 3.15; 23.4; Ez 44.24; Mt 19.28; 1. Kor. 6.2; Samozřejmě, že největším příkladem toho, jak Bůh dovolil jedné ze svých bytostí vládnout, bylo, když dal svému jednorozenému Synu, Ježíši Kristu, „všechnu moc na nebi i na zemi“ (Matouš 28.18) a postavil ho do svého vlastního jako pravá ruka, „vysoce nad každé vládce, autoritu, moc a panství a každé jméno, které se jmenuje… a [Bůh] podřídil všechno pod jeho [Ježíšovi] nohy“ (Ef. 1.21- 22). Bůh učinil svého Syna Ježíše vládcem svého stvoření (Zj 3.14).
Když začala křesťanská církev, Bůh pokračoval ve svém vzoru získávání pomoci ze svého stvoření, aby vládl, a tak prostřednictvím Pána Ježíše Krista zřídil služby, aby vládl a vyzbrojoval Církev. Kristus dal vybavení služeb apoštolů, proroků, evangelistů, pastorů a učitelů, aby Mu pomohli spravovat Církev a „připravovat Boží lid na díla služby“ (Ef. 4.11-13 NIV84). Proto Pavel mluví o autoritě, kterou má od Pána jako apoštol, což je stejná autorita, jakou mají jiní povolaní vůdci od Pána (2. Korintským 10.8; 13 10; 1. Tes. 4.2; Titovi 2.15). Kromě skutečnosti, že Bůh vládne duchovnímu světu prostřednictvím rady duchovních bytostí, stejně jako vládne zemi prostřednictvím pozemských vládců a církvi prostřednictvím jmenovaných služebníků, existují dobré biblické důkazy a některé mimobiblické důkazy, že Bůh má vládnoucí radu duchovních bytostí, se kterými se radí. Bůh by samozřejmě nepotřeboval mít božskou radu, jistě je schopen dělat věci sám, ale mít takovou radu je v souladu s Jeho milující povahou a Jeho touhou spolupracovat s Jeho stvořením. Pokud jde o mimobiblické důkazy, že Bůh má vládnoucí radu duchovních bytostí, s nimiž se radí, mnohé kultury uznaly, že existuje nějaký druh božské rady nebo „rady mezi bohy“. Internetová encyklopedie Wikipedia poznamenává: „Koncepce božského shromáždění (nebo rady) je doložena v archaických sumerských, akkadských, starobabylonských, staroegyptských, babylonských, kanaánských, izraelských, keltských, starořeckých a starých římských a nordických panteony“ („Božská rada“, wikipedia.org/wiki/Divine_Council). Svědectví těchto kultur je důležité, protože starověké mýty v sobě často obsahují jádro pravdy. Zejména když souhlasí s Biblí v základních faktech, jako jsou starověké zprávy o potopě, tyto mýty dodávají na věrohodnosti tomu, co Bible říká, a ukazují, že v těchto starověkých kulturách působil Bůh a zjevoval jim sebe a svou pravdu a projevil svou lásku ke všemu lidstvu. Některé biblické důkazy o tom, že Bůh má vnitřní radu, se kterou spolupracuje, jsou velmi jasné. Žalm 89.7 zmiňuje Boží božskou radu a slovo „rada“ je přeloženo z hebrejského slova sōd (#05475 סוֹד), které označuje „radu, tajnou radu, důvěrnou radu, okruh známých přátel, shromáždění“ a také někdy k výsledkům jednání božího koncilu. Jiné verše zmiňují božskou radu (sōd) Boha. Viz komentář k Jeremjášovi 23.18, 22 a Jobovi 15.8. Božská rada Boží se ukazuje s různým stupněm jasnosti v řadě veršů ve Starém zákoně. Zatímco Bůh dodává sílu k tomu, co dělá, pracuje v souladu se svým stvořením. Pokud jde o Genesis 1.26, „Učiňme člověka k obrazu svému“, mnoho trinitářů věří, že „Bůh“ spolupracoval s ostatními „Osobami“ v Trojici, když tvořil věci, a poukazují na Genesis 1.26 jako důkazní text pro jejich argumentaci. Mnoho vědců však uznává, že tento výklad je chybný. Nedávno Michael Heiser, trinitářský teolog, napsal: „technický výzkum hebrejské gramatiky a výkladu ukázal, že Trojice není koherentní vysvětlení. …Vidět Trojici v Gn 1.26 znamená číst Nový zákon zpět do Starého zákona, něco, co není rozumná interpretační metoda…“a Ačkoli si někteří teologové myslí, že toto použití „nás“ v Genesis 1.26 by mohlo být množné číslo majestátu (nazývané také množné číslo důrazu), kde Bůh používá množné číslo „nás“, aby se zvětšil, v tomto případě tomu tak není. Hebrejští učenci poukazují na to, že neexistuje žádný jiný příklad mluvčího používajícího množné číslo, když se oslovuje jako ten, s kým se mluví. Více k věci je však práce nedávných hebrejských učenců, která ukazuje, že množné číslo majestátu se vztahuje na podstatná jména, ale ne na slovesa. „Množné číslo majestátu existuje u podstatných jmen… ale Gen. 1.26 není o podstatných jménech – jde o slovesné tvary.“ b V Genesis 1.26 je sloveso „udělat“ ve frázi „Udělejme“ množné číslo, a tak „nás“ není množné číslo majestátu; je to Bůh, kdo mluví k ostatním o stvoření lidstva. Nejběžnější námitkou proti „nám“ v Genesis 1.26, která se týká andělů, je, že Písmo dosvědčuje, že Bůh stvořil lidstvo. Ale Bůh mohl snadno vést radu, se kterou se poradil, a poté vykonal práci, pro kterou se rozhodli. Ve skutečnosti je pravděpodobné, že v Boží božské radě, stejně jako v mnoha radách a podnikových radách, členové neiniciují ani nejednají v takové míře, jako by podporovali a dávali podněty, a také se učili, co se dělá a proč. Zdá se, že toto je jistě závěr, který vyvozujeme z Daniela 4, kde se „rozkaz strážců“ také nazývá „rozkaz Nejvyššího“ (Dan. 4.17, 24. Viz komentář k Dan. 4.17) . Nový zákon nám také ukazuje, že Bůh spolupracuje s vůdci, aby vládli svému stvoření. Již jsme viděli, že dal „veškerou autoritu“ Ježíši Kristu a působí skrze něj, aby jmenoval a řídil vedoucí, kteří řídí křesťanskou církev.
Ačkoli Nový zákon nemá verše, které jsou tak jasné jako starozákonní verše o radě božského ducha, existují odkazy Nového zákona, které vyvozují, že existuje. Pokračování Nového zákona používá výraz „Nejvyšší“ nebo „Nejvyšší Bůh“, když odkazuje na pravého Boha (Marek 5.7; Lukáš 8.28; Skutky 7.48; 16.17; Židům 7.1), což naznačuje že pisatelé Nového zákona uznali, že kromě Něho existují i jiní „bohové“. Ačkoli mnoho křesťanů předpokládalo, že ostatní „bohové“ jsou démoni, není důvod předpokládat, že to tak musí být všichni, zvláště ve světle odkazů Starého zákona o božské radě bohů.
Existuje mnoho důkazů, že Bůh pracuje s vnitřní radou duchovních bytostí, aby řídil své stvoření. I když však Boží božská rada má v písmech rozsáhlou podporu, v Bibli se na ni příliš neklade. Přílišné zdůrazňování Boží rady by ubíralo na cti, která náleží Bohu. Bůh je stále Stvořitel, Nejvyšší a Ten, kdo by měl získat slávu jak od ducha, tak od lidských bytostí.
Informace o Boží božské vnitřní radě jsou rozptýleny po celé Bibli. Například kromě Genesis 1.26 existuje několik dalších veršů, ve kterých Bůh používá „nás“ nebo říká „nech nás“. Patří mezi ně Genesis 3.22; 11.7; a Izajáš 6.8. Daniel 4 ukazuje, jak Bůh spolupracuje s radou „pozorovatelů“. Daniel 7.10 a 7 26 ukazují, že Bůh pracuje se skupinou duchovních soudců, aby soudil Antikrista, a je pravděpodobné, že tito soudci jsou stejní jako 24 starších ve Zjevení 4 4 a soudci ve Zjevení 20.4. Kromě setkání se svou vnitřní božskou radou se Bůh také někdy setkává s většími všeobecnými shromážděními duchovních bytostí. |
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: Tolstoj v Sobota, 28. září 2024 @ 14:21:57 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Výměna olejů v servisu – kolik stojí a má smysl?
Nejjednodušší a nejpohodlnější je přenechat výměnu oleje mechanikům v servisu. Nebudete se muset špinit ani řešit nákup a likvidaci oleje. Jaká je ale cena výměny oleje v servisu? Zpravidla taková, že může šetřivé typy odradit. Pokud se totiž rozhodnete, že výměnu oleje a filtru zvládnete sami, můžete ušetřit i tisíce. Jakto? Výměna motorového oleje (NÁVOD) V servisu můžete pravidelnou výměnu oleje s pravidelnou prohlídkou auta. Výměna oleje – cena
Je jasné, že práce mechanika stojí peníze. Výměna oleje a filtru mu typicky zabere asi hodinu, což vás vyjde na 700 – 1 500 Kč v závislosti na ceníku vašeho servisu. Výměna se ale může prodražit i o víc. Servisy totiž mají ve zvyku dávat na olej vlastní marži, která může cenu ještě vyšroubovat.
Zatímco na internetu můžete koupit kvalitní olej 5W-40 C3 za necelých 250 Kč za litr (např. Castrol Edge, Ravenol VSI), případně i za méně (např. Castrol Magnatec, Shell Helix HX8, VW 5W40 Special D), servis vám může za litr naúčtovat 400, 500 nebo i více korun. Ve výsledku to znamená, že i když byste sami 5L oleje pořídili za 800 – 1 200 Kč, v servisu zaplatíte za stejné množství více než 2 000 Kč, tedy klidně dvojnásobek. Výměna motorového oleje (NÁVOD) Výrobců a řad motorových olejů máte na výběr nepřeberné množství. Pozitivní ale je, že můžete oleje různých značek oleje libovolně míchat, pokud mají stejnou viskozitu a výkonnostní třídu.
Dále vám servis samozřejmě naúčtuje cenu filtru a někdy také výpustný šroub olejové vany. Dohromady za to ale nedáte více než pár set korun – to jsou ceny podobné jako na internetu.
Celková cena výměny oleje a filtru v servisu tak může bez problémů činit 3 500 Kč včetně práce, případně 2 500 Kč, pokud je servis levný a nemá na oleji vyšší marži. Vedle toho výměna svépomocí vás přijde na 1 000 – 1 600 Kč. Cenu pak určuje především kvalita a množství oleje, po kterém sáhnete. Přesné částky pak samozřejmě závisí také na tom, zda jste vlastníkem malého hatchbacku s litrovým tříválcem nebo SUV s třílitrovým šestiválcem. Chod většího motoru totiž vyžaduje také výrazně více oleje. i
S vlastním olejem do servisu raději nejezděte
Pokud jste se zhrozili, kolik stoji vymena oleje v servisu, možná vás napadlo, že by šlo ušetřit tak, že si na výměnu přivezete olej vlastní – koupený na internetu nebo třeba na benzince. Pak byste přeci platili jen za práci, přičemž cena oleje by zůstala ve vaší režii. Raději to ale ani nezkoušejte, olej byste totiž totiž mohli kupovat zbytečně.
Servis vás totiž může s vaším vlastním olejem odmítnout. A je to pochopitelné. Do jisté míry totiž nese zodpovědnost za to, čím auto plní. Protože neví, odkud olej pochází, nemůže mít jistotu, že není falešný. V případě poškození motoru by to pro něj představovalo komplikace.
Pokud tedy chcete za každou cenu ušetřit, bude nejlepší olej vyměnit svépomocí, případně u mechanika, s nímž máte přátelské vztahy. Jinak budete muset zkrátka přijmout cenu oleje, kterou vám servis vyfakturuje. Proč do servisu zamířit i přes vyšší cenu?
I přes tisíce, o které může být dražší ve srovnání s výměnou oleje svépomocí, má návštěva servisu své výhody. Samozřejmě svěřujete auto do rukou profesionála, a i když se servisy liší kvalitou, pokud máte s některým z nich dobré zkušenosti, nebo alespoň pozitivní reference, bude výměna naprosto bezproblémová. Alespoň jednou ročně byste do servisu stejně měli zajet – nechat vyčistit klimatizaci, zkontrolovat i jiné kapaliny než motorový olej, prohlédnout auto kvůli možné korozi či degradujícím dílům a podobně.
Správný interval výměny oleje je typicky 1 rok nebo 15 000 km, takže nechat měnit olej odborníky vám může pomoci udržet rutinu a alespoň jednou ročně servis navštívit. Pokud si ale na výměnu věříte a rádi ušetříte, samozřejmě máte dveře do servisu otevřené, i když si olej měníte sami. Bude-li výměna provedena správně, žádný slušný mechanik vám ji vyčítat nebude. Nezapomínejte olej pravidelně dolévat
Na dolití oleje do motoru by si měl jednou za čas vzpomenout každý řidič. Během jízdy totiž motory „spotřebovávají“ nejen palivo, ale právě i olej, i když samozřejmě mnohem pomaleji. Nejvyšší úbytek oleje vykazují moderní dieselové motory, to ale neznamená, že jím ostatní motory netrpí. Pro představu – v motoru Škody Octavia III 2.0 TDI ubyde asi 0,5 litru oleje každých 1 000 km. Pravidelné doplňování je tedy velmi důležité.
Jednou za 1 000 km proto olej v motoru zkontrolujte. Pokud jste s autem právě jeli, počkejte 15 minut, aby všechen olej stekl zpět do vany. Postup kontroly:
odmontujte víčko na vrchní straně motoru, vytáhněte měrku, očistěte ji, zasuňte ji zpět až na doraz, opět ji vytáhněte, odečtěte aktuální hladinu oleje.
Když měrku podruhé vytáhnete, abyste zkontrolovali aktuální hladinu oleje, uvidíte na ní dvě rysky – minimální a maximální hodnotu. Pokud se skutečná hladina oleje nachází mezi nimi, je vše v pořádku. Je-li však pod ryskou minimální hladiny, je třeba olej dolít. Najednou vždy dolijte zhruba 0,5 litru a znovu hladinu zkontrolujte. Opakujte, dokud není množství oleje optimální. |
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: Tolstoj v Středa, 25. září 2024 @ 13:28:23 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Máš to ňáký pokažený, páč o Synu je psáno, že je Pánem, už když tvořil svět:
"O Synovi však: 'Tvůj trůn, Bože, je na věky věků a žezlo práva je žezlem tvého království, Miluješ spravedlnost a nenávidíš nepravost, proto pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem radosti nad všechny tvé druhy.' A dále: 'Ty, Pane, jsi na počátku založil zemi, i nebesa jsou dílem tvých rukou."
Je tedy naprosto zřejmé, že Ježíš je rovnocenným a stejným Pánem jako je Pánem i Bůh Otec neboli JHVH, protože i Syn i Otec jsou Bůh neboli JHVH. ;-) A spolu s nimi je jediným Pánem i Duch. ;-)
A každé malé křesťanské dítě ví, že když Otec učinil Syna Pánem nad tvorstvem, týkalo se to Synova lidství, protože v Božství byl Syn Pánem odvěků, stejně jako Otec, ale v lidství se jím stal díky své oběti a vzkříšení coby hlava církve a celého tvorstva. ;-)
|
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: rosmano v Středa, 25. září 2024 @ 13:47:54 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Máš to ňaký pokažený, páč to je napsáno v prvé řadě o králi (Davidovi nebo Šalamounovi). A ten král - Bůh, má svého Boha, který ho pomazal.
Je naprosto zřejmé, že ten král, potažmo i mesiánsky čteno Ježíš, není rovnocenným a stejným Pánem jako je Pánem i Bůh Jahwe, který Ho pomazal. A učinil Ho Pánem a Mesiášem. A ustanovil Ho nad dílem SVÝCH RUKOU. |
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: Tolstoj v Středa, 25. září 2024 @ 13:58:21 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Chápu, že mentálně žiješ ještě v době Starého zákona (a i tam vynecháváš), ale v tom Novém je zjeveno, že je to vyřčeno o Synu a také to je v tom Novém zákpně jasně napsáno, ty ťunťo:
"O Synovi však: 'Tvůj trůn, Bože, je na věky věků a žezlo práva je žezlem tvého království, Miluješ spravedlnost a nenávidíš nepravost, proto pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem radosti nad všechny tvé druhy.' A dále: 'Ty, Pane, jsi na počátku založil zemi, i nebesa jsou dílem tvých rukou."
;-)
A že je Syn rovnocenný s Otcem, řekl i sám Syn: "Já a Otec jedno jsme." ;-)
A že je Syn Bůh, řekl i Jan, ale nejen Jan: "To Slovo bylo Bůh, to Slovo se stalo tělem." ;-)
V Bibli je to správně, v tvé kebuli je to ňáký pokažený. ;-)
|
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: rosmano v Středa, 25. září 2024 @ 14:16:08 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | :-)) Muhehehe :-))
Chápu, že mentálně žiješ v trinitárních bludech, v těžkých okovech trinitarismu, které tě nutí lhát, překrucovat Písmo a dělat z Ježíše lháře :-)
A když jsme my jedno s Otcem -> tak jsme rovnocenní s Otcem.. :-) I sám Syn přece řekl : " aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni v nás byli jedno, aby svět věřil, že jsi mne poslal ty."
1K 6:17: Kdo se však připojuje k Pánu, je s ním jeden duch.
|
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: Tolstoj v Středa, 25. září 2024 @ 18:13:52 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Malý test rosmanovy kognice a inteligence:
Kde je v Bibli, že my jsme jedno s Otcem? ;-)
Ale chápu, že jako dutohlavý tupoun nerozumíš řeckému znění Písma, kde je v řečtině rozdíl mezi: "Já a Otec jedno jsme" a: "Kdo však se spojuje s Pánem, je jeden duch."
- v tom prvním případě totiž řecké znění vyjadřuje pomocí řeckého "hen" jednotu jako totožnost a rovnost., a to pouze a jedině mezi Otcem a Synem, kdy Syn rozlišuje dva subjekty ("jsme"), ale stejnost v Božství ("jedno")
- v tom druhém citátu se naopak vyjadřuje jednota ve vůli pomocí řeckého "pneuma", které vyjadřuje lidské nitro jako centrum vůle a rozhodování člověka, kde se člověk svou vůlí shoduje s Pánem. ;-)
- navíc první citát vyjadřuje rovnost Syna s Otcem, kdežto druhý jednotu nás se Synem, ne s Otcem. K Otci je totiž přístup jedině skrze Syna a v něm. ;-)
Jinak ani přesto nejsme zcela rovni Synu, což ty jako heretik samozřejmě nevíš: rovni jsme mu v lidství, to jsme jeho bratry, ale on nás převyšuje ve svém Božství. proto je vůči nám Pán a proto on je Hlava a my jeho tělo. ;-)
A otázka za 1000: Kdyby Ježíš byl pouhý člověk, jak by nás mohla zachránit jeho pouze lidská oběť, když by byla stejně bezmocná jako oběť každého jiného člověka? ;-)
|
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: rosmano v Středa, 25. září 2024 @ 19:11:36 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Tady žáku z 3. B :
" aby i oni v nás byli jedno "
Jinak Ježíš není roven Bohu, což ty jako heretik samozřejmě nevíš. Bůh převyšuje člověka, potomka Davidova Ježíše ve svém Božství. Bůh je JEDINÝM Bohem. Žádný jiný není. Proto je vůči Němu Bohem a proto On - Bůh je Hlavou Krista.
A ta tvoje otázka na závěr, žáku z 3. B, znamená, že neznáš Písmo, máš pouze hlavu plnou heretických blbin :-)
Ř 5:15: Avšak s darem milosti tomu není tak jako s proviněním. Jestliže proviněním jednoho člověka mnozí zemřeli, mnohem více se na mnohé rozhojnila Boží milost a dar spravedlnosti v milosti TOHO JEDNOHO ČLOVĚKA, JEŽÍŠE KRISTA.
Ř 5:18: A tak tedy: jako skrze provinění jednoho člověka přišlo na všechny lidi odsouzení, tak i skrze spravedlivý čin JEDNOHO ČLOVĚKA přišlo na všechny lidi ospravedlnění k životu.
1K 15:21: Když tedy přišla skrze člověka smrt, přišlo skrze ČLOVĚKA také vzkříšení mrtvých.
1Tm 2:5: Je totiž J E D E N B Ů H , jeden je také prostředník mezi Bohem a lidmi, ČLOVĚK KRISTUS JEŽÍŠ, 6 který ( TEN ČLOVĚK KRISTUS JEŽÍŠ,.. TEN ČLOVĚK KRISTUS JEŽÍŠ,... TEN ČLOVĚK KRISTUS JEŽÍŠ ) dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví ve svůj čas. 7 K tomu jsem byl ustanoven hlasatelem a apoštolem — mluvím pravdu v Kristu, nelžu —, učitelem národů ve víře a v pravdě. |
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: Tolstoj v Středa, 25. září 2024 @ 20:39:23 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Testem jsi neprošel, tak jak jsme očekával:
- nikde tam není napsáno, že jsme jedno s Otcem, ale že máme být jedno, tj. že coby Ježíšovi učedníci máme být v jednotě mezi sebou. A to v podobné jednotě, jakou má mezi sebou Otec a Syn. Vztah Otce a Syna je vzorem naší jednoty a jí máme být podobni: tedy ne rovni Otcoi a Synu, ale být jedno JAKO (řec. kathós) je jedno Otec a Syn. Takže neprospěl jste, študente, máte reparát. ;-)
No, a že Ježíš je coby Bůh roven Bohu Otci je kromě Janova evangelia jasně napsáno např. v Pavlově hymnu: "ačkoliv byl Boží přirozenosti, nic nelpěl na své rovnosti s Bohem", ale to ty jako propadlý žáček nevíš, protože neumíš řecky, takže nevíš, co v Písmu skutečně je. ;-)
A k té otázce za 1000: kdepak se asi ta milost v tom jediném člověku vzala? ;-) A ta neposkvrněnost? A to prostřednictví, když byl podle vás heretiků pouhým člověkem? ;-)
|
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: rosmano v Středa, 25. září 2024 @ 21:21:25 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Tím se netrap, žáku 3.B. Nemáš nato to pochopit.
Zůstaň ve svých herezích, nevypadá na to, že bys kdykoliv se z jejich okovů dostal... |
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: Tolstoj v Středa, 25. září 2024 @ 22:29:57 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Je fajn, jak jsi bezmnocný yvvrátit slovo Písma, že Ježíš je Bůh, který vše nese svým mocným slovem, že skrze něho byly stvořeny věkjy, že je dříve nežli Abraham byl učiněn, že je Slovo, které je Bůh a které se stalo tělem, že je Boží přirozenosti a roven Bohu, jedno s Otcem, jednorozený Bůh v náruči Otce, pravý Bůh a věčný život... Protože nikdo nemá na to popřít, co vyřkl Pán a Bůh Ježíš, natož takový ťululum, jako jsi ty se svou muslimskou herezí. ;-)
|
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: rosmano v Středa, 25. září 2024 @ 22:33:39 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Tím se netrap, žáku. Nemáš na to věřit pravdě. Zůstaň ve svých herezích. Musíš za každou cenu dělat z Ježíše lháře - tvoje volba. |
]
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: rosmano v Středa, 25. září 2024 @ 23:04:28 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jsi nenapravitelný lhář, žáku 3.B
J 17:3: A to je ten věčný život - aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho, jehož jsi poslal, Ježíše Krista. Ale tím se netrap. Vždycky lhářem zůstaneš. Na víc nemáš. Ty okovy tě nepustí... |
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: Tolstoj v Středa, 25. září 2024 @ 23:20:22 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Přesně tak, Ježíš je ten pravý Bůh a věčný život, jak píše apoštol Jan. ;-)
A poznání jediného pravého Boha není možné bez poznání Ježíše Krista. Protože on je pravý Bůh a věčný život, jak je v Písmu. Protože Otec a Syn jedno jsou. ;-)
|
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: rosmano v Středa, 25. září 2024 @ 23:49:21 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ovšem lidí, kteří umí číst, žáku 3.B, slovům Ježíše dobře rozumí, na rozdíl od tebe :-)
Takže zůstaň ve svých lžích a netrap se tím, co řekl Ježíš a klidně Ho ignoruj dál. K tomu jsi předurčen, ty okovy lží tě nikam nepustí... |
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: Tolstoj v Středa, 25. září 2024 @ 23:53:53 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | A protože jim dobře rozumí, uvěřili, že Ježíš je ten pravý Bůh a věčný život, na rozdíl od vás muslimů, kteří věříte Koránu a Mohamedovi, kteří popírají Ježíše a tedy i Otce, když popírají Syna. ;-)
|
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: mikim v Sobota, 28. září 2024 @ 09:05:46 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | 1. Janova 5:20
A víme, že Syn Boží přišel a dal nám rozum, abychom poznali toho, který je pravdivý, a jsme v tom, který je pravdivý, v jeho Synu Ježíši Kristu. Toto je pravý Bůh a věčný život.
Trinitářský nárok
Trinitáři tvrdí, že tento verš identifikuje Ježíše jako „pravého Boha“. Dělají to tak, že trvají na tom, že předchůdce slova „toto“ je odkazem zpět na „Ježíše Krista“ v předchozí větě.
Tvrzení vs. fakta
Fakta zcela jasně ukazují, že pravým Bohem v tomto verši je Otec, kterého Syn zjevuje.
Problémy s trinitárním tvrzením
1. Houtos
Slovo přeložené jako „Toto“ je řecké slovo houtos. Slovo „toto“ vyžaduje předchůdce. Toto slovo se používá k označení diskutovaného předmětu - něčeho, co bylo zmíněno nebo bude okamžitě zmíněno. Antecedent je podstatné jméno nebo fráze podstatného jména, na kterou se vztahuje slovo „toto“. Trinitáři běžně naznačují, že nejbližší výše zmíněná osoba je vždy nejpravděpodobnějším předchůdcem slova „toto“ (houtos). Nicméně, gramaticky řečeno, toto trojiční tvrzení je velmi neupřímné a nesprávné. Ve svých posedlostech prostě nejsou upřímní. V angličtině i řečtině není antecedent nejbližší předcházející slovo. Předchůdce je spíše posledním předmětem diskuse. Poslední předmět, o kterém se diskutuje, může být poslední věcí zmíněnou před slovem „Toto“ a nemusí tomu tak být. A tak se trinitáři skutečně uchylují k zbožným přáním a nečestnému jednání v zájmu svých doktrinálních tradic.
2. Směšné důsledky trinitárního tvrzení
Trinitářské tvrzení je, že bychom měli považovat nejbližší předcházející slovo „toto“ za předchůdce slova „toto“. Pozorně si všimněte, co se stane, když použijeme trinitářskou metodu v těchto dvou verších od Jana:
Kdo je lhář než ten, kdo popírá, že Ježíš je Kristus? Toto (houtos) je antikrist, ten, kdo popírá Otce a Syna. 1. Jana 2:22.
Neboť do světa vyšlo mnoho podvodníků, těch, kteří neuznávají, že Ježíš Kristus přišel v těle. Toto (houtos) je podvodník a antikrist. 2. Jana 1:7 Zde jsou dvě pasáže, jedna z téhož Janova dopisu a jedna z jeho dalšího dopisu. Pokud bychom pro tyto dva verše použili stejnou trinitární linii uvažování, museli bychom dospět k závěru, že odkazem na slovo „Toto“ v 1. Janově 2:22 je Kristus, a měli bychom tedy Jana říkat, že Kristus je antikrist a Kristus popírá Otce a Syna. Ve 2. Janově 1:7 bychom také museli dospět k závěru, že odkazem na „Toto“ je tělo Ježíšovo, a proto bychom měli Jana říkat, že Ježíšovo tělo je podvodník a antikrist. Trinitární linie uvažování má za následek absurdní důsledky.
Analýza faktů
1. Řecké slovo alēthinos (ἀληθινός)
Řecké slovo pro „pravdu“ je alētheia. Řecké slovo pro „pravdivé“ je alēthēs a odkazuje na něco objektivně pravdivého. Řecké slovo alētheuō znamená říkat pravdu. Řecké slovo alēthōs se obvykle překládá jako „skutečně“. Slovo alēthinos se v Písmu používá různými způsoby a v podstatě se vztahuje k něčemu nebo někomu, co je ze své podstaty pravdivé.
Následuje doslovnější překlad:
"A víme, že Syn Boží přichází a dal nám rozum, abychom poznali toho Pravého, a my jsme v tom Pravém, v Jeho Synu Ježíši Kristu. To je Pravý Bůh a věčný život." Základní porozumění čtení by mělo většině lidí stačit k tomu, aby viděli, že Pravý Bůh je Otec. Ale zdá se, že základní čtení s porozuměním v trinitárním světě nefunguje.
2. Základní čtení s porozuměním
Pravda o věci vyžaduje pouze základní porozumění čtení. Zeptejme se nejprve: "Kdo je ten pravý?"
A víme, že Syn Boží přišel a dal nám rozum, abychom poznali Toho, který je Pravý, a jsme v tom Pravém, v Jeho Synu Ježíši Kristu.
A víme, že Syn Boží přišel a dal nám porozumění, abychom mohli poznat toho Pravého a jsme v tom Pravém, v Jeho Synu Ježíši Kristu. Ten Pravý má syna jménem Ježíš Kristus. Je zřejmé, že ten Pravý je Otec.
A víme, že Syn Boží přišel a dal nám porozumění, abychom mohli poznat toho Pravého a jsme v tom Pravém, v Jeho Synu Ježíši Kristu. Toto je Pravý Bůh a Věčný Život. Pravý Bůh je ten pravý a my jsme v tom pravém, jsme-li v jeho synovi Ježíši. Pravý/pravý Bůh je zjevně Otec.
3. Věčný život
U Jana 17:3 se Ježíš modlí k Otci a říká: "Toto je věčný život, aby poznali Tebe, jediného pravého Boha, a Ježíše Krista, kterého jsi poslal."
Zde nám Ježíš říká, že věčný život je poznání Boha Otce, jediného pravého Boha. V 1. Janově 5:20 nám Jan říká totéž – že Syn přišel, abychom poznali toho Pravého. Muž Ježíš je cesta k Otci (Jan 14:6) a my musíme Ježíše znát je poznat Otce pro věčný život. Je to proto, že Věčný život Boha Otce se nachází v Ježíši, ve vzkříšení a v životě.
4. Pravý Bůh a věčný život
Jakmile jsou nám tato fakta předložena, je více než jasné, že ten Pravý v 1. Janově 5:20 je Otec, kterému Ježíš přišel, aby nám dal porozumět, abychom mohli poznat Otce pro věčný život, stejně jako se Ježíš modlil u Jana. 17:3. Když Jan používá slovo „Toto“, má na mysli Pravého Boha a Věčný Život, který nám Ježíš dává poznat. Jediným pravým Bohem je Otec, jak Ježíš prohlásil v Janovi 17:3, a věčný život je znát Otce. „Toto“ se vztahuje zpět k tomu, co nám dal Ježíš pochopit a poznat: Otce, jediného pravého Boha.
Porovnejte zvýrazněná slova v těchto dvou verších:
A víme, že Syn Boží přišel a dal nám porozumění, abychom mohli poznat toho Pravého a jsme v tom Pravém, v Jeho Synu Ježíši Kristu. Toto je Pravý Bůh a Věčný Život.
Otče... Toto je věčný život, aby poznali Tebe, jediného pravého Boha a Ježíše Krista, kterého jsi poslal.
Nyní porovnejte tato zvýrazněná slova:
A víme, že Syn Boží přišel a dal nám porozumění, abychom mohli poznat toho Pravého a jsme v tom Pravém, v Jeho Synu Ježíši Kristu. Toto je Pravý Bůh a Věčný Život.
Otče... Toto je věčný život, aby poznali Tebe, jediného pravého Boha a Ježíše Krista, kterého jsi poslal.
Nyní porovnejte tato zvýrazněná slova:
A víme, že Syn Boží přišel a dal nám porozumění, abychom mohli poznat toho Pravého a jsme v tom Pravém, v Jeho Synu Ježíši Kristu. Toto je Pravý Bůh a Věčný Život.
Otče... Toto je věčný život, aby poznali Tebe, jediného pravého Boha a Ježíše Krista, kterého jsi poslal.
Nyní porovnejte tato zvýrazněná slova:
A víme, že Syn Boží přišel a dal nám porozumění, abychom mohli poznat toho Pravého, a jsme v tom Pravém, v JEHO synovi Ježíši Kristu. Toto je Pravý Bůh a Věčný Život.
Otče .... To je život věčný, aby poznali Tebe, jediného pravého Boha a Ježíše Krista, kterého jsi poslal. Je to opravdu jasné, ne? Každému poctivému člověku by mělo být jasné, že v obou těchto verších je prezentována stejná myšlenka. Věčný život našeho Boha a Otce se nachází v Jeho Synu. Syn nám dává poznat jediného pravého Boha, totiž Otce. Protože věčný život znamená znát jediného pravého Boha, našeho Otce, Jan říká: "Toto je pravý Bůh a věčný život."
Závěr
Ponecháme-li stranou trinitární zbožné přání, je zcela jasné, že předchůdcem slova „Toto“ není Ježíš. Jan nám říká, jak Ježíš přišel, abychom poznali toho Pravého. To je zjevně odkaz na Otce, protože Otce známe skrze Ježíše, který je cestou k Otci. Slovo „toto“ se vztahuje na pravého Boha, kterého nám Ježíš dává poznat, svého Boha a Otce. Všechna fakta naznačují, že Jan vyjadřuje myšlenku, že pravý Bůh, Otec, je znám skrze svého Syna Ježíše. U Jana 17:3 nám Ježíš říká, že „toto“ je věčný život – abychom poznali Otce, jediného pravého Boha. Stejná myšlenka je vyjádřena v 1. Janově 5:20.
|
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: Tolstoj v Sobota, 28. září 2024 @ 10:53:17 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Cibuli
nakrájejte nahrubo na kostičky. Rozehřejte hrnec a v něm sádlo –
uvedené množství odpovídá asi 4 vrchovatým lžícím. „Když dáte
málo tuku, bude se vám cibule zespodu připalovat a ta nahoře nebude
vůbec vědět, že je v hrnci a že se má smažit,“ říká
šéfkuchař.
Cibuli vsypte na rozpálené sádlo.
Tuk se nesmí přepalovat a nemělo by se z něj kouřit, jinak se
cibule zatáhne, na povrchu vznikne krusta a nezíská požadovanou
barvu. Cibuli proto smažte raději na mírnějším plameni, občas ji
promíchejte a pořád hlídejte! Cibule nesmí zčernat!
K získání tmavěhnědé barvy
potřebuje cibule aspoň 30 minut. Ze začátku se smaží pomalu, ke
konci už bude měnit barvu rychle. „Než aby se vám připálila,
radši ji na chvilku stáhněte z ohně a počkejte, až dojde, a pak ji
případně na plotnu vraťte,“ radí kuchař.
Zatímco se restuje cibule, připravte si maso. Pokud máte obavy,
že zapomenete míchat cibuli, radši si maso připravte předem.
Ostrým nožem z kližky odřízněte tukovou blánu a očistěte ho.
Maso nakrájejte nejdřív na plátky
a pak na kostky o hraně 2 až 3 cm. Každý kousek by se měl
pohodlně vejít na lžíci (během vaření se ještě trochu smrskne),
ale neměl by být zase moc malý, protože do guláše pořádné
špalíky masa patří.
Maso nasypte do hrnce s orestovanou
cibulí a nechte ho zatáhnout. „V téhle fázi je potřeba pracovat
rychle,“ říká šéfkuchař. „Maso pustí trochu šťávy, takže se
nemusíte bát, že se spálí. Raději ale mějte po ruce vodu nebo
vývar, abyste ho mohli trochu podlít.“
K masu přidejte lžíci a půl rajčatového protlaku, zamíchejte a
chvilku počkejte, aby se odvařila kyselost a cukry zkaramelizovaly.
„V tuto chvíli se rodí barva, vůně a chuť guláše,“ tvrdí šéfkuchař.
Maso odhrňte na stranu hrnce a do
šťávy nasypte lžíci sladké papriky. „Paprika se musí rozpustit v
tuku, proto ji nikdy nesypte na maso,“ zdůrazňuje Zdeněk. Papriku
rychle zpěňte (stačí pár se*****), jinak hrozí, že zhořkne.
Přilijte vývar (nebo vodu) tak, aby
bylo maso ponořené, ale v hrnci neplavalo. Další tekutinu můžete
dolévat podle potřeby, ale nedávejte jí víc, než je nutné. Maso
by nemělo být zalité, ale mělo by se pomalu dusit ve vlastní
šťávě.
Přisypte kmín – může být rovnou
drcený, pokud si ale sami v hmoždíři podrtíte celý, krásně se
rozvine jeho vůně. Přidejte pepř, bobkový list, nové koření a
sůl. Pomalu duste asi 1,5–2 hodiny, až bude maso měkké.
Protože je v guláši hodně cibule,
není nutné ho dál zahušťovat. Jestli ho ale přece jen chcete
hustší, vyjměte maso, šťávu vyvařte na tuk, zaprašte hladkou
moukou, zalijte vývarem a provařte aspoň 20 minut.
Guláš lze zahustit také strouhanou
chlebovou střídkou; nechte ji 25 minut rozvařit. Pokud si přejete
mít omáčku ‚velejemnou‘, vyndejte z ní maso, lžící vyberte
koření a propasírujte ji přes cedník.
Propasírovanou omáčku nalijte zpět do hrnce k masu a podle potřeby přihřejte. Úplně nakonec guláš okořeňte.
Mezi prsty promněte majoránku, aby
se rozvoněla. Guláš podle potřeby dosolte, a pokud máte rádi
pikantní chuť, přidejte do něj nakrájené čerstvé nebo drcené
sušené chilli papričky. Podávejte s cibulí a knedlíky.
Cibuli
nakrájejte nahrubo na kostičky. Rozehřejte hrnec a v něm sádlo –
uvedené množství odpovídá asi 4 vrchovatým lžícím. „Když dáte
málo tuku, bude se vám cibule zespodu připalovat a ta nahoře nebude
vůbec vědět, že je v hrnci a že se má smažit,“ říká
šéfkuchař.
Cibuli vsypte na rozpálené sádlo.
Tuk se nesmí přepalovat a nemělo by se z něj kouřit, jinak se
cibule zatáhne, na povrchu vznikne krusta a nezíská požadovanou
barvu. Cibuli proto smažte raději na mírnějším plameni, občas ji
promíchejte a pořád hlídejte! Cibule nesmí zčernat!
K získání tmavěhnědé barvy
potřebuje cibule aspoň 30 minut. Ze začátku se smaží pomalu, ke
konci už bude měnit barvu rychle. „Než aby se vám připálila,
radši ji na chvilku stáhněte z ohně a počkejte, až dojde, a pak ji
případně na plotnu vraťte,“ radí kuchař.
Zatímco se restuje cibule, připravte si maso. Pokud máte obavy,
že zapomenete míchat cibuli, radši si maso připravte předem.
Ostrým nožem z kližky odřízněte tukovou blánu a očistěte ho.
Maso nakrájejte nejdřív na plátky
a pak na kostky o hraně 2 až 3 cm. Každý kousek by se měl
pohodlně vejít na lžíci (během vaření se ještě trochu smrskne),
ale neměl by být zase moc malý, protože do guláše pořádné
špalíky masa patří.
Maso nasypte do hrnce s orestovanou
cibulí a nechte ho zatáhnout. „V téhle fázi je potřeba pracovat
rychle,“ říká šéfkuchař. „Maso pustí trochu šťávy, takže se
nemusíte bát, že se spálí. Raději ale mějte po ruce vodu nebo
vývar, abyste ho mohli trochu podlít.“
K masu přidejte lžíci a půl rajčatového protlaku, zamíchejte a
chvilku počkejte, aby se odvařila kyselost a cukry zkaramelizovaly.
„V tuto chvíli se rodí barva, vůně a chuť guláše,“ tvrdí šéfkuchař.
Maso odhrňte na stranu hrnce a do
šťávy nasypte lžíci sladké papriky. „Paprika se musí rozpustit v
tuku, proto ji nikdy nesypte na maso,“ zdůrazňuje Zdeněk. Papriku
rychle zpěňte (stačí pár se*****), jinak hrozí, že zhořkne.
Přilijte vývar (nebo vodu) tak, aby
bylo maso ponořené, ale v hrnci neplavalo. Další tekutinu můžete
dolévat podle potřeby, ale nedávejte jí víc, než je nutné. Maso
by nemělo být zalité, ale mělo by se pomalu dusit ve vlastní
šťávě.
Přisypte kmín – může být rovnou
drcený, pokud si ale sami v hmoždíři podrtíte celý, krásně se
rozvine jeho vůně. Přidejte pepř, bobkový list, nové koření a
sůl. Pomalu duste asi 1,5–2 hodiny, až bude maso měkké.
Protože je v guláši hodně cibule,
není nutné ho dál zahušťovat. Jestli ho ale přece jen chcete
hustší, vyjměte maso, šťávu vyvařte na tuk, zaprašte hladkou
moukou, zalijte vývarem a provařte aspoň 20 minut.
Guláš lze zahustit také strouhanou
chlebovou střídkou; nechte ji 25 minut rozvařit. Pokud si přejete
mít omáčku ‚velejemnou‘, vyndejte z ní maso, lžící vyberte
koření a propasírujte ji přes cedník.
Propasírovanou omáčku nalijte zpět do hrnce k masu a podle potřeby přihřejte. Úplně nakonec guláš okořeňte.
Mezi prsty promněte majoránku, aby
se rozvoněla. Guláš podle potřeby dosolte, a pokud máte rádi
pikantní chuť, přidejte do něj nakrájené čerstvé nebo drcené
sušené chilli papričky. Podávejte s cibulí a knedlíky.
Cibuli
nakrájejte nahrubo na kostičky. Rozehřejte hrnec a v něm sádlo –
uvedené množství odpovídá asi 4 vrchovatým lžícím. „Když dáte
málo tuku, bude se vám cibule zespodu připalovat a ta nahoře nebude
vůbec vědět, že je v hrnci a že se má smažit,“ říká
šéfkuchař.
Cibuli vsypte na rozpálené sádlo.
Tuk se nesmí přepalovat a nemělo by se z něj kouřit, jinak se
cibule zatáhne, na povrchu vznikne krusta a nezíská požadovanou
barvu. Cibuli proto smažte raději na mírnějším plameni, občas ji
promíchejte a pořád hlídejte! Cibule nesmí zčernat!
K získání tmavěhnědé barvy
potřebuje cibule aspoň 30 minut. Ze začátku se smaží pomalu, ke
konci už bude měnit barvu rychle. „Než aby se vám připálila,
radši ji na chvilku stáhněte z ohně a počkejte, až dojde, a pak ji
případně na plotnu vraťte,“ radí kuchař.
Zatímco se restuje cibule, připravte si maso. Pokud máte obavy,
že zapomenete míchat cibuli, radši si maso připravte předem.
Ostrým nožem z kližky odřízněte tukovou blánu a očistěte ho.
Maso nakrájejte nejdřív na plátky
a pak na kostky o hraně 2 až 3 cm. Každý kousek by se měl
pohodlně vejít na lžíci (během vaření se ještě trochu smrskne),
ale neměl by být zase moc malý, protože do guláše pořádné
špalíky masa patří.
Maso nasypte do hrnce s orestovanou
cibulí a nechte ho zatáhnout. „V téhle fázi je potřeba pracovat
rychle,“ říká šéfkuchař. „Maso pustí trochu šťávy, takže se
nemusíte bát, že se spálí. Raději ale mějte po ruce vodu nebo
vývar, abyste ho mohli trochu podlít.“
K masu přidejte lžíci a půl rajčatového protlaku, zamíchejte a
chvilku počkejte, aby se odvařila kyselost a cukry zkaramelizovaly.
„V tuto chvíli se rodí barva, vůně a chuť guláše,“ tvrdí šéfkuchař.
Maso odhrňte na stranu hrnce a do
šťávy nasypte lžíci sladké papriky. „Paprika se musí rozpustit v
tuku, proto ji nikdy nesypte na maso,“ zdůrazňuje Zdeněk. Papriku
rychle zpěňte (stačí pár se*****), jinak hrozí, že zhořkne.
Přilijte vývar (nebo vodu) tak, aby
bylo maso ponořené, ale v hrnci neplavalo. Další tekutinu můžete
dolévat podle potřeby, ale nedávejte jí víc, než je nutné. Maso
by nemělo být zalité, ale mělo by se pomalu dusit ve vlastní
šťávě.
Přisypte kmín – může být rovnou
drcený, pokud si ale sami v hmoždíři podrtíte celý, krásně se
rozvine jeho vůně. Přidejte pepř, bobkový list, nové koření a
sůl. Pomalu duste asi 1,5–2 hodiny, až bude maso měkké.
Protože je v guláši hodně cibule,
není nutné ho dál zahušťovat. Jestli ho ale přece jen chcete
hustší, vyjměte maso, šťávu vyvařte na tuk, zaprašte hladkou
moukou, zalijte vývarem a provařte aspoň 20 minut.
Guláš lze zahustit také strouhanou
chlebovou střídkou; nechte ji 25 minut rozvařit. Pokud si přejete
mít omáčku ‚velejemnou‘, vyndejte z ní maso, lžící vyberte
koření a propasírujte ji přes cedník.
Propasírovanou omáčku nalijte zpět do hrnce k masu a podle potřeby přihřejte. Úplně nakonec guláš okořeňte.
Mezi prsty promněte majoránku, aby
se rozvoněla. Guláš podle potřeby dosolte, a pokud máte rádi
pikantní chuť, přidejte do něj nakrájené čerstvé nebo drcené
sušené chilli papričky. Podávejte s cibulí a knedlíky.
Cibuli
nakrájejte nahrubo na kostičky. Rozehřejte hrnec a v něm sádlo –
uvedené množství odpovídá asi 4 vrchovatým lžícím. „Když dáte
málo tuku, bude se vám cibule zespodu připalovat a ta nahoře nebude
vůbec vědět, že je v hrnci a že se má smažit,“ říká
šéfkuchař.
Cibuli vsypte na rozpálené sádlo.
Tuk se nesmí přepalovat a nemělo by se z něj kouřit, jinak se
cibule zatáhne, na povrchu vznikne krusta a nezíská požadovanou
barvu. Cibuli proto smažte raději na mírnějším plameni, občas ji
promíchejte a pořád hlídejte! Cibule nesmí zčernat!
K získání tmavěhnědé barvy
potřebuje cibule aspoň 30 minut. Ze začátku se smaží pomalu, ke
konci už bude měnit barvu rychle. „Než aby se vám připálila,
radši ji na chvilku stáhněte z ohně a počkejte, až dojde, a pak ji
případně na plotnu vraťte,“ radí kuchař.
Zatímco se restuje cibule, připravte si maso. Pokud máte obavy,
že zapomenete míchat cibuli, radši si maso připravte předem.
Ostrým nožem z kližky odřízněte tukovou blánu a očistěte ho.
Maso nakrájejte nejdřív na plátky
a pak na kostky o hraně 2 až 3 cm. Každý kousek by se měl
pohodlně vejít na lžíci (během vaření se ještě trochu smrskne),
ale neměl by být zase moc malý, protože do guláše pořádné
špalíky masa patří.
Maso nasypte do hrnce s orestovanou
cibulí a nechte ho zatáhnout. „V téhle fázi je potřeba pracovat
rychle,“ říká šéfkuchař. „Maso pustí trochu šťávy, takže se
nemusíte bát, že se spálí. Raději ale mějte po ruce vodu nebo
vývar, abyste ho mohli trochu podlít.“
K masu přidejte lžíci a půl rajčatového protlaku, zamíchejte a
chvilku počkejte, aby se odvařila kyselost a cukry zkaramelizovaly.
„V tuto chvíli se rodí barva, vůně a chuť guláše,“ tvrdí šéfkuchař.
Maso odhrňte na stranu hrnce a do
šťávy nasypte lžíci sladké papriky. „Paprika se musí rozpustit v
tuku, proto ji nikdy nesypte na maso,“ zdůrazňuje Zdeněk. Papriku
rychle zpěňte (stačí pár se*****), jinak hrozí, že zhořkne.
Přilijte vývar (nebo vodu) tak, aby
bylo maso ponořené, ale v hrnci neplavalo. Další tekutinu můžete
dolévat podle potřeby, ale nedávejte jí víc, než je nutné. Maso
by nemělo být zalité, ale mělo by se pomalu dusit ve vlastní
šťávě.
Přisypte kmín – může být rovnou
drcený, pokud si ale sami v hmoždíři podrtíte celý, krásně se
rozvine jeho vůně. Přidejte pepř, bobkový list, nové koření a
sůl. Pomalu duste asi 1,5–2 hodiny, až bude maso měkké.
Protože je v guláši hodně cibule,
není nutné ho dál zahušťovat. Jestli ho ale přece jen chcete
hustší, vyjměte maso, šťávu vyvařte na tuk, zaprašte hladkou
moukou, zalijte vývarem a provařte aspoň 20 minut.
Guláš lze zahustit také strouhanou
chlebovou střídkou; nechte ji 25 minut rozvařit. Pokud si přejete
mít omáčku ‚velejemnou‘, vyndejte z ní maso, lžící vyberte
koření a propasírujte ji přes cedník.
Propasírovanou omáčku nalijte zpět do hrnce k masu a podle potřeby přihřejte. Úplně nakonec guláš okořeňte.
Mezi prsty promněte majoránku, aby
se rozvoněla. Guláš podle potřeby dosolte, a pokud máte rádi
pikantní chuť, přidejte do něj nakrájené čerstvé nebo drcené
sušené chilli papričky. Podávejte s cibulí a knedlíky.
|
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: mikim v Sobota, 28. září 2024 @ 13:00:38 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Všichni kdo čtou tvoje komentáře mi potvrdí, že jsi cvok. |
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: Tolstoj v Sobota, 28. září 2024 @ 13:12:35 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Kolotoč plný kouzelných slovíček
Léto už sice skončilo a barevný podzim se pomalu vítal s ulicemi, ale
sluníčku se podařilo ještě schovat pár svých teplých letních paprsků.
A tak nás příjemně svými posledními paprsky lechtalo na tvářích
a zahřívalo. Byl pěkný podzimní den a malá Ema se vydala se svými rodiči
na vesnický jarmark, který se konal v jejich vesnici. Velmi se na něj
těšila a celý týden o ničem jiném nemluvila. A konečně přišel ten den,
dnes je sobota! Hurá na jarmark!
Rodinka se vydala na jarmark, kde se už vzduchem nesla dobrá nálada
a radost. Všude kolem jsme mohli narazit na malé stánky ozdobené
balónky, ve kterých se schovávaly všelijaké sladké či slané dobrůtky.
Emka se hned vydala k cukrové vatě. „Ta je! Ale chutná jako bonbón!“
řekla, jak ji papala. Rodiče se jen zasmáli. Jak se tak dále procházeli
jarmarkem, všude hrála veselá hudba, lidé se procházeli a smáli a jejich
hrající si děti se těšily na to nejlepší… Kolotoče!
„Mami, mami, chci jít na kolotoč!“ křičela Emka, která si vesele
vedle rodičů poskakovala. Venku se už stmívalo a kolotoč krásně růžově
svítil. Emka dojedla cukrovou vatu a ukázala na růžově svítící kolotoč
přímo před nimi. Jé, ten je obrovský! Kolotoč se točil dokola a děti
seděly v „kouzelných“ svítících labutích.
„Hmm,“ zamyslela se maminka, „ale Emko, tak ošklivě se to přece
neříká. Jaké chci? Tam musí být přece kouzelné slovíčko!“ usmála se
maminka na svou dcerku.
„Cože? Co je to kouzelné slovíčko?“ zeptala se zvědavě malá holčička.
Achjo, malá Emka zase zapomněla! Maminka si dřepla k dcerce a moudře
řekla: „Kouzelná slovíčka jsou přece ta, která tě stále s tátou učíme.
Tato kouzelná slovíčka mají v sobě kouzlo laskavosti. Proto je vždy
musíš použít, musíš hezky pozdravit, dobré ráno, den či večer, pak musíš
i hezky poděkovat, když něco dostaneš, a když něco chceš, musíš hezky
po…?“ podívala na dcerku tázavě maminka a zvedla jedno obočí.
„Poprosit! Musím pěkně poprosit! To je to kouzelné slovíčko!“ zvolala
vesele Ema. Ona to uhádla! To je to kouzelné slovíčko! Musí si to už
zapamatovat, je velká školkařka! Emka se tedy usmála, šla hrdě před
kolotoč a slušně řekla: „Prosím, mami, můžu jít na kolotoč!?“ A usmála
se.
„Ano, můžeš! A víš o tom, že vždy když použiješ kouzelné slovíčko
a slušně se na něco zeptáš, tak na nebi přibude radostí jedna hvězda?“
řekla maminka a ukázala na nebe plné hvězd, protože se už setmělo.
„Takže čím budu slušnější, tím bude plnější nebíčko?“ zeptala se
Emka. Maminka přikývla, usmála se a s tatínkem šli koupit lístek na
labutí kolotoč.
Milé děti, kouzelná slovíčka jsou velmi důležitá a musíme je používat
nejen proto, aby na nebi přibývaly třpytící se hvězdičky, ale také
proto, že nás to učí maminka, dědeček a paní učitelka a že se to patří
a je to tak správné. Musíme vždy pěkně poděkovat, poprosit i pozdravit.
Emka samozřejmě pěkně použila kouzelné slovíčko i tehdy, když jí pán
podal lístek na kolotoč a popřál jim pěknou jízdu. A víte, jaké kouzelné
slovíčko řekla Emka pánovi, který jí podal lístek? Doufáme, že nám to,
děti, napíšete a doma budete používat kouzelná slovíčka! |
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: Akuzativ v Čtvrtek, 26. září 2024 @ 07:42:45 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Rosmano To tak vypadá z diskuze: - ty máš jinou Bibli? Jaký máš překlad? |
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: mikim v Sobota, 28. září 2024 @ 14:15:26 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Más pravdu na falešném vyznání, že Ježíš Kristus je Pán a Bůh opravdu padá celé křesťanství. |
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: Tolstoj v Sobota, 28. září 2024 @ 14:21:06 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Výměna oleje v autě – co budete potřebovat?
V první řadě potřebujete nový motorový olej. Jak vybrat ten správný, se dočtete v našem článku Jaký olej do auta vybrat? Důležité je ale také množství – to opět závisí na konkrétním motoru. Některým menším motorům stačí 3 litry maziva, jiné si řeknou o více než 5. Například populární Octavia III 2.0 TDI si při výměně řekne o 4,6 litru. Množství oleje byste měli najít v manuálu vozidla, není tomu tak ale vždy a někdy vás manuál s výměnou rovnou pošle do servisu. Pokud nemáte vyloženě velký motor, 5litrový kanystr by vám měl stačit. Pokud vám olej zbyde, necháte si ho na pravidelné dolévání. Výměna motorového oleje (NÁVOD) Mezi nejužitečnější vybavení každého domácího kutila patří gola sada. Využijete ji i při výměně motorového oleje.
Kromě motorového oleje budete potřebovat také:
Nový olejový filtr – správný filtr si vyberete u nás v kategorii Olejové filtry pro automobily, kde si kompatibilní filtry vyhledáte přímo podle modelu a motorizace vašeho auta. Nádobu na vypuštění oleje – hodí se k tomu například starý kanystr, ze kterého nožem odstraníte jednu stranu, čímž vznikene improvizovaná vana. Můžete použít také lavor či speciální vanu, ale pamatujte, že už ji potom na nic jiného než na olej použít nepůjde. Trychtýř na nalévání nového oleje – pokud jste šikovní, zvládnete to při nejhorším i bez něj. Jistota je ale jistota. Hever a podpěry – doma pravděpodobně nemáte pořádný zvedák tak jako v servisu. Auto sice zvednete heverem, abyste se ale k olejové výpusti dobře dostali, musíte ho zvednout na obou stranách – právě k tomu potřebujete podpěry. Podpěry jsou zároveň pevnější než hever, takže při práci poskytují větší bezpečí. Pod auto, které je nadzvednuté pouze heverem, byste správně vůbec neměli lehat. Pokud si chcete práci ještě usnadnit a udělat ji bezpečnější, můžete si domů pořídit malé nájezdové rampy, nejde o nic drahého. Klíč na olejový filtr – některé krytky olejových filtrů lze odmontovat pomocí násuvného šestihranu („ořechu“), na jiné potřebujete speciální klíč na olejový filtr. Šestihrany najdete v každé lépe vybavené gola sadě, která přijde vhod při jakékoliv práci na autě. Klíč na výpust olejové vany – zpravidla jde také o nástrčný šestihran, takže pokud máte gola sadu, měli byste ho najít tam. Starý hadr – budete jím utírat místa zašpiněná od oleje, takže si nejlépe připravte staré potrhané triko či něco podobného. Něco, co potom budete moci vyhodit. Gumové rukavice – bez rukavic se připravte na hodně zašpiněné ruce. Ochranné brýle – silně doporučujeme, ale jde to i bez nich. S trochou opatrnosti by se vám totiž olej ani nic jiného do blízkosti očí vůbec nemělo dostat. Budete se ale plazit pod autem, a zejména pokud nemáte s výměnou zkušenosti, může se přece jen stát, že vás nějaké kapaliny či nečistoty překvapí a váš zrak ohrozí.
Výměna motorového oleje – jak na to?
Než se do samotné výměny motorového oleje pustíte, přečtěte si celý následující návod a zvažte, zda je výměna ve vašich silách. Náročnost celého procesu není nijak závratná, bude ale záviset na vašich zkušenostech a na modelu auta. U některých vozů je výměna olejového filtru a oleje náročnější než u jiných. Kvůli těmto rozdílům také neexistuje detailní a zcela univerzální návod, můžete ale zkusit zapátrat například na YouTube. Obecné kroky jsou u všech aut v podstatě stejné:
Nechte auto vychladnout – pokud jste zrovna auto používali, nechte ho nejprve vychladnout. Provozní teplota oleje se pohybuje kolem 100 °C, takže pokoušet se měnit zahřátý olej je značně nebezpečné. Vychlazení motoru může trvat i několik hodin. Samozřejmě pokud jedete autem jen velmi krátce (například z garáže na cestu), olej se zahřát nestihne. Zvedněte auto – zaparkujte na pevném a rovném povrchu, zatáhněte ruční brzdu a zvedněte přední část auta tak vysoko, aby pro vás pod ní bylo dost místa. Na obou stranách auto zajistěte podpěrami. Odšroubujte víčko olejové nádrže – jinak by kvůli podtlaku v olejové vaně nemohl starý olej vytéct. Odšroubujte zátku výpusti olejové nádrže – jde o šroub na dně olejové vany. K jeho povolení budete potřebovat násuvný šestihran, na závěr ho ale odšroubujte rukou. Ještě než s povolováním začnete, umístěte pod výpust připravenou nádobu. Olej začne rychle téct hned potom, co šroub odstraníte. Pozor, aby vám nespadl do nádoby. A určitě nezapomeňte na gumové rukavice. Nechte vytéct starý olej – typicky to bude trvat několik minut. Nic nezkazíte tím, když počkáte třeba i čtvrt hodiny. Ve chvíli, kdy budete zátku šroubovat zpět, by z olejové vany už žádný olej vytékat neměl. V mezičase můžete vyměnit olejový filtr. |
]
|
|
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: rosmano v Úterý, 24. září 2024 @ 17:20:35 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Je veliká škoda a chyba, že během dvoutisícileté historie nabývalo "kérygma" různých podob.
Když kérygmu zvěstoval ap. Pavel nebo Petr - bylo to správné a pravé kérygma.
To slovo bylo stručné a mělo obrovskou moc. Zasahovalo srdce a mnoho lidí činilo pokání, setkalo se se vzkříšeným Kristem a dostalo nový život. Byli spaseni. Slovo bylo koncipováno jako jasná a zřetelná cesta k ospravedlnění před Bohem, smíření s Bohem a věčný život.
Ap. Pavel o tom říká např. toto:
Ř 1:16: Nestydím se za evangelium, neboť je to Boží moc (dynamis) k záchraně pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale i pro Řeka.
1K 1:18: Slovo kříže je totiž bláznovstvím těm, kteří hynou, ale nám, kteří jsme zachraňováni, je mocí Boží.
A tématem, předmětem toho zvěstování byla pro lidí věřící v Boha (hlavně Židy), fantastická zpráva o Ježíši z Nazareta a setkání se s Ním vzkříšeným.
A to v těchto bodech - Ježíš umučen, zabít Ježíš vzkříšen Ježíš oslaven. To je co se týká událostí dějů kolem Ježíše.
A pak co se týká statusu, postavení Ježíše: Ježíš je Spasitel (Jediný Spasitel, můj Spasitel) Ježíš je Pán (Bůh Ho učinil Pánem a Mesiášem) Ježíš je Mesiáš
A naše odpověď na tyto skutečnosti.
Pokud se jednalo o pohany, nevěřící v Boha, přidal ap. Pavel zásadní informace o Bohu a pak mluvil o Ježíši. (např Pavel na Areopagu)
Pavlův a Petrův kerygmat určitě neobsahoval bod 3. a 4
3.) Jsou tři božské osoby: Otec, Syn a Duch Svatý.
Toto v Pavlově ani Petrově kerygmatu nikde nenajdeme. Pavel vyznával takovou víru: 1K 8:6: my máme jediného Boha, Otce, od něhož je všechno a pro něhož jsme my, a jediného Pána, Ježíše Krista, skrze něhož je všechno, i my jsme skrze něho. Nevyznával nic takového : 1K 8:6: my máme jediného Boha - Otce, Syna a Ducha svatého, od něhož je všechno a pro něhož jsme my.
4.) Bůh Syn se stal člověkem, aby nás svou smrtí na kříži vykoupil a na věky spasil.
Ani toto nebylo a není obsaženo v Pavlově a Petrově kerygmatu. Bůh Syn v christologii, teologii ani v jejich hlásání kerygmatu neexistuje. Ježíš nikdy učedníkům neřekl něco na způsob: "Kdo vidí mne, vidí Boha Syna"...
Zde je dobré, skvělé bych řekl, video o kerygmatu - přednáší katolik Jose Prado Flores na konferenci v Polsku. Můžete poslouchat ve španělštině nebo polštině. Pro zajímavost - po 57 minutě se tam mihne Ulf Eckman...
|
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: Tolstoj v Úterý, 24. září 2024 @ 18:29:36 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Přesně tak: Ježíš je Bůh a Bůh je Trojice. Přesně to bylo základem kérygmatu neboli zvěsti apoštolů, jak nám dosvědčuje Písmo. ;-)
|
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: mikim v Sobota, 28. září 2024 @ 08:55:56 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ano jedno a Ty vědomě lžeš. Napiš nám znalče alespoň jeden verš v Bibli ve kterém je uvedeno slovo trojice. |
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: Tolstoj v Sobota, 28. září 2024 @ 10:53:45 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Cibuli
nakrájejte nahrubo na kostičky. Rozehřejte hrnec a v něm sádlo –
uvedené množství odpovídá asi 4 vrchovatým lžícím. „Když dáte
málo tuku, bude se vám cibule zespodu připalovat a ta nahoře nebude
vůbec vědět, že je v hrnci a že se má smažit,“ říká
šéfkuchař.
Cibuli vsypte na rozpálené sádlo.
Tuk se nesmí přepalovat a nemělo by se z něj kouřit, jinak se
cibule zatáhne, na povrchu vznikne krusta a nezíská požadovanou
barvu. Cibuli proto smažte raději na mírnějším plameni, občas ji
promíchejte a pořád hlídejte! Cibule nesmí zčernat!
K získání tmavěhnědé barvy
potřebuje cibule aspoň 30 minut. Ze začátku se smaží pomalu, ke
konci už bude měnit barvu rychle. „Než aby se vám připálila,
radši ji na chvilku stáhněte z ohně a počkejte, až dojde, a pak ji
případně na plotnu vraťte,“ radí kuchař.
Zatímco se restuje cibule, připravte si maso. Pokud máte obavy,
že zapomenete míchat cibuli, radši si maso připravte předem.
Ostrým nožem z kližky odřízněte tukovou blánu a očistěte ho.
Maso nakrájejte nejdřív na plátky
a pak na kostky o hraně 2 až 3 cm. Každý kousek by se měl
pohodlně vejít na lžíci (během vaření se ještě trochu smrskne),
ale neměl by být zase moc malý, protože do guláše pořádné
špalíky masa patří.
Maso nasypte do hrnce s orestovanou
cibulí a nechte ho zatáhnout. „V téhle fázi je potřeba pracovat
rychle,“ říká šéfkuchař. „Maso pustí trochu šťávy, takže se
nemusíte bát, že se spálí. Raději ale mějte po ruce vodu nebo
vývar, abyste ho mohli trochu podlít.“
K masu přidejte lžíci a půl rajčatového protlaku, zamíchejte a
chvilku počkejte, aby se odvařila kyselost a cukry zkaramelizovaly.
„V tuto chvíli se rodí barva, vůně a chuť guláše,“ tvrdí šéfkuchař.
Maso odhrňte na stranu hrnce a do
šťávy nasypte lžíci sladké papriky. „Paprika se musí rozpustit v
tuku, proto ji nikdy nesypte na maso,“ zdůrazňuje Zdeněk. Papriku
rychle zpěňte (stačí pár se*****), jinak hrozí, že zhořkne.
Přilijte vývar (nebo vodu) tak, aby
bylo maso ponořené, ale v hrnci neplavalo. Další tekutinu můžete
dolévat podle potřeby, ale nedávejte jí víc, než je nutné. Maso
by nemělo být zalité, ale mělo by se pomalu dusit ve vlastní
šťávě.
Přisypte kmín – může být rovnou
drcený, pokud si ale sami v hmoždíři podrtíte celý, krásně se
rozvine jeho vůně. Přidejte pepř, bobkový list, nové koření a
sůl. Pomalu duste asi 1,5–2 hodiny, až bude maso měkké.
Protože je v guláši hodně cibule,
není nutné ho dál zahušťovat. Jestli ho ale přece jen chcete
hustší, vyjměte maso, šťávu vyvařte na tuk, zaprašte hladkou
moukou, zalijte vývarem a provařte aspoň 20 minut.
Guláš lze zahustit také strouhanou
chlebovou střídkou; nechte ji 25 minut rozvařit. Pokud si přejete
mít omáčku ‚velejemnou‘, vyndejte z ní maso, lžící vyberte
koření a propasírujte ji přes cedník.
Propasírovanou omáčku nalijte zpět do hrnce k masu a podle potřeby přihřejte. Úplně nakonec guláš okořeňte.
Mezi prsty promněte majoránku, aby
se rozvoněla. Guláš podle potřeby dosolte, a pokud máte rádi
pikantní chuť, přidejte do něj nakrájené čerstvé nebo drcené
sušené chilli papričky. Podávejte s cibulí a knedlíky.
Cibuli
nakrájejte nahrubo na kostičky. Rozehřejte hrnec a v něm sádlo –
uvedené množství odpovídá asi 4 vrchovatým lžícím. „Když dáte
málo tuku, bude se vám cibule zespodu připalovat a ta nahoře nebude
vůbec vědět, že je v hrnci a že se má smažit,“ říká
šéfkuchař.
Cibuli vsypte na rozpálené sádlo.
Tuk se nesmí přepalovat a nemělo by se z něj kouřit, jinak se
cibule zatáhne, na povrchu vznikne krusta a nezíská požadovanou
barvu. Cibuli proto smažte raději na mírnějším plameni, občas ji
promíchejte a pořád hlídejte! Cibule nesmí zčernat!
K získání tmavěhnědé barvy
potřebuje cibule aspoň 30 minut. Ze začátku se smaží pomalu, ke
konci už bude měnit barvu rychle. „Než aby se vám připálila,
radši ji na chvilku stáhněte z ohně a počkejte, až dojde, a pak ji
případně na plotnu vraťte,“ radí kuchař.
Zatímco se restuje cibule, připravte si maso. Pokud máte obavy,
že zapomenete míchat cibuli, radši si maso připravte předem.
Ostrým nožem z kližky odřízněte tukovou blánu a očistěte ho.
Maso nakrájejte nejdřív na plátky
a pak na kostky o hraně 2 až 3 cm. Každý kousek by se měl
pohodlně vejít na lžíci (během vaření se ještě trochu smrskne),
ale neměl by být zase moc malý, protože do guláše pořádné
špalíky masa patří.
Maso nasypte do hrnce s orestovanou
cibulí a nechte ho zatáhnout. „V téhle fázi je potřeba pracovat
rychle,“ říká šéfkuchař. „Maso pustí trochu šťávy, takže se
nemusíte bát, že se spálí. Raději ale mějte po ruce vodu nebo
vývar, abyste ho mohli trochu podlít.“
K masu přidejte lžíci a půl rajčatového protlaku, zamíchejte a
chvilku počkejte, aby se odvařila kyselost a cukry zkaramelizovaly.
„V tuto chvíli se rodí barva, vůně a chuť guláše,“ tvrdí šéfkuchař.
Maso odhrňte na stranu hrnce a do
šťávy nasypte lžíci sladké papriky. „Paprika se musí rozpustit v
tuku, proto ji nikdy nesypte na maso,“ zdůrazňuje Zdeněk. Papriku
rychle zpěňte (stačí pár se*****), jinak hrozí, že zhořkne.
Přilijte vývar (nebo vodu) tak, aby
bylo maso ponořené, ale v hrnci neplavalo. Další tekutinu můžete
dolévat podle potřeby, ale nedávejte jí víc, než je nutné. Maso
by nemělo být zalité, ale mělo by se pomalu dusit ve vlastní
šťávě.
Přisypte kmín – může být rovnou
drcený, pokud si ale sami v hmoždíři podrtíte celý, krásně se
rozvine jeho vůně. Přidejte pepř, bobkový list, nové koření a
sůl. Pomalu duste asi 1,5–2 hodiny, až bude maso měkké.
Protože je v guláši hodně cibule,
není nutné ho dál zahušťovat. Jestli ho ale přece jen chcete
hustší, vyjměte maso, šťávu vyvařte na tuk, zaprašte hladkou
moukou, zalijte vývarem a provařte aspoň 20 minut.
Guláš lze zahustit také strouhanou
chlebovou střídkou; nechte ji 25 minut rozvařit. Pokud si přejete
mít omáčku ‚velejemnou‘, vyndejte z ní maso, lžící vyberte
koření a propasírujte ji přes cedník.
Propasírovanou omáčku nalijte zpět do hrnce k masu a podle potřeby přihřejte. Úplně nakonec guláš okořeňte.
Mezi prsty promněte majoránku, aby
se rozvoněla. Guláš podle potřeby dosolte, a pokud máte rádi
pikantní chuť, přidejte do něj nakrájené čerstvé nebo drcené
sušené chilli papričky. Podávejte s cibulí a knedlíky.
Cibuli
nakrájejte nahrubo na kostičky. Rozehřejte hrnec a v něm sádlo –
uvedené množství odpovídá asi 4 vrchovatým lžícím. „Když dáte
málo tuku, bude se vám cibule zespodu připalovat a ta nahoře nebude
vůbec vědět, že je v hrnci a že se má smažit,“ říká
šéfkuchař.
Cibuli vsypte na rozpálené sádlo.
Tuk se nesmí přepalovat a nemělo by se z něj kouřit, jinak se
cibule zatáhne, na povrchu vznikne krusta a nezíská požadovanou
barvu. Cibuli proto smažte raději na mírnějším plameni, občas ji
promíchejte a pořád hlídejte! Cibule nesmí zčernat!
K získání tmavěhnědé barvy
potřebuje cibule aspoň 30 minut. Ze začátku se smaží pomalu, ke
konci už bude měnit barvu rychle. „Než aby se vám připálila,
radši ji na chvilku stáhněte z ohně a počkejte, až dojde, a pak ji
případně na plotnu vraťte,“ radí kuchař.
Zatímco se restuje cibule, připravte si maso. Pokud máte obavy,
že zapomenete míchat cibuli, radši si maso připravte předem.
Ostrým nožem z kližky odřízněte tukovou blánu a očistěte ho.
Maso nakrájejte nejdřív na plátky
a pak na kostky o hraně 2 až 3 cm. Každý kousek by se měl
pohodlně vejít na lžíci (během vaření se ještě trochu smrskne),
ale neměl by být zase moc malý, protože do guláše pořádné
špalíky masa patří.
Maso nasypte do hrnce s orestovanou
cibulí a nechte ho zatáhnout. „V téhle fázi je potřeba pracovat
rychle,“ říká šéfkuchař. „Maso pustí trochu šťávy, takže se
nemusíte bát, že se spálí. Raději ale mějte po ruce vodu nebo
vývar, abyste ho mohli trochu podlít.“
K masu přidejte lžíci a půl rajčatového protlaku, zamíchejte a
chvilku počkejte, aby se odvařila kyselost a cukry zkaramelizovaly.
„V tuto chvíli se rodí barva, vůně a chuť guláše,“ tvrdí šéfkuchař.
Maso odhrňte na stranu hrnce a do
šťávy nasypte lžíci sladké papriky. „Paprika se musí rozpustit v
tuku, proto ji nikdy nesypte na maso,“ zdůrazňuje Zdeněk. Papriku
rychle zpěňte (stačí pár se*****), jinak hrozí, že zhořkne.
Přilijte vývar (nebo vodu) tak, aby
bylo maso ponořené, ale v hrnci neplavalo. Další tekutinu můžete
dolévat podle potřeby, ale nedávejte jí víc, než je nutné. Maso
by nemělo být zalité, ale mělo by se pomalu dusit ve vlastní
šťávě.
Přisypte kmín – může být rovnou
drcený, pokud si ale sami v hmoždíři podrtíte celý, krásně se
rozvine jeho vůně. Přidejte pepř, bobkový list, nové koření a
sůl. Pomalu duste asi 1,5–2 hodiny, až bude maso měkké.
Protože je v guláši hodně cibule,
není nutné ho dál zahušťovat. Jestli ho ale přece jen chcete
hustší, vyjměte maso, šťávu vyvařte na tuk, zaprašte hladkou
moukou, zalijte vývarem a provařte aspoň 20 minut.
Guláš lze zahustit také strouhanou
chlebovou střídkou; nechte ji 25 minut rozvařit. Pokud si přejete
mít omáčku ‚velejemnou‘, vyndejte z ní maso, lžící vyberte
koření a propasírujte ji přes cedník.
Propasírovanou omáčku nalijte zpět do hrnce k masu a podle potřeby přihřejte. Úplně nakonec guláš okořeňte.
Mezi prsty promněte majoránku, aby
se rozvoněla. Guláš podle potřeby dosolte, a pokud máte rádi
pikantní chuť, přidejte do něj nakrájené čerstvé nebo drcené
sušené chilli papričky. Podávejte s cibulí a knedlíky.
|
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: oko v Sobota, 28. září 2024 @ 14:34:27 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Napiš nám znalče alespoň jeden verš v Bibli ve kterém je uvedeno slovo trojice."...
(Gn 18,1 ...) I ukázal se mu Hospodin u Mamreho dubů, když seděl u vchodu do stanu za denního žáru. Když pozvedl oči a rozhlédl se, hle, tři muži stáli proti němu. ....
|
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: mikim v Neděle, 29. září 2024 @ 13:35:38 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Na tuto událost exustuje mniho výkladů u Mamre se ukázali 3 "lidé" zástuoci Boha na zemi a ani jeden z nich nebyl Bůh. Boha nikdo nikdy neviděl potvrdil sám Ježíš, takže ani Abraham Boha přímo neviděl, možná jen slyšel. Nejspíše to byli 3 andělé z nebe z nichž dva pak pokračovali do Sodomy a Gomory, jenže by nejedli připravené maso, takže by to mohli být i 3 "kněží" ástupci Boha na zemi ti by maso asi spíše jedli. |
]
Re: Kérygma. (Skóre: 1) Vložil: oko v Úterý, 01. říjen 2024 @ 09:31:13 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Na tuto událost existuje mnoho spekulací - tak jsi to chtěl říci.
Samo Písmo hovoří jasně a zřetelně:
Hospodin se Abrahámovi ukázal v podobě tří mužů!
Bůh je duch - nemá tělo. Proto Boha nikdo nikdy neviděl. Ale Bůh se člověku může zjevit v podobě, jak uzná sám za vhodné. Mojžíšovi se třeba zjevil v podobě hořícího keře.
Abrahámovi se zase Hospodin zjevil jako společenství tří.... Jako společenství Otce, Syna a Ducha svatého.
|
]
|
|
|
|