Velmi zajímavá a obsažná předmluva k 1. dílu z r. 1579 (upraveno pouze graficky)
Kněžím a zprávcům lidu Páně, těm kteříž Českým jazykem služby Boží v lidu jeho konají, Pozdravení.
Poněvadž všecka práce věrných služebníkův Církve, Bratří a spolu služebníci Páně, zpravovati se má jistou vůlí Boží v Zákoně jeho oznámenou: potřebí k tomu míti text Písem svatých tak vyložený a zpravený, aby se jemu dobře rozuměti mohlo.
O čež od dávních časův snažná péče nejedněch byla, aby knihy Zákona Božího k obecnému užívání v jazyk náš Český, cožby nejvlastněji býti mohlo, přeloženy a vydány byly: v čemž jedni po druhých, jakž kdy Pán Bůh darův svých k tomu udělovati ráčil, až dosavád pracovali.
Když pak i nás Pán Bůh k službě a péči pastýřské řádně skrze prostředky povolati, a v Církvi své postaviti ráčil: k tomu časté žádosti od vás i mnohých jiných na nás od drahně let vzkládány byly, abychom i my, cožby nám v tom možného bylo, učinili: soudivše to za věc slušnou a nám povinnou, i jiným užitečnou, vedlé možnosti své opravdově k tomu jsme se přičinili: a vybravše z společnosti své muže k tomu způsobné, práci takovou u vykládaní Písem svatých jim jsme poručili. Kterouž oni, pro slávu Boží, a napomožení bližním, na sebe přijavše, věrně podlé možnosti své v tom pracovali: a Pán Bůh k tomu požehnati ráčil, tak že již díl jeden knihy té, jenž Biblí svatá slove, připravili.
My pak od nich to vděčně přijímajíce, čímž nám posloužili, tím se s vámi, z péče vlastenské, i s jinými, z lásky křesťanské, žádostivi jsouce všechněm prospěti, zdělujeme: a jakož k čtení pilnému, tak i k rozsuzování opravdovému dáváme: věříce, že jakž předešle jiných práce, tak již i tuto náši, a těch jimž jsme na místě svém to poručili, vděčně přijmete, i pobožně užívati budete, na modlitbách svých toho žádajíce, aby Pán Bůh, k jehož cti předně a v jeho jménu tu práci předsevzali jsme, ji oblíbiti, dalšímu dílu žehnati, a k dokonání, i k spasitedlnému všech věrných prospěchu šťastně přivésti ráčil.
Amen.
Starší Jednoty Bratrské.
K upřímému a pobožnému čtenáři.
Není o tom žádné pochybnosti, pobožný Čtenáři, že Bůh věčný a Otec Pána našeho Ježíše Krista, pro čest a slávu svou, i hojné vzdělání Církve, lidu svého vyvoleného, Knihy Zákona starého hned od počátku skrze Mojžíše a potomky jeho, až do dnův Kristových, a tak i dotěchto našich časů posledních, v jazyku Hebrejském, jímž sepsány jsou předivně dochovati ráčil: a že všech věků, v rozličných národech i jazycích věrní učitelé Církve, z týchž knih, jako z studnice pravé a nejhojnější, vodu života vážili, dostatečnou zprávu a naučení spasitedlná odtud brali, ano i pro jiné zvláště prostější, jakž kdy potřebí bylo, a Pán Bůh jim udíleti ráčil, je vykládali a vysvětlovali.
Neb jistotně věděli, že odnikud jinud žádný člověk při pravé Boží poctě, a při užívání svého spasení, (vkterýchžto dvou věcech všecken grunt náboženství pravého stojí) místněji a bezpečněji zpraven a vyučen býti nemůže, než z knih Božího Zákona.
Protož, čehož jinde nijakž doptati se nemohli, tuto hledajíce, nalézali: jestli kdy očem pochybovali, tuto slovy samým Bohem mluvenými, a písem jeho zapsanými, zpraveni a ujištěni bývali: což proměnami světa tohoto změněno, nedopatřením vykladačů zatemněno, někde pak neumělostí zpozdilostí písařů opuštěno, přidáno, neb za jinými příčinami pokaženo, to zase skrze muže od Ducha Páně k tomu nastrojené, z knih těch napravováno, na světlo vynášíno, vyčišťováno, bedlivěji psáno, a již našeho věku tohoto s mnohým prospěchem i tištěno bývalo: což i podnes ještě od mužův osvícených pomístech, podlé potřeb a příčin jistých se činí.
Protož i nyní, když tento nový výklad Pentateuchi, t. Paterých Knih Mojžíšových, v Českém jazyku na světlo se vydává: netoliko nebudeš za neslušnou věc a daremní práci toho u sebe klásti, ovšem pak před jinými haněti a tupiti, což za dobré a užitečné k rozšíření Boží pocty, a k vzdělání svaté Církve jeho, vždycky od věrných souzeno a držáno bylo: ale raději z toho se těšiti, a podlé místa a povolání svého, uměním a dary, jestližeť Pán Bůh jakých nad jiné uděliti ráčil, i modlitbami snažnými k témuž napomáhati budeš.
Řekové zajisté nepřestávajíce na sedmdesáti Vykladačích, pět ještě rozdílných výkladův měli, jež velikou prací a nákladem do jedné knihy spisovali. Latíníci po Jeronýmovi nyní neméně jich mají. A Svatý Augustýn praví, že sotvaby zečteni býti mohli, jak jich mnoho jest.
Nebo tak píše, Lib. 2. de doctrina Chr. Cap. II. Qui scripturas ex Hebraea lingua in Graecam verterunt, numerari possunt: Latini autem interpretes nullo modo. Ut enim cuique primis fidei temporibus in manus venit codex Graecus, et aliquantulum facultatis sibimet utriusque linguae habere videbatur, ausus est interperetari. Idem Cap. 12. eiusdem Libri. Quae quidem res plus adiuvit intelligentiam quam impedivit, si modo legentes non sint negligentes. Nam nonnullas obscuriores sententias plurium codicum saepe manifestavit inspectio.
Pročby tedy Čechům jednoho i druhého výkladu nepřál? Poněvadž ti, jenž Jeronýmů, (jakž se vůbec, však ne bez odporu smyslí) Latinský výklad, všudy ve všech punktích za authenticum t. za hodnověrný a dostatečný mají, nové výklady nejedny, a to Latinské z Židovského jazyku těchto let vydávali a vydávají, ne pro přemáhání svých protivníkův toliko, ale i pro utvrzení a vysvětlení slov i smyslu. O čemž tuto šíře vypravovati není potřebí.
Takž tedy i kniha tato svatá podlé týchž příkladů, z mnohých příčin a potřeb, nyní na světlo se vydává.
Při níž zprávu krátkou, jestliby se kde na čem zastavoval, tuto míti budeš.
Nejprv, text Český aby byl čistý, vlastní, srozumitedlný, obyčejný, vážný, (jakož na svatá Písma příleží,) vykladači bedlivě a věrně, pokudž možné bylo, a Bůh na ten čas darů svých jim uděliti ráčil, o to sevší pilností se snažovali: od slov a smyslu pravého v Zákoně Božím zavřeného, na žádnou stranu se neuchylujíce: ovšem, k nějakým mylným smyslům a rozumům lidským jich nikoli nenatahujíce: ale upřímě, jazyku toho, kterýmž ta svatá Písma od Boha mluvena i psána jsou, šetříce. A ku pomoci toho, i pro větší jistotu, a uvarováníse přitom nějakého omylu, i jinýchněkterých výkladův Latínských, a od mnohých osvícených mužův schválených, užívali.
Přičemž i toho šetříno jest spilností, kdež Hebrejská Biblí s textem prvním Českým se srovnává, aby ta táž slova, jako již dávno obvyklá, nebyla bez příčiny měněna v tomto výkladu.
Protož i jména vlastní, lidí, krajin, měst, hor, rč. na větším díle jsou podlé prvního, způsobu zanechána: toliko některá zřídka pro zvuk příjemnější, i vypovídání snadnější, nětco nemnoho pozměněna.
Podlé čehož, i to veliké, jediné, a podstatné jméno Boží, Iehova (jehož vysvětlení viz Exod. 3. b. 14. též, 6. a. 1.) tím slovem již v některých starých Českých výkladích obvyklým, HOSPODIN, (místo, Pán) se vykládá.
Častá pak opětování jednoho slova, (Grammatici řkou, antecedentis pro relativo,) i sentencí celých, ješto i dosti nepříjemná v řeči naší se býti zdají, (pročež starý Vykladač následovav některých, je opouštěl,) předce na větším díle zachovávána a kladena jsou, při nejmenším na stranu: pro starožitnost, sprostnost, a vážnost Písem svatých.
Do textu také vědomě a zaumyslně, cožby se v Židovském nenalézalo, přidáváno není: ale byla o to péče, aby i nejmenší slovíčko, bez něhož řeč Česká neb zdálaby se neplná, neb nesrozumitedlná, místo obmezení klamrových, jichž se v novém Zákoně předešle užívalo, menší literou do textu položeno bylo.
A poněvadž nesnadné jest, jakož jiných jazykův vlastnosti mluvení, tak zvláště toho, jímž Písma svatá psána jsou, do jiného jazyku překládati, (čemuž ten kdož zkusil snáze uvěří:) aby Písmům svatým ublížení se nestalo: která slova, neb mluvení, Hebraismi, velmi tvrdě v řeči České znějí, a na nich nětco záleží, předce tak jsou v textu Českém kladena a zanechána.
Jiná, v způsob Českého mluvení přeložena, a však předce nastraně tak jakž v Hebrejském jazyku znějí položena, a literou H, (t. Hebraismus,) znamenána jsou.
A zase slova některá hladší a světlejší, kteráž Synonyma slovou, pro lepší Hebraismům v textu z jistých příčin zanechaným, vyrozumění, na též stránce se kladou: jakž to litery jistě ukazují.
Často se nalézá, že některá místa dvojím neb trojím obyčejem od vykladačův se vykládají: protož, aby žádným pohrdáno nebylo, ten výklad, kterýž se za nejpravdější drží, v textu jest položen. Jiných pak výklad na straně jest znamenán, k němuž obyčejně litera J. t. Jiní, se přidává.
Kdež pak místa některá zdají se k vyrozumění nesnadnější, tak že nepojednou Čtenář smyslu jich pochopitiby mohl, ta na straně jsou povysvětlena, a smysl jich ukázán a k takovému smyslu ukázání, litera t. neb totiž, se přidává.
Někdy i jména Hebrejská, zvláště kteráž od skutku, a neb pro nějaké příčiny, buď lidem, a neb některým místům dávána jsou na straně Česky se vykládají, aby lépe z toho i textu rozumíno bylo.
Máš také, pobožný Čtenáři, i Locos communes t. krátká a obecná naučení v tom textu se zavírající, nejmenší literou obyčejně, na též straně poznamenaná: a aby odtud pomoc kazatelé Božího slova měli, někteří jsou i porozšířeni: v nichž jakož textové se vysvětlují, tak i mnohá potřebná napomenutí a naučení se zdržují.
Rozdělení také textu na jisté částky neb Kapitoly, tak jakž prvé i v Českém výkladu položeno jest, téměř všudy se zanechává: ješto na mnoha místech mohliby počátkové Kapitol jináče, příhodněji a vlastněji položeni býti: což od některých vykladačů jest i učiněno: a každá kapitola na jisté verše, jakž v obecných Židovských textích se nachází, jest rozdělena: což pro lepší smyslu slov vyrozumění i jistší se v něm utvrzení, a pro snadnější Písma svatého pamatování, i užívání, také počty, neb ciframi se znamenává.
Rozdílové veršův, neb punktování rozličná, v Hebrejské řeči položená, pokudž pro řeč Českou nejvíce býti mohlo, také, skrze Comma , virguli neb šerejšek / dva punkty : a punkt . znamenáni jsou.
A kolikrát se řeč nětčí pokládá, neb připomíná, (což v Písmích časté jest) předtím Semicolon takové ; se dává.
A poněvadž nemalo napomocné jest k spamatování Kapitoly, jedním neb dvěma slovy summu neb rozum její zavříti a potom zase to na částky rozložiti, a rozvinouti: aby se tedy prostějším posloužilo, Summy nad Kapitolami, neb summovní toliko a hlavní věci, naněžby se ta Kapitola rozděliti mohla, podlé počtu veršův kladeny jsou.
Potom, jak ty hlavní v Kapitole zavřené věci v textu popořád se vypravují, to poznamenání krátká, větší literou na straně při dorsu ukazují: podlé čehož i Paragraphi, t. rozdílové jistí znamenáni jsou. Také i litery při dorsu, podlé starého dělení Kapitol se zanechávají.
Na též straně při dorsu, i Concordantiae t. míst k tomu podobných a jinde se nalézajících zaznamenání malou literou se pokládají: mezi nimiž když se připomíná Ecclesiasticus, Eklus, neb Eklezi: Ecclesiastes pak, Ekles, se znamenává.
Také při každé té Concordancii dvůj počet jest, první ukazuje Kapitolu, a druhý, verš té Kapitoly. Ano i litera Abecedy se tu přidává, podlé obyčeje starých exemplářův, pro snadší Písma nalezení, v těch výkladích, kteříž na verše nejsou rozděleni.
O čem se pak píše na které stránce, neb listu, to svrchu nápis položený ukazuje.
Jestližeť pak ani tak pobožný Čtenáři, dosti se nestalo tvé žádosti, a někde nětčeho více, neb lepšího vysvětlení, neb místnějšího vyložení potřebovati budeš, (jakož pak čí práce kdy byla tak dokonalá, aby vždy při ní nějakého nedostatku nebylo?) bez pochyby, že pamatuje na lásku Křesťanskou, a ovoce její, pro některý nedostatek, vší této práce zamítati a potupovati nebudeš: ale raději, pro zvelebení jména Božího svatého, i pro vzdělání a rozšíření pravdy, uživa jí, jestliťby v čem nápomocná a užitečná byla, podlé darův sobě od Boha daných v tom popracuješ, aby takoví nedostatkové napraveni byli.
A neb, svou prací a snažností nětco dokonáleji zpraveného vydáš a s jinými se zdělíš. Což od tebe každý pobožný člověk vděčně přijme: Ty pak odplatu hojnou před Bohem i Církví jeho svatou míti budeš.
Vale.