Svědectví Ježíšovo

[Willy]

Boží Slovo se na několika místech Nové smlouvy zmiňuje o Ježíšovu svědectví, které definuje jako Ducha proroctví nebo jinak řečeno, svědectví o Ježíši je Duch. (Zj 19:10 ČSP)

Pán Ježíš v úvodu knihy Skutků řekl učedníkům/apoštolům:
„Nepřísluší vám poznat časy a doby, které Otec uložil ve své vlastní pravomoci, ale přijmete moc Ducha Svatého, který na vás přijde, a budete Mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až po nejzazší konec země.“ (ČSP)
„Není vaše věc poznávat časy nebo období, jež své vlastní pravomoci vyhradil Otec, ale dostanete moc Svatého Ducha, jenž na vás přijde, a budete Mými svědky i v Jerúsalémě i ve všem Júdsku a Samarii a až na konec země.“ (Pavlík)

Vydávat svědectví o Pánu Ježíš Kristu je tedy úkol pro každého, kdo patří a slouží Bohu.
Pokud člověk svědectví o Ježíši nevydává, je otázka proč? Pokud svědectví Ježíšovo má a vydává, je jasné, Komu patří a slouží. Lépe řečeno, mělo by to být vnímáno především bratry a sestrami, s nimiž jej Pán Ježíš v Těle Kristově spojil a může to být vnímáno i nevěřícími lidmi v jeho okolí.

Pokud však někdo Ježíšovo svědectví nevnímá, nepřijímá nebo dokonce odmítá, není a nemůže být chyba a problém u svědka Pána Ježíše, nýbrž u toho, kdo Jej nepřijímá.

Pán Ježíš jasně řekl:

Mt 10:40-41 „Kdo přijímá vás, přijímá Mne; a kdo přijímá Mne, přijímá toho, který Mne poslal. Kdo přijímá proroka proto, že je to prorok, obdrží odměnu proroka; a kdo přijímá spravedlivého proto, že je to spravedlivý, obdrží odměnu spravedlivého.“

J 13:20 „Amen, amen, pravím vám, kdo přijímá toho, koho pošlu, Mne přijímá. A kdo přijímá Mne, přijímá Toho, který Mne poslal.“

Tato Slova Pána Ježíše Krista jsou velmi vážná pro každého člověka, podobně jako slova našeho Otce v nebesích, který vydal svému Synu také svědectví: „Toto je můj Syn, Milovaný, v němž jsem nalezl zalíbení.“ (Mt 3:17).

Spojíme-li výše zmíněná slova se slovy v Janově evangeliu 1:11-13
Přišel do svého vlastního, a jeho vlastní Ho nepřijali. Těm však, kteří Ho přijali, dal pravomoc stát se Božími dětmi, těm, kteří věří v Jeho jméno. Ti se nenarodili z krve ani z vůle těla ani z vůle muže, nýbrž z Boha., dostaneme ucelený obraz důležitosti vzájemného přijetí, jak ve spojení s Bohem, tak ve spojení mnoha údů v jednom Těle Kristově, neboť bez přijetí Krista a svatých, nebudeme přijati Bohem Otcem do Jeho Království a do Božího svatého města, Nového Jeruzaléma.
Od tohoto našeho vzájemného přijetí a budování našeho vzájemného vztahu s Bohem a se všemi svatými, tzn. od naší identity, popsané v 1. kapitole listu Efezským, kterou v Kristu máme, se odvíjí všechno ostatní.

Vždyť Bůh Otec všechno, co stvořil, stvořil skrze Něho a pro Něho a člověka stvořil pro Krista, pro sebe jako Boží stvoření Božího druhu, zatímco všechno ostatní stvořil podle svého druhu a člověku dal, aby to všechno pojmenoval a panoval nade vším živým, aby spravoval zemi a učinil z ní zahradu. To, že se to ze známých důvodů nestalo není předmětem tohoto článku.

A my víme, že se nakonec Boží vůle a záměr naplní a my máme to úžasné privilegium a milost být toho součástí.
Chvála našemu Pánu Ježíši Kristu a sláva buď našemu požehnanému Bohu Otci v nebesích, který to všechno před stvořením světa naplánoval a skrze Syna učinil a v Duchu Svatém učiní. Amen.